Ostravský koncert Deep Purple byl opět svátkem Ozzáků

04.05.2009 11:26 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Jubilejní patnáctý koncert na území Čech a Moravy odehrála legenda jménem Deep Purple druhý květnový den v ostravské ČEZ Aréně. A si nepřekvapí, že kapela podala opět solidní výkon a plně uspokojila diváctvo ve velmi slušně zaplněné hale, kde převládala čerň triček a modř džísek.

Live: Deep Purple

support: La Mancha, Jiří Zonyga
místo: ČEZ Aréna, Ostrava
datum: 2. května2009

Deep Purple live
© budapestinfo.hu
Jestli se o někom dá říci, že je u nás jako doma, pak je to britská kapela Deep Purple. I s první československou zastávkou z roku 1991 nás totiž navštívili již patnáctkrát a to je v plánu ještě koncert v Praze 4. května (z tohoto vystoupení vám přineseme fotogalerii). Ostravská ČEZ Aréna byla v sobotu 2. května velmi slušně zaplněná a to je ten důvod, proč pánové z Deep Purple pořád obrážejí svět - lidi na ně chodí, vždyť jen v Ostravě to bylo už počtvrté.

Zpravodajská povinnost velí pochválit velmi dobrou organizaci, takže se předpověď z reprodukované hudby (Kaiser Chiefs - "I Predict A Riot") nevyplnila, dále zmíníme slušného předskokana, sedmičlennou kapelu La Mancha, která byla vybrána v hlasování posluchačů Rádia Hey, a taky napíšeme o jednom malém úletu, kdy před Deep Purple vystoupil s plně akustickou kapelou Jiří Zonyga s jednou (!) písničkou.

Lidé chodí navzdory tomu (nebo možná právě proto), že dostanou přesně to, co od koncertu těchto legend očekávají. Takový koncert je sbírkou těch největších klišé a stokrát viděných a slyšených věcí, ale nikomu to nevadí. Kytarista Steve Morse tentokrát ve svém sólovém bloku necitoval známé riffy rockové historie, ale Don Airey při svém fantastickém klávesovém sólu nezapomněl všechny dostat na úryvek "Vltavy".

Deep Purple live
© wikimedia.org
Po instrumentální stránce koncert neměl chybu. Pokud bychom udělovali po vzoru NHL ocenění "Hvězda zápasu", dovolil bych si ji tentokrát dát nezničitelnému bubeníkovi Ianu Paicemu. Ian Gillan se v úvodu koncertu trochu hlasově trápil a i když se kolem třetí čtvrté skladby rozezpíval, přeci jen mu více seděly klidnější pasáže, třeba v "Sometimes I Feel Like Screaming". Vypjaté pasáže dával místy s obtížemi a často si odkašlával, naštěstí to nenabouralo jinak velmi dobrý dojem z výkonu kapely.

První vrchol přišel u "Strange Kind Of Woman", výbornou atmosféru s orientálními ozdobami měla jedna z novějších písní "Rapture Of The Deep" a naprosto špičkový okamžik byl přechod z Aireyovy kosmické improvizace do hammondového intra "Perfect Strangers", což byla opět autorova jednička v setlistu. Po obvyklém hlasovém cvičení s publikem "Smoke On The Water" (což bylo po hodině a čtvrt čistého času) a krátké vytleskávací a pískací přestávce se pánové vrátili na další povinné jízdy, "Hush" a "Black Night", ovšem natolik prodloužené sóly, že se celkový čas koncertu nakonec dostal na 90 minut. Hodina a půl, která dala publiku přesně to, čeho si žádalo.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY