Po krátké pauze tu máme další várku našich oblíbených desek. Nabídka je opět pestrá: Lamb, Desiderii Marginis, Prohrála v kartách a muzikál "Across The Universe". Mládí ujíždějící na The Beatles a vedle toho staré páky libující si v kytarách nebo atmosférické elektronice, račte vstoupit dál.
Po pěti letech od rozpadu a dvou sólovkách Lou Rhodes před čtyřmi týdny Lamb ohlásili (stejně jako Orbital) návrat na koncertní pódia. Zatím se toho moc neví, ale doufejme, že mezi festivalovými termíny bude i nějaký pro Česko. Vystoupení Lou na loňských Colours Of Ostrava bylo úžasné a šance slyšet naživo původní verzi "Gorecki" mě nakopnula si opět protočit jejich desky. Přesto mám asi vždy nejblíže k debutu "Lamb", kdy chemická alchymie mezi touto dvojicí fungovala na maximum. "God Bless", "Cotton Wool" nebo právě "Gorecki" jsou nosné momenty, které toto album udělaly. Downtempo, trip hop, polámané beaty, zvuková preciznost Andyho Barlowa a vedle toho nezaměnitelný, andělský hlas Lou, kdo by odolal? Občas váhám, zda mám radši jejich prvotinu nebo zatím poslední "Between Darkness And Wonder". Když však koukám na níže přiložené video, toto váhání se rozplývá a mám rázem jasno.
Když jste až po nos ponořeni do románu ze čtrnáctého století, odehrávajícího se v zapadlých uličkách Paříže, měli byste se také poohlédnout po vhodné hudební kulise. Johan Levin aka Desiderii Marginis je po dobách temného středověku průvodcem z nejpovolanějších. "Seven Sorrows" je album určené výhradně pro noční poslech. Všichni kolem už spí a vy se můžete nerušeně položit na temnou ambientní hladinu a nechat se unášet. "Seven Sorrows" vás zanese do světů vznešených chrámů a gotických katedrál, s majestátními lomenými oblouky. Hlasy klavíru a akustické kytary se ztrácejí a zase hned vystupují z rozostřené ambientní mlhoviny. Na pozadí nejasného oparu melancholie a stesku působí honosně jako katedrála v Notre Dame. Pochmurnou atmosféru dokonávají zvuky kostelních zvonů nebo promluvy neznámého řečníka. Už několik týdnů večer co večer naslouchám slovům onoho kazatele a podléhám jeho chmurným vizím o smyslu lidského bytí.
Prohrála v kartách s deskami zrovna nespěchají. Už několik měsíců se mluví, že vyjde jejich trojka "KanibalLOVE" - přesný termín jsem ale zatím nevypátral. A zrovna nedávno jsem si v autě pouštěl debut "Žádný čáry z nebe" z roku 2002. A zrovna nedávno mi jeden kolega v práci říkal, že Prohrála je taková obyč hospodská tancovačka. Já na to: tancovačka, jo? Možná, ale obyč ne. Aspoň pro mě ne. Kdyby se totiž úroveň českého putykového punkrocku odvíjela od party kolem Filipa Horáčka, nebyla by tancovačka urážka. "Žádný čáry z nebe" je přímočařejší než následující "Jaký to je za vodou", moc se na něm neexperimentuje s aranžemi a se styly, vesele se skotačí s kytarou a bicími, vesele a vtipně se rýmuje, žádná křeč, žádná revoluce. Prostě zábava. A dobrá. Nevím, jaká bude "KanibaLOVE", ale už jenom kvůli těm předchozím albům se na novinku Prohrála v kartách těším. Tak to holt je.
Na filmech mám rád klasický nenáročný trojlístek střílení-auta-ženské, přesto mě z roku 2007 snad nejvíce zaujal muzikál. Na "Across The Universe" se prostě nezapomíná. Na písničkách The Beatles jsem vyrostl, ale nečekal jsem, že budou tak skvělé i po několika dekádách zazpívané mladými herci, kteří tančí na obrazovce. "Across The Universe" se odehrává v turbulentních 60. letech, takže kromě lásky se řeší i válka, nejedná se tedy pouze o romantiku. Na filmu mě zaujalo jeho nezvyklé obrazově-výtvarné pojetí - stačí se podívat na cover nebo trailer. A teď to vše obalte hudbou a odkazy na Beatles a máte krásné dílo. Celkem zazní z úst skoro všech obsazených herců přes třicet písniček Beatles a díky lepší kvalitě záznamu a aranžmá a neoposlouchanému hlasu (pěvecky nezkušených, přesto výborných) herců jako je Evan Rachel Wood nebo Jim Sturgess je vlastně mám někdy radši než původní originály. Což je skoro zločin říct, ale zas pokud byli Beatles největší kapela tehdy, teď jsou to prý U2 a právě Bono skvěle zazpíval skladby "I Am The Walrus" a "Lucy In The Sky With Diamonds", která jede přes závěrečné titulky. Soundtrack "Across The Universe" právem patří do mého Top 10 na Last.fm, často si na něj po večerech najdu náladu. Při "Let It Be" v podání černošského gospelového souboru mě vždy úplně mrazí...
Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.
Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Více informacíSouhlasím
