Jedna z nejsilnějších metalových desek uplynulého roku se dočkala reedice, kdy byla k původním třinácti písním přidána hitovka "Sandman". Na pultech obchodů se tak objevuje desátá nahrávka skupiny, bez níž by nikdy nevznikli kultovní Rammstein. Oomph! jsou učitelé celé německé metalové scény.
Pět let starým albem
"Wahrheit oder Pflicht" Oomph! využili slabšího období Rammsteinů a posunuli se do pozice metalové jedničky na trhu našich západních sousedů. V tuzemsku jsou sice wolfsburgští veteráni hardrockové scény stále ve stínu
Rammstein, přesto si po zásluze postupně získávají obdiv českých fanoušků. Po "Wahrheit oder Pflicht" následovalo pokračování nastoleného trendu pod názvem
"GlaubeLiebeTod" a vloni
Oomph! trilogii ukončili pomocí desky "Monster", která je vůbec nejkompaktnějším albem
Oomph! poslední dekády.
Deset vydaných desek během dvaceti let na scéně - člověka tyto počty logicky svádí k myšlence, že se
Oomph! musí opakovat a nemají nové generaci posluchačů co nabídnout. Zmýlená neplatí, každé album
Oomph! je jiné. Zatímco v devadesátých letech byly desky "Wunschkind" nebo "Unrein" pro náhodného posluchače nestravitelné, dnes
Oomph! neposlouchají jen ortodoxní zastánci
tvrdých stylů, ale i
kravaťáci při cestě do práce nebo
puberťáci při jízdě U-Bahnem.
Oomph! nevyměkli, jen se otevřeli širší veřejnosti.
Největší rozdíl od posledních desek je v textech. Dero své myšlenky už neskrývá mezi řádky, ale přímočaře je hází na prázdný stůl jako trumfy. Charismatický Dero už dnes nemá potřebu skládat písně o bolesti a vině, jako tomu bylo na albech "Hast du geglaubt", "Krüppel" nebo "Wunschkind". Tím vším sice písně ztrácí na agresivitě, jenže získávají na věrohodnosti, intimitě a melancholii.
Oomph! navíc zapracovali na melodiích a kromě tvrdých poloh ukázali i jakési
rozněžnění, což magicky přitahuje fanynky, a fanouškovskou základnu tak dnes tvoří minimálně z poloviny dívky.
Případ zakázaného videoklipu
Oomph! si jako promo k nové desce neodpustili několik skandálů. Jejich videoklip k singlu "Beim ersten Mal tut's immer weh" byl zakázán MTV i Vivou a v Německu se nemohl vůbec vysílat, protože nesl označení "příliš násilný". Videoklip začíná záběrem na internetovou diskusi, kde se pomocí IM domlouvá pedofil se svou patnáctiletou obětí na společném setkání. Po úchylných a dvojsmyslných frázích, zachycených na obrazovce, nasedá mladá dívka do násilníkova auta. Celý děj videoklipu plyne v pointu, že si pedofil mladou dívku pozval se záměrem znásilnit ji. Přibližně v polovině klipu ale Oomph! ukazují dívčinu pomstu, kdy násilníka sváže, začne mu řezat nožem krk a vyřízne část pohlavního orgánu. Celý klip končí katarzí, kdy se děj vrací na začátek a mladá dívka násilníkovi odepisuje, že se s ním ráda setká a ukáže mu jednu zajímavou hru. Oomph! tímto klipem naráží na citlivé téma internetových seznámení, ukazují ale, že chyba je na obou stranách. Video bylo přesto shledáno jako mravně závadné a premiéry v německé televizi se nikdy nedočkalo.
Oomph! se oproti minulým dvěma deskám vrátili k elektronice a píseň "Revolution" je doslova elektronickou hymnou. Důležitým faktorem v jejich hudbě jsou i
synťáky, typickými zástupci v této kategorii jsou "Wer schön sein will muss leiden" nebo duet s Martou Jandovou z
Die Happy v písni "Bis zum Schluss". Zajímavé je i experimentování s dávno zapomenutými nástroji, pochod "In deinen Hüften" začíná zvukem akordeonu a i v jiných písních lze zaznamenat rozličné nástroje. Změnou oproti minulosti je i jistá deprese, která je z textů i temné hudby cítit - smrt je velice půvabně probírána v baladě "6 Fuss tiefer" stejně jako v "Geborn zu sterben".
Z celkové koncepce alba se vymyká píseň "Die Leiter", kde se
Oomph! přiblížili zvuku
Rammstein z alb "Herzeleid" nebo "Sehnsucht", přesto je tato píseň jednou z nejpůsobivějších a nejsilnějších na desce. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak písně "Wach auf!" a "Sandman". Zatímco první jmenovaná je známá ze snímku "Alien vs. Predator 2", druhá se na CD objevuje až při jeho druhém vydání, kde je přidána jako bonus.
Album jako celek působí melancholicky, přesto sympaticky. "Monster" nabízí řadu písní s hitovým potenciálem a přítomné silné melodie jsou zárukou, že se deska neoposlouchá. Nové album lze označit za vůbec nejtvrdší z celé trilogie, ve které sice není cítit žádná progrese, jenže tu
Oomph! ke své tvorbě nepotřebují.
Oomph! nestagnují, jen jsou na vrcholu, a tak se řídí podle úspěšně zaběhnutého schématu a hudbu i popularitu si patřičně užívají.