Tři roky po úspěšném, a dá se říci přelomovém albu "Meds", si britská kapela Placebo přichystala novinku "Battle For The Sun". S novým bubeníkem Stevem Forrestem natočili album připomínající kapelu, která jako by hledala cestu ven. Otázkou zůstává odkud.
7/10
Placebo - Battle For The Sun
Skladby: Kitty Litter, Ashtray Heart, Battle For The Sun, For What It’s Worth, Devil In The Details, Bright Lights, Speak In Tongues, The Never-Ending Why, Julien, Happy You're Gone, Breathe Underwater, Come Undone, Kings Of Medicine
Vydáno: 8.6.2009
Celkový čas: 52:16
Vydavatel: Panther
Když
Placebo ohlásili nahrávání nové studiovky, těšil jsem se, že se objeví deska, která by mohla navázat na předchozí
"Meds". Po důkladném naposlouchání jsem rád, že se tak nestalo. "Meds" bylo výjimečné album, "Battle For The Sun" se tváří spíše jako jeho nevlastní bráška. První dojmy jsem ostatně shrnul
zde.
Album plné kontrastů, odvrácených tváří a skrupulí, které nepatří k téhle kapele. Vysvětlí mi někdo, proč mistři melancholie, psychedelických textů a hudby beroucí dech chtějí být tak strašně free a v pohodě, až z toho bolí uši? Fajn, chtěli natočit odlišnou desku, desku plnou úsměvů, protipólů ke své dosavadní tvorbě, ale když už chci něco udělat, tak to udělám pořádně a se všemi důsledky, ne? Trasa, kterou si vytyčili, se po polovině začala zdát příliš náročnou, netaktickou, a proto se obloukem vrátili opět k ozkoušenému modelu.
Ne všechno je však špatně, "Ashtray Heart" je smršť skvělých bicích a kytar, song, který jede přesně, jak má, a Brianův vokál překvapivě sedí i ve veselejší podobě, v závěrečné "Kings Of Medicine" se naprosto utopíte, stačí se jen zaposlouchat do piána a cítíte se jako na moři. Ale jsou zde i totální propadáky, třeba "Bright Lights" nebo druhý singl "For What It's Worth". Tyhle songy neměly nikdy vylézt na povrch a nejen, že se nehodí do záměru, jakým se měla novinka ubírat, ale naprosto jí kazí reputaci.
Placebo pozměnili tvář jen z poloviny. Strašně moc chtěli, povedlo se jim to v peckách jako "Battle For The Sun", "Devil In The Details" nebo "The Never-Ending Why". Ukázalo se, že tihle melancholici z Británie pořád mají co nabídnout, chtělo by to příště jen trochu více odvahy a nebát se reakcí. Takhle ve mně zůstává pocit nedokončené práce.