Melancholický pozdrav z Berlína

04.12.2008 05:00 - Ondřej Michal | foto: facebook interpreta

Druhé album zadumaných Berlíňanů je tady. Za použití stejných výrazových prostředků jako na svém tři roky starém eponymním debutu pokračují v melancholické náladové krasojízdě. Hledáte-li klidnou alternativu k předvánočnímu shonu, pak hledat již nemusíte.
7/10

Jersey - Itinerary

Skladby: Moondial, Touch The Ground, Talking To Myself, Itinerary, Icebound, Noir A.M., Jaywalk, Darkline, Half An Hour
Vydáno: 01.10.2008
Celkový čas: 39:48
Vydavatel: Starcastic
Německá indie scéna již mnoho let platí za jednu z nejzajímavějších a současně také nejplodnějších. Vždyť o kapelách jako Notwist, Lali Puna či Contriva se dá hovořit jako stěžejních jménech daného žánru. Určitý problém ovšem tkví právě v nadprodukci. Udržet si přehled o dění na scéně je zvlášť v posledních letech prakticky nemožné. Zmíněná přebujelost se logicky promítá i do kvality a ne každé album, které vyjde, si zaslouží byť jediné prohnání sluchátky. Stále jsou však jména, která stojí za to mít na zřeteli. Jedním z takových je i berlínská pětka Jersey.

Podotýkám, že se nejedná o sdružení začátečníků, ale o partu ostřílených matadorů. Členové se etablovali z řad výše uvedených formací. Ovšem označení "vedlejší projekt" v tomto případě není zcela na místě. "Itinerary" v diskografii bandu nese pořadové číslo dvě. Za hlavní personu lze považovat hráče na klávesy Floriana Zimmera. Ono "škatulata hýbejte se", respektive přelévání hudebníků z jedné kapely do druhé, už tak nějak patří k věci. Ostatně jak kapela zní naživo, se mělo domácí publikum možnost přesvědčit před dvěma lety.

Je pochopitelné, že předchozí působení hudebníků se promítne do jejich současného zvuku. Na "Itinerary" to platí dvojnásob. Budeme-li se pokoušet o srovnání, pak tvorba seskupení Lali Puna bude asi nejblíže. Opět si tu ruce podávají zvuky živých nástrojů s těmi elektronickými, tentokrát však za doprovodu mužského vokálu. Zvonivá kytara se pozvolna nese na vlnách houpavé basové linky. Výsledek je náladová, zadumaná atmosféra rozdělená do deseti skladeb. Ovšem ono členění je svým způsobem symbolické. Ať desku posloucháte, kolikrát chcete, stále k vám promlouvá coby kompaktní celek, bez minimálního náznaku rušivé roztříštěnosti.

To hlavní, co je potřeba si u "Itinerary" uvědomit, je fakt, že ať k němu přistupujete odkudkoliv, pořád se jedná o popovou desku. Zalíbení v ní najdou především ti, kteří nechtějí hudbu jenom konzumovat, ale jsou připraveni ji především poslouchat. Že to je v dnešní době poněkud naivní myšlenka? Možná, ovšem v tomto případě je zcela na místě.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY