Přehrát desku a pak rozlámat

13.04.2009 16:39 - Radek Londin | foto: facebook interpreta

Jon Hopkins, jedno z nejvýraznějších jmen současné melodické elektroniky, které slyšíme i z poslední desky Coldplay, se na pražském koncertu ukázal jako muž dvou tváří. Jeho vystoupení celkem šlo, v závěru se dokonce rozběhlo. Nevíte o čem mluvím? Čtěte report.

Live: Jon Hopkins

support: Sonority
místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 10. dubna 2009

Jon Hopkins, Sonority, Palác Akropolis, Praha, 10.4.2009
© jonhopkins.co.uk
Moravský jednočlenný projekt Sonority netřeba českým fandům elektronické hudby představovat. Hopkins těžko mohl mít stylově vhodnějšího parťáka pro páteční večer. Student muzikologie z jihomoravských Židlochovic naživo zahustil ambient hutnými breakbeaty, občas tranceové melodie prořízl pronikavým vysokofrekvenčním hlukem nebo narušil statiku Akropole rytmickou sbíječkou. Projekce na velké plátno byla příjemným bonusem. Škoda, že bavil jen hloučky lidí, protože jeho následovník nabídl něco podobného jako vrchol svého setu pro plný a nadšený sál.

Jon Hopkins, Sonority, Palác Akropolis, Praha, 10.4.2009
© jonhopkins.co.uk
První část Hopkinsova vystoupení položila otázku, zda má cenu chodit na koncerty, aby člověk slyšel téměř to samé co na desce, jen s masivnějším zvukem. Ano, zvuk měl v pátek kvalitní parametry a procházel veškerými tkáněmi. Poskytl zážitek, který vám nezprostředkují sebekvalitnější sluchátka a doma si ho užijete, jen pokud v okolí sta metrů nemáte žádné sousedy a investovali jste minimálně sto tisíc do hi-fi aparatury. Kdo ale čekal, že Hopkins osvěží shoegaze elektroniku nějakým živým nástrojem, měl smůlu. Celý set, rozbitý na jednotlivé tracky, odehrál schovaný za mašinkami. Říkal jsem si, že za mixpultem operuje jen na efekt, protože výsledek se téměř rovnal puštěnému cédéčku s aktuální řadovkou "Insides". Třeba ke coldplayovštině "Light Through The Veins" přidal jen lehký taneční rytmus a občas hrábl na konzoli pro nějaké to škrábnutí nebo glitch. Ostatní kousky jako "Vessel", "A Drifting Up", "Insides" či "Colour Eye" nabídly ještě méně obměn. Vedle skromně a sympaticky působícího Hopkinse stál ještě jeho VJ, pouštějící většinu času měňavkovité kreslené animace ve stylu krále iluzí Eschera. Sice občas trochu nestíhal měnit témata, aby vyjadřovala aktuální náladu, ale plátno přitahovalo i tak dostatečně.

Jon Hopkins, Sonority, Palác Akropolis, Praha, 10.4.2009
© jonhopkins.co.uk
Největší ohlas měla u publika nabušená triphopová "Wire", a tak Hopkins po necelé půlhodině přeladil na taneční breakbeat. Jestli šlo o jeho produkce (žádné z jeho dosavadních tří alb takhle netrsá), pak má slušnou šanci zamířit z obýváků do klubů - chytlavé, svěže znějící a efekty prosycené. Po šedesáti minutách zamával a zmizel v zákulisí, ale bez dlouhých móresů přidal ještě jeden kus. Přesto je půlhodina na pořádné rozhýbání málo. Afterparty v režii výtečných Eclectica DJ’s však nabídla tancechtivým ještě dostatek možností se vyřádit.

Jon Hopkins ušel za svou zatím poměrně krátkou kariéru slušný kus cesty od celkem zaměnitelného balearic chilloutu až k výtečné aktuální řadovce mnoha hudebních poloh "Insides". Měl by však více zapracovat na jejím živém provedení, nebo si to nekomplikovat a hrát od začátku breakbeat. Alespoň v Praze měla druhá část jeho programu rozhodně větší ohlas.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY