Zaostřeno na podpultovky 25/2009

25.06.2009 05:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

V dalším pokračování naší rubriky věnované podpultovým deskám ostříme na kanadskou indierockovou senzaci Clues, nekonvenčně metalové posly krutých zpráv Gnaw, dvojdisk kanadského producenta Jesseho Somfaye a komplikovanou novinku Jarvise "Pulp" Cockera.
Chcete vědět, co nového se událo v chladných vodách severského metalu? Na co se momentálně tančí v Berlíně? Na čem ujíždí milovníci amerických a britských nezávislých labelů? Čí rap zní ve ztracených ghettech americké periférie nejhlasitěji? Cílem rubriky Zaostřeno na podpultovky je přiblížit vám dění v žánrech a na trzích, o kterých se běžně na našich stránkách nedočtete.


Zaostřeno na: Clues - Clues

Label: Constellation
Datum vydání: 19.5.2009
Žánr: indie rock

Clues - Clues
© facebook interpreta
Tohle album nemohlo snad ani vzniknout jinde než ve frankofonní části Kanady (v Montrealu). Elegance flirtuje s anarchií, konvencím se snaží vyhýbat. Dobře, s těma konvencema to zase tak horký nebude - občas narazí. Ztřeštěnost je servírována s naprosto seriózní grimasou. Podvědomě mi v hlavě asociují filmy Tima Burtona nebo snad Henry Selicka. Pohádky, kde je happyend zvrácený, srandovní nebo s k němu musí člověk prokousat klikatou a lehce bizarní cestou. Pro někoho Arcade Fire bez zbytečného patosu, pro někoho přístupnější Sunset Rubdown. Osobně bych je postavil někam mezi Wolf Parade a první album Islands. Alden Penner, neviditelný génius. Založil skvělé The Unicorns a nyní společně s Brendanem Reedem (který měl v Arcade Fire podobný osud jako Pete Best v The Beatles) a Bethany Or zakládá Clues. Jejich eponymní debut je pro Pitchfork průměrné album, pro mě malá senzace. Kanadská indie scéna se právě rozrostla o další skvělý přírůstek.
Tomáš Bláha


Clues - Perfect Fit (fan-made video)

> Více: web labelu
> Verdikt: 9/10


Zaostřeno na: Gnaw - This Face

Label: Conspiracy Records
Datum vydání: 20.2.2009
Žánr: avant-doom-industrial

Gnaw - This Face
© facebook interpreta
Hodnocení zahraničních recenzentů jako šílený avantgardní doom, zvířecká zvuková tortura či zvukový terorismus několika podob od děsivého sextetu experimentujících rockerů většinu posluchačů-lenivců odradí, zatímco pro malou, ale o to oddanější skupinku budou působit jako lákadlo první kategorie. A za svou důvěru se dočkají odměny! "This Face" je zneklidňující nahrávka nového uskupení Alana Dubina (ex-Khanate, Old) a jeho kumpánů s neméně bohatou tvůrčí minulostí, kteří nejenže ví, jak vytvořit syntézu elektronických a rukodělných nástrojů, ale zejména dokáží kontrolovat chaos. Právě ve skutečnosti, jak promyšlená je chorá hudba znějící z debutu Gnaw, můžeme hledat příčiny jejího silného dopadu. Toužíte-li po pohodlně stravitelném přirovnání, nabízí se obligátní nehty jezdící po tabuli. A bude hůř! "This Face" je nenávistná deska, kterou si hudební extremisté mohou snadno zamilovat. Překousněte ji, vyválejte se v těchto zvukových střepech a můžete machrovat, že s gustem posloucháte opravdu krutou hudbu.
Viktor Palák

> Více: MySpace.com
> Verdikt: 9/10


Zaostřeno na: Jesse Somfay - A Catch In The Voice

Label: Archipel
Datum vydání: 27.3.2009
Žánr: techno, minimal, ambient

Jesse Somfay - A Catch In The Voice
© facebook interpreta
Techno má podobně jako metal mezi hudebními fans hodně špatnou pověst. Z venku vypadají jako velká uzavřená ghetta, v nichž se pořád dokola opakuje jedno klišé. Ve skutečnosti i v nich můžou vzniknout pozoruhodné nahrávky, které vdechnou starým stylům zcela nový život. Kanadský producent Jesse Somfay se rozhodl odpovědět na hozenou rukavici v podobě dvojalba "Animals" kolegy Minilogue a také svoji novinku rozvrhl na dva disky. První je více ambient, druhý zase minimal techno. Somfay umí napsat jemné, skoro dětské melodie, jak to dělá třeba Nathan Fake, dokáže je ale dokáže roztáhnout do epických proporcí a stvořit desetiminutové hypnotické monolity jako Scotia, Algonquin nebo Borrealis. Jindy se zase zcela bez beatů vydá do kosmických sfér. A posluchač s ním. Je to skoro zázrak, že "A Catch In The Voice" ani přes smrtící délku dvou hodin nenudí. Recenzent na portálu Resident Advisor přirovnává poslouchání Sofayova opusu k čtení Pynchonovy bichle "Duha gravitace". Rozhodně není jednoduché ji vstřebat, ale potýkat se s ní je velmi příjemné.
Karel Veselý


Jesse Somfay - Hypnogogii

> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 9/10


Zaostřeno na: Jarvis Cocker - Further Complications

Label: Rough Trade Records
Datum vydání: 18.5.2009
Žánr: indie rock, alternative rock, britpop, post-grunge

Jarvis Cocker - Further Complications
© facebook interpreta
Pulp jsou u ledu a Jarvis Cocker se vyšvihnul k druhé desce. Na té mu dost pomohl producent Steve Albini, kterého potkal v Chicagu na Pitchfork Music Festivalu. "Further Complications" je rázné, kytarově nabubřelé a řízné; jeho rošťáctví vás však omrzí po výtečné "I Never Said I Was Deep". Posléze vše zapadne do průměru a nepomohou ani žádné poznávací prvky jeho autorského potenciálu. "Angela", "Pilchard" nebo "Leftovers" jsou přesně tím, co vás položí na lopatky. Jarvis je neurvalý, nepolapitelný a to mě na něm vždy bavilo. Přesto druhá půlka "Further Complications" z ničeho nic přijde o ornou půdu a to, co vás bavilo, rázem přejde do ponoru normálnosti, šedi a opakování se. Závěrečná "You're In My Eyes (Discosong)" trvá téměř devět minut a má vás dotlačit někam k hranám zjištění, že Pulp v něm ještě nevymřeli. Jenže je to marná iluze, která mate. Jarvis Cocker natočil poctivou desku, skalní fans si klidně mohou přihodit bod navíc, ale mě už to tolik nebere.
Dan Hájek


Jarvis Cocker - Angela

> Více: oficiání web, MySpace.com
> Verdikt: 6/10




DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY