Chaos, šílenství, dekadence, úchylnost a hudební genialita. To jsou slova, která přesně vystihují hudbu produkovanou Butthole Surfers. Ti nám svoji avantgardní směs přijeli naservírovat do pražského Divadla Archa, kde se sešlo velice zajímavé panoptikum fanoušků.
© Honza Průša / musicserver.cz Pohled do publika byl velice jímavý, na jedné straně vysloužilí intelektuálové, kteří dostali vycházky od manželek, na druhé mládež, která v dobách největší slávy kapely poslouchala Dádu Patrasovou a její nesmrtelné fláky o žížale Júlii, nutno podotknout, že k druhé skupině se řadím i já. Někde mezi se pak pohybovala sorta čítající tu část lidské populace, která jejich rozpuk zažila a nikdy nevypadla z hudebního koloběhu. Ti pak na sobě měli trička
No Means No a jiných dnes lehce opomenutých kapel. Ti všichni chtěli vidět legendu úchylného (nezávislého) rocku na vlastní oči, ale viděli i mnoho jiného.
To když večer odpálila česká předkapela
Zkouška sirén. Na první pohled mne upoutal honosný kytarový park z produkce dnes již zaniklé firmy Jolana. Bubeník naopak prozíravě jako pouzdro na paličky zvolil jednu část oblečení, a tak se tu a tam musel, nedbajíc společenských norem, hrabat v trenkách. Ale stoner rock hráli velice slušně, občas zabrousili výrazně do grungeových vod, vždyť na basákově aparátu se honosně skvěla nálepka Sub Pop a jinak byli velice příjemnou kulisou začínajícího večera. Jen by mne zajímalo, jestli by si basák vzal triko s nápisem Ass Of Spades i na předskakování partě okolo Lemmyho Kilmistera.
© Honza Průša / musicserver.cz To druhá parta byla zcela jiného zrna. Tři podivní maníci za stojánky s elektronickými aparátky, z nichž jeden občas trápil kytaru, kteří si říkají
Black Dice. Pro někoho možná zajímavé, ale ve výsledku nuda a šeď. Sál se solidně vyprázdnil a dav si šel regenerovat pochroumané sluchovody k chmelovému nektaru. Na pódiu zatím trojice předváděla peklo všech sedmi stupňů a tvářila se, že žije ve svém vlastním světě. Možná i proto jim nevadil výrazný odliv publika při jejich setu. Sečteno a podtrženo: naprosto zbytečná záležitost.
© Honza Průša / musicserver.cz Nebýt této komické vložky, tam hlavní hvězdy mohly začít v nějaký lidštější čas a pracující lid se mohl spokojeně rozejít do svých domovů podstatně dříve, aby ráno mohl zachraňovat chřadnoucí ekonomiku naší vlasti. Takhle museli čekat na své hvězdy do doby, která jinde určuje striktní konec produkce. Ale dočkali se. Pětice přišla, zahrála a zvítězila. Abych se přiznal, tak na koncert jsem šel v očekávání všeho možného, ale toto předčilo má očekávání. Z
Butthole Surfers jejich nespoutanost a krajní zvrhlost úplně čišela. V publiku nebyl člověk, který by neznal hitovky jako "Hurdy Gurdy Man" nebo "Pepper".
Paul Leary předváděl s kytarou obskurní tance a občas bylo velkou záhadou, jestli je daný tón chybou, nebo úmyslem. Pěvecký mistr naopak obsluhoval pološílenou krabici s blikajícím displejem, kterou kontroloval modulaci svého hlasu. Bylo to pořád výstřední, ale je cítit, že pánové již nejsou nejmladší a nemají náladu na standardní excesy dob minulých, ale o to více byla propracovanější pódiová show a prezentace kapely, která tak v Praze potvrdila statut legendy a mistrů svého oboru.
-
stručnějc už to nešlo, Petře? (muchna, 23.04.2009 14:29) Reagovat
to jsem se toho dozvěděl. fakt koncert Butthole Surfers nestojí za víc než cca 5 téměř nicneříkajících vět?
-
asi takhle: (martin, 23.04.2009 16:39) Reagovat
butthole surfers se pitvořili, hráli úchylnosti ze starších alb (takže na ty zmíněný hitovky vůbec nedošlo), občas se jim to trochu rozsypalo, pak jim na chvíli selhal basovej aparát, přičemž gibby texty četl z papíru a pauzy vyplňoval divnejma kecama ("nemáte někdo prášek na bolest? nějakej silnej? ne? to neva, jsem docela v pohodě") a pak ke konci už bylo trochu lepší a trochu jim to začal šlapat (pořád ale nic moc). každopádně to byla docela nuda a ani nezahráli human cannonball na kterou jsem se z těch starejch věcí fakt těšil. ach jo.
jinak black dice je roznesli na kopytech, jestli to pro někoho byla "zbytečná záležitost", pak by asi měl psát o jiný muzice.
-
Beetle, ty rošťáku! (lojza, 24.04.2009 08:39) Reagovat
Za tenhle článek ti děkuju, Butthole Surfers jsou a asi už nafurt budou moje srdeční záležitost. Akorát ti neodpustím, žes mě nevzal sebou!!!
-
každej to máme jinak (T., 24.04.2009 15:38) Reagovat
Buttholes mě bavili hodně, fakt jsem od toho ani tolik nečekal. A Black Dice holt nejsou pro popíkáře - přišli mi skvělý taky. Zkoušku sirén jsem obdivoval, jak se vypořádala s tím ohavným zvukem a jak měla slušnej ohlas, i když třeba kytara pokud nebyl sešlápnutej bustr nebyla VůBEC slyšet...
-
bych podotknul (Vikak8nek, 24.04.2009 17:21) Reagovat
Bezva článek, kémo, jen bych si dovolil pár připomínek: 1.) firma Jolana dnes rozhodně zaniklá není, byť sériově vyrábí jen asi tři modely, a to více méně jen pro zahraniční trh. 2.) samolepka sub pop na basovym apci myslim neříká striktně grunge - minulost nikdo neodpáře, ale tenhle label je už hezkejch pár let celkem o něčem jinym...ale v poho, z minulosti se pochvopitelně těží, to je jasný. 3.) a triko ass of spades by si basák na předskakování motorhead vzal rozhodně - ass of spades je švýcarská kapela a nebál bych se jí označit za poctu mířenou právě k motorhead. Takže tak.