Být momentálně v Americe byla by poslední otázka jaksi bezpředmětná. Taylor Swift momentálně drtí tamější hitparády, a není to poprvé. Už její eponymní debut, o kterém jsme psali v cyklu Co poslouchá musicserver, za oceánem zaznamenal velmi slušný úspěch a i přesto, že vyšel v roce 2006, figuroval v Top 10 nejprodávanějších amerických desek za minulý rok.

Taylor Swift je taková countryová Colbie Caillat. Obě dvě mají mimořádný talent napsat velmi chytlavou, velice pozitivní melodii, zasadit ji do relativně jednoduchého aranžmá a ještě vše poskládat tak, aby se výsledek jen tak neoposlouchal a nezněl "levně". A vězte, že to není práce nějakých provařených producentských jmen. Scott Borchetta i Nathan Chapman jsou v podstatě producenti-zelenáči a navíc se do kolonky producent zapsala i zpěvačka sama.

V době debutu bylo Taylor Swift teprve šestnáct let a i když bych jí vzhledem k jejímu skladatelskému umu takový věk nehádal, přece jen v jejím projevu byla lehká naivita cítit. S novinkou "Fearless" jsme ale už o několik let dál a je to znát. Osmnáctiletá Taylor Swift si nyní daleko více dokáže pohrát s melodiemi, které jsou tak propracovanější. Písničky jsou silnější a třeba i rytmicky rozmanitější. Pomalu se ztrácí i ona naivita ve zpěvaččině projevu, i když její lehký odér stále zůstává. Asi nejmarkantnější (a byl to pravděpodobně i záměr) je cítit v druhé "Fifteen". A možná to bude i důvod, že právě tahle písnička mi zalézala pod kůži nejdéle, zatímco první a zároveň titulní song to zvládl hned na druhý poslech.

Taylor Swift má oproti ostatním country hvězdám, které se snažily prorazit v mainstreamu po vzoru Shanii Twain, obrovskou výhodu - nikdy předtím se totiž netvářila jako čistokrevná country zpěvačka. A tak se může s úplným klidem a bez špatného svědomí pohybovat na velmi ostré hraně mezi popovým písničkářstvím a country, což činí naprosto dokonale. Chvíli je to country s popovými prvky, chvíli přesně naopak. Country je tu přítomné hlavně díky nástrojům a countryovým muzikantům, naopak samotný zpěv Taylor Swift je spíše popový. Díky téhle symbióze si zpěvačka vytvořila v podstatě vlastní styl. Možná právě tohle Američany tolik interesuje.

Na "Fearless" je zřetelně cítit, že vlastně všechno, co se na něm děje, má na svědomí samotná interpretka. Písničky mají přesně takovou atmosféru, která vedla k jejich napsání, a texty odrážejí životní prožitky Taylor. Dokonce se nebojí používat i skutečná jména svých přátel. Možná tahle mladá slečna neřeší problémy světového významu a soustředí se víc na otázku mezilidských vztahů, dělá tak ale s nadhledem i humorem. Zajímavou věcí je "Breathe", kterou Taylor Swift složila i nazpívala společně právě s Colbie Caillat - těžko budete rozeznávat, kdy zpívá která.

Je škoda, že k nám přichází "Fearless" s odlišnou verzí prvního singlu "Love Story", který snad uslyšíte i v našich rádiích. Ta mezinárodní je sice dynamičtější, více založená na kytarách a místy až lehce tanečně pojatá, ale na desce může působit nesourodě; zbytek desky je přece jen trošku jiný. Kdo by rád věděl, jak zní debut, ať se zaposlouchá do poslední trojice písniček. Ta totiž pochází právě z této desky.

Odpověď na poslední otázku, tedy zda může být Taylor Swift zajímavá i pro Evropana, zní jednoznačně: Ano, může! Už proto jak se tu chytla například několikrát zmíněná Colbie Caillat. Jejich vnímání hudby je hodně podobné a především přináší něco naprosto odlišného, co jen tak na naší straně Atlantiku neuslyšíte. Přitom všem ale přináší country v takové podobě, která by se mohla líbit i těm, co nemají na svém rádiu neustále naladěnou frekvenci Country radia. Máte-li ovšem k tomuto stylu zarytý odpor, pak ani tahle slečna váš pohled na něj nezmění.