Otázek se před nedělním koncertem kapely Soneros de Verdad (pod krycím jménem Live from Buena Vista) vyrojila spousta. Zejména po sérii pátečních článků MF dnes (T. Poláčka, M. Spáčilové, P. Klusáka), které dosti ostře napadly pořadatele této akce (nařkly je ze záměrného a komerčně mířeného šíření polopravd) a zpochybnily očekávaný přínos vystupujících muzikantů. Mohli jsme se ptát, do jaké míry byly tyto výpady oprávněné, jak dalece pravdivé a hlavně co můžeme od druhé ligy kubánských šoumenů čekat. Bylo by chybou očekávat stejné výkony a stejné verze skladeb, které máme naposlouchané ze soundtracku, divák nemohl čekat zážitek srovnatelný s filmem. A) měl možnost se informovat na stránkách 10:15 promotion, které nikoho nepřesvědčovaly, že uvidí to, co v Buena Vista Social Clubu (BVSC), B) za "originály" by zcela jistě zaplatil nespočetněkrát víc.

Otázek bylo mnoho a každému z přítomných poskytl nedělní zážitek odpověď. Mně ještě jedna zásadní a velká otázka přibyla. A to, jak bych byl spokojen s pojetím koncertu a výkonem opravdových BVSC. S muzikanty z filmu nemám jinou zkušenost a nejsem schopen posoudit, do jaké míry by se jejich koncert podobal tomu, co nám bylo předvedeno ve snímku. Zatím pevně věřím (a snad se o tom i přesvědčím, proslýchá se, že se u nás na konci jara možná zastaví) tomu, že jejich decentní přístup, lehkost ve hře, muzikantský nadhed a ohromná pohoda, kterou filmu nelze upřít, je to, co z těchto lidí bude vyzařovat i naživo, že jejich role v BVSC nebyla naaranžovanou realizací představ režiséra.

Protože teprve pak budu moci s jistotou říci, že mé zklamání z nedělního koncertu bylo oprávněné. Ponechme stranou fakt, jestli by na koncert Soneros de Verdad přišlo tři tisíce diváků nebýt za jejich jménem dvě kouzelná zaklínací slovíčka (ve hře je i to, že jsou to pořád originální Kubánci a že to byla první kapela z karibské oblasti, která u nás - podle mých informací - vystoupila). Koncertní turné, které Soneros de Verdad právě zažívá, pořádá německá agentura, a to se - se vším respektem k tomuto národu - na celkovém výrazu zkrátka odrazí. Představme si karikaturu klasického německého diváka se všemi atributy, které jeho klasicky německému vkusu konvenují, uspořádejme pro něj koncert, který mu bude asociovat zážitek s dnes proslavenou hudbou exotické Kuby a zkusme se alespoň malinko opřít o jména muzikantů kolem BVSC, mohl by ještě přijít nějaký znalec... Ač to zní sebenepravděpodněji a sebeprimitivněji, jsem dnes již přesvědčen, že podobnou úvahou německá agentura prošla.

Budu konkrétní. Myslíte, že by opravdoví muzikanti z BVSC potřebovali celou dobu koncertu zdůrazňovat, jak jsou skvělí a velcí (jen prvních 15 minut vystoupení na nás zběhlý estrádní moderátor /typ Jana Rosák/ špatnou angličtinou křičel jména a stručné životopisy učikujících, jména si samotní hudebníci opakovali snad po každém "prdu", který na nástroj předvedli /asi se ještě pořádně neznají?/)? Myslíte, že by Rubén Gonzáles potřeboval půlhodinové klavírní sólo k tomu, aby dokázal, jak na nástroj umí (anebo, že by jako jeho napodobitel Guillermo "Malásek" Gonzales sólo složil ze změti světových jazzových a klasických evergreenů typu "One Note Samba" a podobných)? Myslíte, že by zpěvačka Omara Portuondo (v Praze zastupovaná šoumenkou Teresou) potřebovala ke získání kontaktu s diváky a jejich důvěry zařazovat do svého výstupu soutěžní prvky (ta jedna, jak vehementně házela do publika něco mezi tykví a basketbalovým míčem a s velkým napětím chytala předmět zpět, musela být obzvláště náročná)? Pokud nechcete jednoznačnou odpověď, pak ji neočekávajte ode mne.

Jistě, některá místa nebyla špatná. Ve změti estrádních výstupů a béčkových hudebních výkonů (o školáckých zvukových kiksech raděj pomlčím) sem tam problesklo pěkné sólo (Yanko Picaso na trubku, Carlos Gonzales na perkuse) a verze skladeb ze soundracku BVSC (napočítal jsem čtyři, samozřejmě nechyběla "Chan Chan" ani "El Cuarto de Tula") byly přehrané vcelku věrně. Možná, že německé publikum je spokojené (podle všeho navštěvuje koncerty Soneros de Verdad hojně), s jednoznačnými reakcemi diváků v Praze bych si až tak jistý nebyl, ti, kdo oceňují výše zmíněné vlastnosti u nás nejproslavenějšího kubánského reprezentanta z BVSC, museli být touto šou á la Ein Kessel Buntes přinejmenším zaraženi.

Soneros de Verdad (alias Live from Buena Vista), 28.1.2001, velká dvorana Veletržního paláce, Praha