Green Day za pár dní pošlou do světa novou desku, Blink 182 ohlásili návrat, The Offspring objíždějí svět bez přestávky. V 90. letech se jim společně říkalo neopunk. Radikální punkeři se z toho mohli pominout. Škatulka neopunk se totiž od svého původního významu hodně odchýlila.
© Inekafe Když se dnes řekne neopunk, většině lidí na mysl přijdou jména jako
Sum 41,
The Offspring,
Good Charlotte, tedy kapely spojené hlavně s major labely a MTV. Pro oddané punkery je tato škatulka něčím hanlivým, něčím nežádoucím, neakceptovatelným. Přitom tahle scéna si vede nadmíru dobře i u nás -
Inekafe vyprodali Incheba arénu, jejich DVD se stalo dvakrát platinovým,
Clou si drží kvalitativní standard již pár let. Jenže i oni sami zápolí s onou nešťastnou terminologií, a tak jim označení neopunk nepřijde jako zcela vhodné.
A jak to tedy s neopunkem je? Termín má jedno použití, které je stoprocentně správné a nelze o něm pochybovat; ale jen málokdo si ho uvědomuje. Když na britských ostrovech odezněla první vlna punku, prezentovaná kapelami jako
Buzzcocks,
Damned nebo
Sex Pistols, přišla nová generace. Byla radikálnější, agresivnější a s tou předchozí toho moc společného neměla. Byl to zkrátka nový punk. Kapely jako
Exploited,
G.B.H. či
UK Subs se proto začaly označovat jako
neopunk. Nejznámější neopunkovou kapelou byli
Exploited. To se však proběhlo na počátku osmdesátých let ve Spojeném království. Ale za velkou louží to také vřelo...
Dead Kennedys - California Über Alles
Zámořští inspirátoři byli jasní -
New York Dolls,
Iggy Pop a vlastně i
Ramones, kteří punkovou mánii rozpoutali a nakopli ji i v Evropě. Na ně navázala série dalších skupin, z nichž nejvíce vyčnívají Dead Boys. Pak přišel zlom a hardcoreová scéna prezentována ostrými soubory kalibru Dead Kennedy nebo Minor Threat. Rychlá, tvrdá, agresivní a velmi angažovaná hudba ukazovala další směr. Stejně štiplavé a kousavé útoky vůči společnosti jako evropští kolegové, ale nesrovnatelně vyšší hudební úroveň. Korunu nasadili angažovaní
Black Flag.
© facebook interpreta Bylo ale jen otázkou času, kdy někoho napadne spojit melodiku
Buzzcocks s agresivitou a rychlostí
Dead Kennedys. S oním spásným nápadem přišlo vícero kapel, nicméně vzestup melodického hardcore vynesl na trůn americké
Bad Religion. Nebyli zřejmě první, ale dosud platí za nestory takzvaného
kalifornského punku. Ten se mocně rozšířil, a to z mnoha důvodů - klíčové bylo spojení se skateboardovou scénou, která nebyla zdaleka tak kontroverzní jako čistě punkové komunity založené na principech výtržností.
Kytarista Brett Gurewitz v osmdesátých letech založil malé vydavatelství, které mělo šířit právě nahrávky
Bad Religion. Label dostal název
Epitaph Records a stál pak u zrodu mnoha hvězd. Dodnes jde spolu s Fat Wreck Records o největší rybu na kalifornském punkovém trhu. Na scénu i díky těmto vydavatelstvím přišla další nová jména, která si brzy získala velkou přízeň -
NOFX,
Pennywise či
No Use For A Name. Ovšem ve druhé polovině osmdesátých let byla situace ještě stále podstatně méně příhodná pro vysloveně masový nárůst popularity.
Bad Religion - A Walk
Na vrcholu tehdy stáli Metallica, Slayer, Megadeth, ozývali se Guns N' Roses, společně se trumfovali v kvalitě desek a místo na výsluní se zdálo být obsazené metalem. To však nevydrželo dlouho, na scénu přišel nový fenomén ze Seattlu. Po Jimi Hendrixovi dalo toto město světu grunge. Rockový svět nosil flanelové košile a miloval Nirvanu, Soundgarden, Pearl Jam, Alice In Chains a hromadu dalších umělců znechucených životem.
Mezitím se po Spojených státech toulaly dvě kapely, které později pořádně zamíchaly hudebními kartami. Byli jimi The Offspring a Green Day, jimž zdatně, leč neúspěšně šlapali na paty Rancid. Vzájemně si pomáhali, takže Billie Joe Armstrong z Green Day nakrátko vystupoval s Rancid jako druhý kytarista a The Offspring jim později dopomohli k většímu úspěchu. Po roce 1990 se ještě všichni potloukali po malých klubech a točili desky, které vzbuzovaly jen malý rozruch. Green Day u Lookout! Records, Offspring u Epitaphu. V rámci - nijak obří - scény se ale jednalo o vetší jména, takže major labely nezůstaly pasivní. Green Day se mohli se stát další nevýznamnou kapelou ve stáji velikého vydavatelství... Asi by se to stalo, kdyby se v roce 1994 nestalo to, co se stalo.
Green Day - Basket Case
Předně: grunge byl v troskách, kapely tvrdě pochroumané drogovými úlety se pomalu stáhly do ústraní a korunu všemu nasadil Kurt Cobain, který si ustřelil hlavu brokovnicí. S tímhle stylem se do budoucna už moc počítat nedalo. Proto přišly nové hvězdy. Trojice postpubertálních výrostků s tříakordovkami pro středoškoláky vrhla světu album "Dookie" - to se stalo trhákem první kategorie a singl "Basket Case" písní, která aspoň dočasně změnila hudební svět. Z Green Day byli stále u Epitaph a měli se dobře, jejich třetí deska "Smash" za konkurencí Green Day co do úspěšnosti nijak nepokulhávala. Neuvěřitelné prodeje (téměř deset milionů kusů prodáno) vynesly Brettu Gurewitzovi milióny. Jeho vlastní kapela Bad Religion však skřípala, opustila dokonce "svůj" Epitaph a vydávala u velké firmy, což byl nakonec důvod Brettova odchodu. Oficiální verze ovšem říkala, že se musel věnovat The Offspring, kteří byli senzací a svým způsobem i lehkou opozicí k pubertálnímu projevu Green Day. Inu, psal se rok 1994 a hudebnímu světu vládl punk.
ANKETA
V příštím díle se dočtete, co "neopunk" způsobil, co přišlo po něm a kam se vypravili jeho hlavní tahouni... 
