Německá dvojice Project Pitchfork je na elektro-industriální scéně pojem. Svoji významnou pozici potvrdili bezpočtem desek, které za dobu svého působení vydali. Po čtyřech letech jsou zpátky s novým albem "Dream, Tiresias!". Ačkoliv na něm zásadní změny nenabízejí, přeci jenom je něco jinak.
8/10
Project Pitchfork - Dream, Tiresias!
Vydáno: 27.2.2009
Celkový čas: 60:20
Skladby: If I Could First, Nasty Habit, The Tide, Promises, An End, Your God, Feel, Full Of Life, Darkness, Passion
Vydavatel: Trisol Records
Je s podivem, když se kapele stojící mimo hlavní hudební proud za více než patnáctiletou existenci podaří setrvat ve vytyčeném směru a nevpluje do lákavých vod mainstreamu. Přes všechny módní veletoče, které zmítají světem, dvojice
Project Pitchfork stále platí za jednu z nejzásadnějších formací electronic body music. Co někdo může považovat za rezignaci na aktuální dění, pro ostatní je respektování hodná věrnost danému žánru. Svůj podíl zásluh na tom jistě má místo původu. Vždyť Německo bylo odpradávna hotovým rájem hudebních podžánrů, o kterých zbytek Evropy nemá ani ponětí.
Nicméně by nebylo zcela spravedlivé upírat Peteru Spillesovi a Dirku Scheuberovi snahu posouvat svoji hudbu kupředu. Stejně tak by nebylo správné jim brát chuť slučovat na první pohled neslučitelné. Vždyť propojovat řeckou mytologii s elektro industriálem není tak docela běžné. Dvojice na svém novém albu potvrzuje, že takové spojení nejenom že lze, ale dokonce i funguje. Název desky odkazuje na Tiresiase, tedy kněze nejvyššího boha Dia. Asi nejznámější na této mýtické postavě je, že za svůj život několikrát změnila pohlaví, aby nakonec úplně přišla o zrak. Právě takové balancování mezi dvěma diferenciálně odlišnými světy, respektive příklon spíš k tomu mužskému, je pro nahrávku charakteristické.
Ve srovnání s "Kaskade", která vyšla před čtyřmi lety, a vůbec se všemi předchozími alby, totiž Peter Spilles výrazně změnil svůj projev. Z pro něho typických výšek klesl do podstatně hrubších hlasových poloh. Nevidomost onoho kněze je tady vyjádřena temnou, chvílemi až zatraceně černou atmosférou. Ostatně skladba "Darkness" s refrénem
"We Die For A Lie" budiž podtržením celkově chmurné nálady.
Project Pitchfork tentokrát nepodlehli ambientnímu vábení a v celé stopáži nelze hovořit o výraznějším zklidnění. Dál skládají nadupané beaty na podmanivé, téměř až tranceové melodie. Dovedu si dobře představit, že aspoň polovina tracků bude fungovat i na tanečním parketu.
Electronic body music v novém tisíciletí není zrovna žánr, kde by se dalo plýtvat superlativy. To bychom se museli vrátit minimálně deset let nazpět. Naštěstí scéna stále disponuje jmény, na které je zkrátka spolehnutí.
Project Pitchfork patří mezi ně. Právě vydali album, o kterém si troufám tvrdit, že pro svůj tah na bránu osloví publikum, pro které ještě do nedávna bylo EBM jenom chybně napsaný název výrobce počítačových komponentů.
PS:
Project Pitchfork si budete moci živě vychutnat 8. dubna v Lucerna Music Baru.