Vyčpělý bigbít

24.02.2009 05:00 - Jaromír Merhaut | foto: facebook interpreta

Poslední pětiletka před sametem. Ústředním výborem KSČ krytá Janečkova mafie řádí jak černá ruka, kde kdo má zákaz a je naháněn jak nadutá koza, Hanka se překvapivě vzepře, oficiální rockeři se oblíkají na střídačku jako metlíci, diskouši, gumáci i veksláci, a vymetají Sokolovy. I v muzice vykloubený čas.
4/10

Olympic - Bigbít (1986)

Skladby: Země v každém z nás, Stárnout, Festivaly, Dopis, Bigbít, Manekýny, Můj klid, Je to nářez, Jako tele na vrata, Já se oholím, Hry a slzy, Je to tak samozřejmý, Počkej až, Whole Lot-ta Shakin' Goin' On / Rock A Beatin' Boogie, It's Only Make Believe, Rock And Roll Music, Rock Around The Clock
Vydáno: 19.1.2009
Celkový čas: 61:22
Vydavatel: Supraphon
V okolním světě vedle diska a depešáků vládl metal. Plešatá jako vždy zavětřila správný azimut a Olympic odehrál na albu "Bigbít" lehce přitvrzený kašírovaný rock, perestrojkově znormalizovaný do televize i estrád. Když pominu tuzemský zvukový odér, jsou to všechno jandovsky sériově zručné a chytlavé písničky pro masy. "Země v každým z nás" má přirozený švih a spád, "Stárnout" přítulný svíčkový refrén a až na příšerné huha proklady jsou "Festivaly" dobrej rokec.

Tak by se daly lepit přívlastky skladbu za skladbou. Zatímco kompozičně většina řemeslně obstojí, soundem a aranžemi vůbec. Mimo kytaru samá nápodoba. Kupříkladu "Dopis" je pokus o Black Sabbath, strašidelný jak pastelková kresbička hřbitova z mateřinky. Takových bezbarvých deja vu ozvěn najde každý pamětník víc. Jediná nadčasovka je pokleslá hrkačka "Jako tele na vrata", ta pobaví kdykoliv. Vlezlé kosmojarré či europeácky fanfárové anebo jakoženajazzlé syntíky se nedají poslouchat ani jako kolorit doby. Přesto všechno jsem shovívavý. V roce vydání mi tohle někdo položit na gramec, tak letí i s "Bigbítem" oknem ven.

Zlatá edice Suraphonu je tradičně bohatě vybavena komentáři, daty i bonusy. Ty mimo jiné dokumentují, jak Janda přešaltovával Olympic podle potřeby kamkoliv, třebas na novou vlnku. "Já se oholím" má až kocábovské syntíkové barvičky, i rytmika se rozehrává jak malý Pražský výběr. Klasickej rokenrol s piánem, to byla vždycky Berkova doména. Je dobře, že reedici posledního alba nahraného s jeho přispěním krátce před tragickou smrtí, doplňují čtyři klasické rnr kousky, sejmuté naživo v květnu 1980 na jednom z mnoha posledních, či výročních turné.

Tenhle "Bigbít" ale osloví jen některé čtyřicátníky. Dokument doby. Nic víc.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY