Nastala doba retro stylu. Po letech se vrací motownský soul, bossa nova, swing i další styly a zpěvačky jako Joss Stone, Amy Winehouse či Duffy s nimi slaví velký úspěch. Na této vlně by se ráda svezla i Tereza Kerndlová s novou deskou a aby to bylo všem zcela jasné, nazvala ji příkladně - "Retro".
Není to tak dlouho, co se o
Tereze Kerndlové psalo spíše v souvislosti s její neúspěšnou účastí v loňském ročníku
Eurovize a ani o jejím posledním albu
"Have Some Fun" nelze hovořit jako o nějakém podstatném záseku. Chtělo to nějaký nový impuls a ten Kerndlová našla při nahrávání desky
"Golden Evergreens" se svým otcem. Tehdy narazila na producenta Honzu Gajdoše a vzhledem k tomu, že zmíněné CD dopadlo nadmíru dobře, padla zřejmě logická volba na pokračování spolupráce a na stále populárnější retro styl.
Když jsem poprvé slyšel singl "Anděl", nějak jsem nechápal, co to má znamenat. Copak nikdo neslyšel, jak jednotlivé sloky tahají za uši? Nesnášel jsem to afektované:
"Jááá nechci být jen tvou couuurouuu," ale za nějaký čas jsem si na to zvyknul (šťastný to muž - pozn. kor.) a musím uznat, že je to prostě hit. V první chvíli to ale znamenalo, že jsem ke zbytku alba přistupoval s mírným despektem a "Retro" si mě muselo postupně získávat. Naštěstí to netrvalo příliš dlouho, protože i tentokrát se Gajdošovi zadařilo.
Album nenasměroval pouze k jednomu stylu, spíše vodí posluchače po hudebním muzeu v odděleních padesátých, šedesátých a sedmdesátých let. Terezu Kerndlovou se nebál vyslat ani do vod mistra žánru bossa novy Antonia Carlose Jobima. Nechybí swing ani klasická soulová odrhovačka "Ain't No Sunshine". Tyhle starší kousky pak Gajdoš doplnil ještě o svoje vlastní skladby. Ty už nejsou tolik retro, z minulosti čerpají jen určité fragmenty, někdy víc, někdy míň. Jak se tyto dvě skupiny mezi sebou prolínají, dělají "Retro" pestrým.
Podobně se producentovi dařilo i v případě aranžmá a hudebního doprovodu. V tomto ohledu měl práci o něco ulehčenou, protože se mu podařilo přitáhnout spoustu velmi zkušených muzikantů jako
Petr Malásek, Felix Slováček či kytarista Roman Pokorný. O finální mix se ve svém studiu postaral Pavel Větrovec. Celé téhle grupě doplněné o další muzikanty včetně smyčcového kvintetu a dechové sekce se povedlo ve výsledku natočit výborně znějící nahrávku. Paradoxem tak je, že nejslabším článkem je
Tereza Kerndlová samotná, respektive její zpěv. Nedá se říct, že by zpívala špatně a že by to platilo u všech písniček, ale stejně jako v případě prvního singlu i v několika málo dalších skladbách vás na jejím zpěvu pár věcí irituje (afektem počínaje a mírným zalykáním konče).
Musím ale ocenit, že se nikdo z Terezy Kerndlové nesnažil udělat českou
Duffy nebo Amy, jde si svou cestou retra, která v určité míře odráží i českou populární hudbu šedesátých a sedmdesátých let. Škoda že se nepovedlo o trošku lépe ukočírovat její zpěv, jinak by bylo "Retro" téměř bez chyby.
P. S.: Nakonec krátká zpráva tomu, kdo připravoval podklady pro booklet: "Ain't No Sunshine" neotextoval
Sting a ani
Frank Sinatra neradil Viniciusi de Moreasovi s textem "Aqua de Beber", stejně tak jako tento básník nepomáhal s notami Carlosi Jobimu.