V poslední době se tvé jméno skloňuje hlavně se scénickou hudbou a produkce či vlastní tvorba s EOST je lehce v pozadí. Stává se z tebe snad výhradně skladatel?

Skladatel jsem pořád. I v Ecstasy Of St. Theresa. Ale s produkcí to nepřeháním ze dvou důvodů. Nemám tolik času a není tolik zajímavých projektů, kterým bych chtěl věnovat několik měsíců práce.

Tvým posledním počinem byla hudba k filmu "Normal". Celý soundtrack mi evokuje hlavně pocit beznaděje, samoty a utrpení. Jaké to vlastně je, psát hudbu na objednávku?

Ty pocity jsou v pořádku. Jestli jsi viděl film, o těchto pocitech, mimo jiné, ten film je. Psát hudbu na obraz mě baví. Neberu to jako objednávku. Beru to jako "službu celku". Byl jsem osloven režisérem, abych svým stylem hudby pomohl odvyprávět příběh. A to mě baví. Mám rád týmové sporty, proto rád pracuji v týmu.

Měl jsi při psaní hudby k "Normalu" svobodu či bylo zadání jasně vymezeno a nemohl jsi překračovat určité mantinely?

V hudbě tvoří mantinely jen tvoje fantazie a schopnosti. Vždy se snažím své mantinely posunout do rozměrů, kde jsem ještě nebyl. Ale hlavním kritériem pro mě je, abych co nejlépe hudebně podpořil to, co chceme vyprávět. To je zadání, které je hlavní. Ne to, jestli je v hudbě moc nebo málo not.

Nechybí ti při psaní a skládání scénické hudby klasické písničky. Přeci jen soundtrack k "Samotářům" je dnes již kultovní záležitost, takový český "Pulp Fiction".

Budu se opakovat, ale hlavní je to, jaký je ten či onen film. K "Samotářům" se hodily víc písničky než scénika. U "Grandhotelu" nebo "Normalu" tomu bylo naopak. Až budu dělat film, kde budou fungovat písničky, zas je budu psát.

Překvapíš nás v brzké době něčím podobným? Při posledním rozhovoru jsi říkal, že David Ondříček točí historický film. Bude opět s tvou muzikou?

Ne historický, ale dobový. Z padesátých let. Měl bych k tomu skládat hudbu. Uvidíme.

Když se řekne Honza Muchow, těm starším se přeci jen vybaví i tvá role v Šeptej. Co takhle se opět objevit na filmovém plátně. V té roli jsi vypadal tak nějak spokojeně.

Já to beru tak, že moje herecká filmografie už je kompletní.

Pojďme k produkci. Posledním tvým počinem je album Vypsané fiXy. Myslíš, žes je nějak změnil?

Když někoho produkuješ, tak by to nemělo být o tom, že ho změníš. Ale o tom, že z nich dokážeš v maximální míře dostat to, v čem jsou nepřesvědčivější a nejuvěřitelnější. O to jsme se s Dušanem Neuwerthem, se kterým jsem novou fiXu produkoval, snažili. A protože jsme chtěli i kapelu motivovat a inspirovat, odjeli jsme natáčet a míchat do Anglie. Kluci mají v Čechách jistou pozici, ale v Londýně mohli v klidu pracovat a museli uvěřit sami sobě a připravenému materiálu. Že to stojí za všechnu tu práci a peníze, co s sebou nahrávání v Anglii přináší.

Jak tě vůbec napadlo, dát se dohromady s těmito punkery?

Punkery??!!? Já punk cítím asi jinak, než ty. Pro mě Vypsaná fiXa není punk. Márdi je básník 21. století, který má rád kytary, basu a bubny. A fotbal. Takže jsme si výborně rozuměli.

Pracuješ teď na nějaké další nahrávce?

Chystáme nové věci s Ecstasy Of St. Theresa. Momentálně jednu coververzi od Suchého a Štlitra na jednu kompilaci, co dává dohromady Pavel Klusák.

Ecstasy Of St. Theresa mi v současné chvíli připomíná vyčkávajícího hada, který se chystá brzy uštknout. Chystáte něco speciálního?

My nejsme jedovatí. Jsme škrtiči.

Není to tak dávno, co jsi se stal otcem. Jak moc to ovlivnilo tvůj život po osobní a pracovní stránce?

Ovlivnilo mě to dost v tom, že jsem byl několik měsíců na "mateřské“. Odmítal jsem veškerou práci a chtěl být se synem a manželkou. Teď už občas něco dělám, ale jak jsem říkal, tohle ti změní priority.