V dalším vydání našich podpultovek ostříme na debutovou desku Emmy The Great, nové épéčko již slušně zaběhnutých of Montreal, sólovku Stevea Cradocka z Ocean Colour Scene, druhou, zatím iTunes-only řadovku The Boxer Rebellion a podzimní novinku drážďanských Coldplay Polarkreis 18.
Chcete vědět, co nového se událo v chladných vodách severského metalu? Na co se momentálně tančí v Berlíně? Na čem ujíždí milovníci amerických a britských nezávislých labelů? Čí rap zní ve ztracených ghettech americké periférie nejhlasitěji? Cílem rubriky Zaostřeno na podpultovky je přiblížit vám dění v žánrech a na trzích, o kterých se běžně na našich stránkách nedočtete.
Zaostřeno na: Emmy The Great - First Love
Label: Close Harbour Datum vydání: 9.2.2009 Žánr: anti-folk
Emma-Lee Moss je Hong Kongem odkojená, Londýnem adoptovaná misska, která ještě neoslavila ani pětadvacet a už pod ródeovým pseudonymem Emmy The Great krotí témata Leonarda Cohena. Zpozdila se sice za hlavní vlnou mladého a klidného britského (anti-)folku, která smetla již úvod loňského roku, ale s Lightspeed Championem či Laurou Marling si potykat může i tak. Po melodické stránce nestaví kolosální hudební eposy a aranže jsou pravým opakem toho, co je ke slyšení právě například na sólovém debutu Deva Hynese (na kterém si mimochodem také zazpívala), ale vyznění textů, její zpěvový projev a hlad po netradičním rýmu je tak zřejmý, že je téměř nemožné jej ignorovat. "First Love" není deska do pohody, ani k umývání nádobí. Je plná velkých témat a zásadních rozhodnutí. Nehraje jen o pár kapek, co jsou recept na mastnotu, ale o moře lásky a oceán slz. Miroslav Böhm
Američtí exhibové of Montreal se na svém posledním počinu spřáhli s věhlasným producentem a tvůrcem filmových soundtracků Jonem Brionem, který dostal možnost pohrát si se dvěma skladbami z jejich nejnovější desky "Skeletal Lamping". V prvním remixu "First Time High", který sám Brion označil jako dekonstruktivní a redefinující, původní skladbu obohatil o elektro beaty a další kytary, ale co si budeme nalhávat - člověk potřebuje dva, tři poslechy na to, aby vůbec poznal, že nejde o původní verzi písničky. "Gallery Piece", hitovka jako vystřižená ze
sedmdesátkové americké diskotéky na kolečkových bruslích, se dočkala rychlejší a syntetičtější úpravy, nad kterou jistě dýdžejům a klubařům srdce zaplesají. Nejzajímavějším trackem tohoto épéčka je bezesporu akustická verze "An Eluardian Instance", ve které zpěváka Kevina Barnese doprovází pouze akustická kytara a mandolína. Trochu nostalgická cesta časem zpátky do dob, kdy ještě of Montreal nebyli definováni syntetickými beaty a disco soulem. Jestli vás neroztancuje tohle, tak pak už nic. Eva Vlachová
Stevea Cradocka byste mohli znát díky druhé kytaře v bandu Paula Wellera a měli znát na základě jeho působení v Ocean Colour Scene. Jeden z nejlepších britských kytaristů na svém vůbec prvním sólovém albu (mimochodem, v srpnu mu bude čtyřicet) proměňuje své klukovské sny v realitu a skládá snadno čitelnou poctu liverpoolským broukům. Není třeba předstírat, že by mělo jít o nějakou životní zpověď, že by se snad snažil o zásadnější sdělení, díky kterému se svou krizí středního věku protluče snadněji. "The Kundalini Target" jsou příjemné melodie, dobře známá a mnohokrát ozkoušená aranžmá, svůdné šedesátkové harmonie a excelentní instrumentace. Víc nic, nic míň. Pokud brečíte nad fotkama z dětství, tahle deska vám na dva týdny vtáhne do hlavy kouzelnou podzimní depku, pokud brouzdání po minulosti nesnášíte, nedoposloucháte to. Před stisknutím tlačítka je nutné si uvědomit, do které skupiny patříte, a patřičně se podle toho zařídit. Miroslav Böhm
Národnostní směska (dva Britové, Američan a Australan), která se pojmenovala po povstání, jež na konci minulého století proběhlo v Číně, vydala 11. ledna skrze iTunes svojí dvojku "Union". Kapela, která by si s sebou v roce 2004 na pustý ostrov vzala desku "OK Computer" od Radiohead, má jejich plakáty pořád v pokojíčku na zdi. Po čtyřech letech z nich akorát sfoukla prach. Nathanu Nicholsonovi nelze vokální podobnost s Yorkem upřít, instrumentální vynalézavost kapely však zůstala u obdivných pohledů. Experimenty / nápady, kvůli kterým byste překroutili váš žebříček hodnot - NE, poctivá alternativa navoněná shogazingovou psychedelií - ANO. To je třeba si ujasnit. Jejich zasněné kytary rozlité do prázdnoty jsou dobrým společníkem pro ty, kteří a) Yorkovi a spol. nikdy neodpustili "Kid A", b) Snow Patrol považují za skupinu hermafroditů, c) pád Cooper Temple Clause na samotné dno hanby a nevkusu se svojí poslední deskou (i přesto jich je škoda) ještě nerozdejchali. The Boxer Rebellion si s nějakýma zásadníma změnama hlavu nelámali. Mezi jejich debutem "Exits" a "Union" je tolik proměnejch jako mezi "Kid A" a "Amnesiac" od Radiohead. Místo jednoho roku jsme na "Union" museli čekat roky čtyři. Proti gustu žádnej dišputát, komu se líbilo "Exits", bude se mu líbit i "Union". Mezi tuto skupinu lidí patřím i já. Tomáš Bláha
Šest kamarádů z Drážďan od svých třinácti let začalo zkoušet na hudebním poli, až se jim to po deseti letech snažení konečně povedlo. A splňují předpoklady, které má správná cool kapela mít: uhlazená image slušňáků, písně o lásce, které jsou tak působivé, že jim podlehne i ta, která pomyslný náctiletý práh překročila, a hlavní zpěvák si nenechá sypat popel na hlavu od jiných, ale přímo od sebe samého, kdy bez skrupulí prohlašuje: "Nevypadám ani jako chlap ani jako ženská." Někde mezi je to i s jejich hudbou. První, co vás napadne po poslechu desky, je, že i Němci mají své Coldplay, kteří se teď nosí, takže bod pro Polarkreis 18. Jejich hitovka "Allein, Allein" se hraje všude, mají značnou podporu médií, opět bod k dobru. Ale... přestože jsou další písně působivé, bez přehnaného patosu, sympaticky nahrané, zazpívané, ale zkrátka podobné jedna druhé, že začnou splývat. A texty jsou natolik triviální, jako by tahle parta kluků náhodně otvírala slovník a vybírala slova. Ale budiž, přece jenom jsou mladí, potencionální a kdyby je začala hrát česká rádia, určitě by to za poslední roky rozcupané renomé německé hudby alespoň o píď zvýšilo. Katka Guziurová
heh, posledny album urcite nie je zly (i ked predosle mi sadli ovela viac) ... proste ja zase uplne iny, tak ako kazdy predtym a aj koli tomu su/boli TCTC asi najlepsia skupina za poslednych 10 rokov ... A tracky ako Animals, Damage, All I See Is You boli nazivo dokonale :)
Btw. TBR su onedlho vo Viedni :)
:) tak nebudu se hádat, jestli je poslední album TCTC špatný nebo ne - věc názoru, je od nich pěkný že se pobavili tim, že si prohodili nástroje při nahrávání, ale mě osobně to nijak nebralo, ale jak řikam, věc názoru, každopádně jich je škoda, jejich I Know s Japonské edice druhé desky patří mezi moje top songy.
btw. jj, o TBR a Vídni vim a nejspíš se na ty hochy pojedu i podívat :)
Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.
Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Více informacíSouhlasím
