Na dobré cestě… Kam?

25.05.2009 12:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Krátký název skupiny s určitým členem "the" už na první pohled může naznačit, jaký druh hudby kapela hraje. V případě The Roads, českého uskupení s Britem za mikrofonem, se odhad potvrdil, je to kytarovka! Druhá radost: vůbec nezní špatně, ba naopak. Chlapci se za svůj eponymní debut rozhodně nemusí stydět.
8/10

The Roads - The Roads

Skladby: Myriad Sounds, Hypoxia, Radio, The Colours Of You, Red Toner, White Dress, Already Dead, Get It, Who Are You?, Vienna, Now You're Gone, Guilty Air
Vydáno: 30.3.2009
Celkový čas: 35:22
Vydavatel: Panther
Konec fňukání, že něco nejde. Zkoušíme, hrajeme o sto šest, klubové koncerty, pořádný web, písničky ke stažení, zpěvák z Ostrovů, nahrávání desky ve vlastní režii, stěhování do Berlína, koncert na netu klidně pro celý svět. Tak to má být. The Roads, bez ohledu na to, zda takzvaně uspějí, už teď můžou být na sebe hrdí. A můžou být hrdí i na své debutové album "The Roads".

Skoumal, Jelínek, Homola, Drábek - The Roads je česká skupina, tahle příjmení jsou naprosto jednoznačná. Ale Ray Gibson je Brit a pro skupinu, co chce být jako ostrovní kytarovka, dar z nebes. The Roads se evidentně vůbec nestydí za své vzory, ale taky mají na to, aby mohli znít jako ty velké kapely za kanálem La Manche, ať už jsou to noví hvězdní supermladíci, nebo legendy zapsané v encyklopedii hudby.

V době, kdy je retro módní a kdy na konci první dekády 21. století letí hippie kapela typu Fleet Foxes, už asi nikoho neudiví, že se parta z Prahy přestěhuje do Berlína, aby tam hrála muziku, co zní jako The Beatles, The Strokes, Rolling Stones, Snow Patrol, Hollies etc., dopsat by se dalo dalších dvacet zvučných jmen. A nebavíme se o kopírování, ale řekněme o čerpání z inspiračních zdrojů. S radostí a nápady.

Někdy to bývá tak, že stačí jeden moment, kdy vám to docvakne. První poslechy (pokud tuhle hudbu máte rádi) způsobí překvapivě spokojené pokyvování hlavou a pak najednou, "Radio" a to wa bada bah je jako by vás objal letní vánek a nad hlavou vám prolétl barevný balón, z něhož se snáší tisíce konfet. Sakra jo, jsme na dobré cestě!

P.S.: Ta recenze je poměrně krátká! Ale na druhou stranu, deska má taky jen 35 minut, pozitivní pocity byly, myslím, vyjádřeny celkem jasně a jednoznačně. Teď už zbývá jen chlapce podporovat, kde se dá a popřát jim hodně štěstí. Ať jim nadšení vydrží!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY