Na první poslech zní druhé album, které Matthew Herbert vydal pod značkou svého Big Bandu, jako soundtrack ke druhému dílu muzikálu "Chicago". Ten příměr je možná moc zjednodušující, možná vůbec ne. "There's Me And There's You" je v každém případě výborná, byť vůbec ne jednoduchá deska.
8/10
The Matthew Herbert Big Band - There's Me And There's You
Skladby: The Story, Pontificate, Waiting, The Yesness, Battery, Regina, The Rich Man's Prayer, Breathe, Knowing, Nonsound, One Life, Just Swing
Vydáno: 12.10.2008
Celkový čas: 59:31
Když Velma Kelly zabila svou sestru, doběhla do jazzového klubu, smyla z rukou krev, jak rychle to jen šlo, a pak se šla "zjevit" na pódium, jako by se nechumelilo. Když
Matthew Herbert dotočil druhou desku, na které se po sedmi letech dal do kupy se svým
Big Bandem, povolil si kravatu a odešel klidně domů, jako by se nechumelilo. Asi. Tyhle dvě věty mají naznačit, že album "There's Me And There's You" zní na první poslech jako soundtrack k volnému pokračování muzikálu "Chicago". A aniž by se to dalo nějak čekat, spojitostí mezi těmito dvěma díly bude víc. Asi.
Bezmála dvacítka muzikantů se zavřela do studií na Abbey Road, dle Herberta jednoho z mála míst, kde big band může znít jako big band, a natočila nahrávku svým způsobem melodičtější než "Goodbye Swingtime" a zároveň svým způsobem komplikovanější, než je Herbertova poslední "vlastní" řadovka
"Scale". Jenže tím to nekončí. Ano, na scénu přichází principál
Herbert, aby všechny takto vzniklé skladby doplnil o samply, samozřejmě originální, tak jak mu to P.C.C.O.M. (vizte infobox) káže - píšťalkami hrajícími esemeskový nokiácký vyzváněcí tón počínaje, sedmdesátkou dobrovolníků naráz foukajících do lahví na půdě Britského muzea konče.
A pořád pokračujeme. Ještě tu jsou texty, mimochodem výborně nazpívané sošnou Eskou Mtungwazi (nejeden si vzpomene na Mámu ze zmíněného muzikálu, že?). Ty se nesou v duchu motta alba, kterým je "síla a její zneužívání", čímž se z "There's Me And There's You" stává tucet regulérních protestsongů. Dojde na média ("The Story"), víru ("Regina") i válku. A ty samply jsou vlastně taky takovými texty - třeba v okamžiku, kdy identická skupina sedmdesáti dobrovolníků škrtne o půdu Britského muzea sedmdesáti balíčky kondomů jako vzkaz do Afriky.
P.C.C.O.M.
V roce 2005 Matthew Herbert sepsal a publikoval text nazvaný v překladu nějak jako "Osobní smlouva o skládání hudby (zahrnující Manifest chyb)". V aktuální revidované verzi umístěné na jeho webu jde o dvanáctero zahrnující zásady používání zvuků a studiové techniky. "Použití zvuků, které již existují, není povoleno," nebo "Používání továrních přednastavení při editování skladeb je zakázáno," jsou jen jedněmi z nich. Kdo chce skládat hudbu podle Herberta, nesampluje ani skladby jiných umělců (kde by byla celá taneční scéna? pozn. aut.) a při tvorbě remixů využívá pouze zvuků poskytnutých původním interpretem, zahrnujících ovšem veškeré obaly, v nichž bylo médium se zvuky dodáno.
Když
Matthew Herbert a jeho Big Band dotočili svou druhou desku "There's Me And There's You", dost možná ani netušili, jak velké poselství nechávají příštím generacím. Dost možná to netuší většina čtenářů tohoto serveru a s největší pravděpodobností to ještě netuší ani recenzent sám. Asi. Ale to nevadí. V tuhle chvíli bohatě postačí si tohle album pustit a vstřebávat a vstřebávat. Jo, a rada na konec - na ulici s tímhle moc nechoďte, je to opravdu big band, a ten se do sluchátek moc nehodí.
