Novinka dostala název "For Tonight". Jak ji charakterizují sami autoři?

Je to naše nová deska, tím pádem ji máme momentálně nejradši. V tuhle chvíli je těžký ji hodnotit, bude dobrý se na ni podívat po nějakých pár měsících a zpětně zjistit, co se nám na ní líbí a co se třeba nepovedlo. Teď ji charakterizujeme jako náš nejlepší počin, jaký jsme kdy udělali. Aby to bavilo nás i ostatní, vymysleli jsme, že deska bude koncepční a že písničky se budou točit kolem jednoho příběhu.

Jak vás ten koncept napadl?

Když jsme přemýšleli o nový desce, někdo hodil do placu, že by mohla mít nějakej příběh. Rozjelo se to po jednom večeru, kdy jsme byli popíjet v rokenrolovým baru z šedesátejch let. Potkali jsme tam jednoho chlapíka, který bydlí v takový strašidelný roubence pod Zvonařkou. Ta mě fascinovala spoustu let a vždycky, když jsem kolem ní procházel, měl jsem hroznou chuť podívat se dovnitř. Když nám ten chlapík navrhl, že se tam můžeme zajít podívat, tak jsme se staženejma zadkama vyrazili. Štepán byl přesvědčenej, že už s nikdy nevrátíme, šel vstříc smrti. (smích) Bylo to hodně zajímavý. Byla noc, on nám ukazoval bývalou márnici a dost divně mluvil. Bylo to docela neuvěřitelný. Po týhle zkušenosti nás napadlo, že bychom příběh z desky mohli zasadit do tohohle baráku.

Rámec desky je tedy...

...příběh mladýho kluka, starýho asi jako my. Je to snílek, kterej docela živoří, ale najde si holku, do který se zakouká. Když se s ní setká podruhý, vezme ho do toho baráku, kde ho fikne. Tím myslím jako píchne. Začátek byl triviální. Postupem času se ale Štěpán začal víc rozepisovat a ten moment, kdy holka toho kluka zabije, je hned na začátku. Neuvědomuje si, že je mrtvej, ale postupem času na to přichází a je to docela sranda.

Jaký byl proces vzniku "For Tonight"?

Podobný jako u předchozí desky. Zatímco na "Postcards" jsme zúročili nějaký čtyři roky skládání, proces u "Clou" byl výrazně kratší. Že desku natočíme, jsme se rozhodli někdy v únoru a pořádně makat jsme na ní začali během dubna. Koncem června jsme už šli do studia. Takže to vznikalo tak, že jsem se většinou sebral a jel za zpěvákem Lukášem do Plzně. Tam jsme celý víkend házeli s klavírem a kytarou nějaký riffy, nápady, melodie. Pak jsme dvakrát odjeli na chalupu, kde to bylo nejideálnější. Sice jsme tam dopadli úplně nejhůř s játrama a ledvinama, ale nikdo nás tam nerušil. Poslední měsíc a půl jsme byli každý den ve zkušebně. Nás to bavilo, takže jsme se každý den snažili rychle utéct z práce a makat. Deadline byl ostrej. Na druhou stranu jsme byli víc připravený na samotný natáčení, který proběhlo v pohodě. Na rozdíl od desky "Clou".

Tu jste nenatáčeli v pohodě?

To bylo příšerný. Do studia jsme tehdy šli v době, kdy jsme měli hotovu půlku desky a zbytek teprve dodělávali ve studiu. Bylo to hodně stresující, navíc jsme byli rozhádaní... Teďka to byla pohoda.

A co nový kytarista Pavel Bureš?

Přispěl hlavně tím, že jde o docela progresivního kytaristu, kterýho obdivujeme už spoustu let. Jeho přínos spočíval v tom, že jsme mohli uvolnit ruce Péťovi, kterej byl do tý doby na kytaru sám. Předtím byl problém i při skládání, protože jsem musel myslet na to, aby to Péťa zvládl zahrát živě, takže jsme nemohli moc experimentovat. Teď Péťa s Pájou vymýšleli kytary společně a byla tam větší možnost pohrát si s různýma sólama a vyhrávkama. Kapela je najednou o jednu kytaru mohutnější a její sound je jinej. Tvořilo se líp.

Desku produkoval Amák, tehdy ještě baskytarista Sunshine. Proč padla volba právě na něj?

Dlouho jsme přemýšleli, kdo by nám mohl s deskou pomoct. U našeho stylu to není zas tak jednoduchý. Zvažovali jsme různý jména. V úvahu padal Honza Muchow, Dušan Neuwirth nebo Djordje Erič, kterej s náma dělal už druhou desku. Nakonec jsme si ale řekli, že chceme udělat něco jiného. Náš kamarád Kuba Alexa nám doporučil Amáka. Já byl nejdřív proti, protože jsem neznal jeho tvorbu. Bál jsem se toho, že je to risk. Klukům se to ale líbilo a ukecali mě. Teď jsem rád, že jsme se sčuchli. Měli jsme jasno, jak bychom chtěli desku zvukově udělat, ale spoustu věcí jsme neuměli, protože jsme se v elektronice nikdy nepohybovali. Producent ti vždycky ukáže nový cesty, který jsi předtím neznal. Amák nám tím otevřel další možnosti. Byli jsme ve studiu a on vytáhl mašinky, který jsme v životě neviděli. Bohužel jsem tak přišel o spoustu peněz, protože jsem si pak musel všechny ty věci samozřejmě koupit a mít je doma. (smích)

Bližší spolupráce se Sunshine v úvahu nepřicházela? Třeba turné?

To ne. Ale jak jsme byli unavení a měli songy milionkrát oposlouchaný, potřebovali jsme někoho s čistou hlavou, kdo by z toho ještě neměl bolavý uši a řekl svůj názor. Poprosili jsme Kaye Buriánka.

Co na písničky říkal?

Řekl, že je to super nápad a že určitě přijde, ale pak jsme to bohužel časově nezvládali. Takže nepřišel. Čas nám to nedovolil, takže jsme desku smíchali holt s bolavejma ušima.

Co vyjadřuje název "For Tonight"? Jen pro ten dnešní den?

"For Tonight" je název jedný písničky. V tý je největší rozuzlení příběhu. Jde o noc, kdy se klukovi stane to, co se mu stane. Ten název se nám zdál jako nejvystižnější pro celej příběh.

V jaké fázi se teď kapela nahází? Byl vrchol u "Island Sun", je teď, nebo snad teprve přijde?

Hele, vrchol je těžkej pojem. "Postcards" byl začátek, kterej z kapely udělal "hvězdy". Stalo se to nečekaně. Díky tomu jsme se posunuli o hodně dál jak v hlavě, tak hudebně. "Postcards" byla deska mladejch kluků, kteří mají rádi muziku, poslouchají kapely, co hrají pop punk, punk rock a maj touhu bejt jako voni. Na "Clou" se mi líbilo, že kapela začala chytat svůj vlastní směr a přestala mít chuť bejt jednou z kapel, co má ráda. A "For Tonight" podle mě nemá už nic společnýho s kytarovou scénou, kterou máme rádi. Myslím, že začínáme mít čím dál víc vlastní tvář a hudební vizi. Doufám, že v tom budeme pokračovat. Ale ptal ses na vrchol. Ten podle mě na kapelu čeká až za spoustu let. Jestli vůbec. Rozhodně se teď necítíme na vrcholu a nikdy se necítili.

Přesto byla vaše nejúspěšnější deska právě debut "Postcards"...

U "Postcards" jsme byli vyjukaný a otrávený zároveň, že byl u desky strašnej boom a všichni z ní byli podělaný. Moc dobře jsme věděli, že nemáme absolutní právo bejt na vrcholu. Ani hudebně. Vždyť jsme hráli na nástroje teprve pár let a byli na začátku kariéry. Doufám, že si sedneme třeba za pět, za sedm let a ten vrchol bude právě tehdy. Ale třeba taky ne, třeba budou na vrcholu úplně jiný kapely.

Mimochodem, co na vaši tvorbu říká tvůj táta, hudebník Radek Tomášek starší?

Táta Clou sleduje. Samozřejmě má hodně bolestivější uši, protože je mu přes šedesát. Nedokáže muziku vnímat tak intenzivně jako mladý lidi. Ale teďka jsem mu pouštěl novou desku, jenom narychlo, asi čtyři písničky. Nemyslím si, že jsme tvrdá kapela, už jenom kvůli Lukášovu zpěvu, kterej je jemnej. Táta byl vždycky hlavně příznivec melodie a harmonie, kterou tvorba Clou měla. Vadily mu spíš mý předchozí kapely, který byly o dost tvrdší. Myslím, že táta je teď pyšnej, asi jako každej táta. Když se něco děje, třeba nová deska, turné, a má doma plakáty, úplně tím žije.