Inekafe - Proč bychom si jen tak nezahráli

06.01.2009 05:00 - Petr Bláha | foto: facebook interpreta

Slovenská punkrocková parta se rozhodla přeci jen rozloučit i s českým publikem. O blížícím se posledním pražském koncertu, létání, slovenských punkových kapelách a plánovaném únosu bubeníka Bad Religion si s námi povídali frontman a kytarista Vratko a bubeník Dodo.
ine kafe
© Inekafe
Co vás vedlo k tomu, že odehrajete poslední koncert nakonec v Praze? Nejdříve jste ukončili činnost, najednou byl koncert v Bratislavě, který měl být definitivně poslední, a teď i Praha.

Vratko: I když kapela již ukončila svoji činnost, tak jsme se rozhodli, že v květnu uděláme koncert jen tak. Chodilo nám strašně moc mailů od fanoušků, až jsme z toho byli překvapení, tak jsme pro ně udělali koncert v Mlýnské dolině. Bylo to 22. května, že Dodo?
Dodo: Ano, v Mlýnské dolině, kde byla hojná účast. Okolo pěti tisíc lidí, takže velmi hodně. A tím, že přišlo tolik lidí z celého Československa a byl to termín, kdy byly maturity, takže mnoho lidí nemohlo přijít a nám chodilo denně plno mailů od lidí, že se tam nemohli dostat, tak nám přišlo spravedlivé, že jeden koncert byl v Bratislavě a druhý bude v Praze. Zatím je o něj velký zájem a jsme tím velmi potěšení.

Ví se o koncertu už něco bližšího? Například předkapely?

Dodo: Koncert bude 31. ledna v Praze a zatím to vypadá, že v Malé sportovní hale. Uvidíme, možná bude nějaký speciální host, ale předkapely? Zatím to vypadá, že to bude čistě na nás.

Jak vznikla koncertní sestava, která hraje poslední koncerty? Nikdy předtím se na podiu nesešla.

Vratko: Těžko říct, nebyl žádný plán, jak měla vzniknout. Stalo se to přirozeným výběrem. Původní sestava jsme byli já, Dodo a Wayo a nejvýraznější postavou nové éry je Forus. Myslím, že nejlepší sestava, jaká kdy mohla být, je tato. Pro mě by dnes Inekafe nebylo Inekafe, kdyby nehrála sestava, co tam je.

Jak se na to tvářil Jano, když nebyl přizván?

Vratko: Já jsem se s ním od roku 2005 neviděl, neprobírali jsme to. On je teď v Irsku a já o něm nic nevím.

Na koncertu se bude natáčet DVD, v září vyjde Best Of, nebude přeci jen tour na podporu výběrové desky?

Vratko: Není důvod, v podstatě už v Bratislavě nebyl důvod. Zahráli jsme si jen tak, dali jsme to vědět dvaadvacet dní předem a celé to proběhlo strašně rychle. Teď jsme to dali vědět dlouho dopředu, nebudeme limitováni počasím, protože to nebude open air. Je to zkouška fanoušků, kteří bombardovali různá fóra Inekafe. Tak snad přijdou. Zatím se prodalo tři tisíce lístků, z čehož máme obrovskou radost.
Dodo: Přišlo nám to i zodpovědné, když jsme jeden koncert hráli v Bratislavě a jsme česko-slovenská kapela.

Nepřipadáte si s těmi posledními koncerty trochu jako Elán?

(všeobecný smích)
Vratko: Ne, jako Olympic!
(ještě větší smích)

Ale ti vydají desku a jedou k ní tour, to u vás nehrozí?

Vratko: Ne, Inekafe skončilo, byl to náš společný jmenovatel, ale hrávali jsme sto koncertů ročně a já si nedokážu představit, že bych tohle dělal někdy v šedesáti, tak jsem se začal věnovat i jiným záležitostem svého života. Vždyť dát si koncert jen tak není přece nic špatného. Dělat turné by bylo v rozporu s tím, proč jsme skončili.

Tenhle rok byl velice plodný, objevilo se u nás mnoho slavných kapel. Hráli tu Bad Religion, Offspring, Pennywise... Nemrzí vás, že jste si s nimi nemohli zahrát?

Dodo: Já se na těch koncertech byl podívat a nějak mě nemrzelo, že stojím v publiku.
Vratko: Víš, ono se mě na tuhle otázku ptá dost lidí, ale já to prostě vnímám jinak. Byl jsem například na Offspring, protože jsem je v životě neviděl a stál jsem v publiku jako fanoušek a vůbec mě nenapadlo, že bych s nimi mohl hrát, nebral jsem to tak. To samé bylo i s Green Day, kam jsem se jel podívat jako fanoušek a z toho pohledu to byl nejlepší koncert v mém životě.

ine kafe dodo
© Petr Bláha / musicserver.cz
Dodo, ty jsi bubnoval v ExTipu, jak brali ortodoxní punkoví fanoušci bubeníka z Inekafe?

Dodo: To je takový paradox, protože mnoho ortodoxních fanoušků Inekafe nebralo, pro ně to byla komerční kapela. Ale já mám dobré vztahy s mnoha lidmi z old school scény, takže žádný problém nebyl, samozřejmě byli lidé překvapení, že tam hraju, ale reakce byly pozitivní. Mě se tam líbilo.

Máš jako muzikant nějaký hudební sen?

Dodo: Já jsem skromný a jsem šťastný za to, co jsem dokázal, takže asi nemám nějaký sen.

Ani nemáš nějakou kapelu, se kterou by sis chtěl zabubnovat?

Dodo: Tak to jo, to jsou Bad Religion, ale není to reálné. Přemýšlel jsem, když hráli v Táboře, že bych bubeníkovi zlomil nohu, ruku nebo ho nějak někam odvlekl, tam mu zavázal nohy a ústa, aby nemohl křičet, a pak se nabídnul stylem: "Ahoj Gregu, máte problém, já vím..." Potom mi to přišlo nevhodné. (smích) To je kapela, se kterou bych si zahrál, to je pro mě největší sen.

Vratko, ty jsi hostoval na desce Selfish v songu "První schůzka". Tvoje kytara z něj udělala typickou vypalovačku ve stylu Inekafe. Jaké byly tvoje kytarové vzory?

Vratko: Můj kytarový vzor byl Stano z Trnavky, který mě naučil první akord. (smích) V časech, když jsem třeba mohl řešit vzory a měl jsem těch šestnáct sedmnáct let, tak to byli třeba metalisté Mike Motti z Running Wild nebo Mille Petrozza z Kreator, ale jinak jsem nikdy neměl nějaké vzory, spíš jsem bral kapely jako celek. Nebo kytaristé, kteří uměli skládat hity, jako třeba Per Gessle.

A ty Dodo? Kdo byl tvůj bubenický vzor?

Dodo: Já jsem měl nějaké vzory, podle kterých jsem se učil hrát, ale hlavně to byl Matt Sorum z Guns N' Roses a líbí se mi vlastně dodnes. Mám velmi rád jeho nahrávky s jinými kapelami jako Velvet Revolver, Neurotic Outsiders nebo The Cult. A ještě Bobby z Bad Religion.
Vratko: Mně se strašně líbí Travis Barker, ale Dodovi se nelíbí.
Dodo: On je dobrý bubeník, ale vadí mi například jeho spojování s hip hopem a takovéto projekty.

Inekafe...

Inekafe - Bez udania dôvodu
... je bratislavská parta, která o sobě dala poprvé pořádně vědět, když po dvou demáčích na vlastní náklady vydala debut "Vítaj!", jenž prezentoval hlavně hitový singl "090x". Následoval raketový vzestup, další čtyři desky, které mely velký ohlas, úspěch ve slovenském Slavíkovi (třetí místo) a mnoho úspěšných koncertů. Mezitím se leader Vratko za mírně dramatických okolností obklopil novými spoluhráči, zatímco staří založili kapelu Plus mínus. V roce 2005 kapela podnikla vzpomínkové Retro tour v původní sestavě a tím se její činnost prakticky uzavírá. Až na několik výjimek...

Byli jste kapela, která prorazila jako první do mainstreamu s punkrockem. Je teď na slovenské scéně nějaká mladá punková krev, která by se výrazněji prosadila do médií?

Vratko: Ne, ale jsou klubové kapely, které jsou mladé, hrají už nějaký ten rok a mají dobré songy. Třeba Horská chata, mně se ta kapela líbí, protože má slovenské texty, skvělé písničky, které mají hlavu a patu. Líbí se mi i From Our Hands, ale trošku mi vadí, že dělají anglické texty, což je ale jejich problém. Jdou dobrým směrem a to je hlavní. V mainstreamové scéně jenom Peha, ale to je jiný hudební styl.

Jak jste vnímali, že kapely, se kterými jste se dříve mohli potkávat na podiích, se na vás po úspěchu začaly dívat víceméně skrz prsty? Patrné je to například z nahrávek kapel jako Mladé rozlety.

Dodo: Tak kapely jako Zóna A nebo Slobodka s námi nikdy žádný problém neměly, ale Mladé rozlety? To je kapela, která mě vůbec nezajímá.
Vratko: Tam hrál Deák?
Dodo: Ano.
Vratko: K Mladým rozletům bych se vyjádřil jen tak, že tam hraje kytarista, který hrával s Mircem. A Mirec je popový slovenský moderátor, který měl dance floorovou kapelu a potom udělal takový poprockový pokus a tam mu hrál Deák. Takže někdo, kdo se naváží do Inekafe a hrál v kapele s člověkem , který se živil dance floorem a on sám se snažil přesvědčit, že mu jde i pop rock... Tak to ať se na mě nikdo nezlobí, ale to nemá význam komentovat.

ine kafe vratko
© Petr Bláha / musicserver.cz
Vratko, ty ses stal dopravním pilotem, což je u rockové hvězdy poněkud neobvyklé. Byl to dětský sen?

Vratko: Já se hlavně nepovažuji za nějaký ideál punkového hudebníka. Punk mám rád, vybírám si z něj kapely, které se mi líbí, ale abych se například válel zfetovaný pod mostem, tak proti tomu jsem vždy bojoval. Co se týče létání, dřív jsme si myslel, že abych mohl létat, tak musím být voják. Když jsem se dozvěděl, že to není nutné, nebylo co řešit. Létání a hraní jeden člověk nemůže zvládat. Je to úplně o něčem jiném, je to o zodpovědnosti a přístupu. Letadlo nezastavíš jako auto, když se něco stane. Je to výzva.

Je možné tě potkat na běžné dopravní lince?

Vratko: Výcvik jsem skončil teď v létě a začal jsem létat pro jednu firmu, která dělá lety s malými letadly pro osm lidí. Běžné linky nelétám. Teď ale začínám výcvik na Boeing 737 pro slovenskou firmu Air Slovakia, takže když všechno dobře dopadne, proč ne?

Jak se tvářili v pilotní škole, když jim tam přišla rocková hvězda?

Vratko: Nikdo mě nepoznal, nikdo to neřešil. To je úplně jiný svět. Ale strašně dobrá věc se mi stala v Americe, když jsem skončil výcvik u nás a musel jsem dělat výcvik na simulátoru v Kansasu a sranda byla, když jsme se loučili s instruktorem, tak se mě zeptal, co dělám v civilu. Když jsem mu řekl, že jsem měl kapelu, tak mi řekl: My jsme tu měli taky jednoho muzikanta a on si letadlo i koupil a na tomhle simulátoru si dělal výcvik. Tak jsem se zeptal, kdo to byl a on, že to byla taková kapela, která se jmenuje The Offspring a on se jmenuje Dexter Holland. Tak to mě odrovnalo.

Čím se živí ostatní členové?

Vratko: Vzduchem.
Dodo: Já dělám pro firmu, která se zabývá distribucí filmů a muziky, bratr (Wayo) dělá v dramaturgii Slovenské televize a Forus si dělá kuchařskou školu v Londýně, chce být jako Jamie Oliver. A Tuleň ze Zóny A je můj šéf.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY