Genesis se spolu s King Crimson, Yes, Pink Floyd či EL&P stali pro mnoho lidí v první polovině sedmdesátých let vrcholem umění. V dnešní rychlé době je nepředstavitelné, že by se náctiletí oddávali poslechu dvacetiminutových opusů a snili o velkém hifi. Ale což... Vydání výpravného kompletu gabrielovské éry "Genesis Box 3" v nejvyšší dosažitelné zvukové kvalitě je vítanou příležitostí jak připomenout časy, kdy hudebnímu světu nevládla vypeckovaná hudba ani zvuk.

Úvodem aspoň pár slov o prostředí Charterhouse Public School, sídlící blízko Godalmingu v hrabství Surrey, ve které se muzikanství jinochů rodilo a rozvíjelo. Pro pochopení úsilí, které mladí hoši do svého muzicírování vkládali a motivací, které je hnaly kupředu, je třeba připomenout, že výběrová internátní střední škola byla ještě v polovině šedesátých let zkostnatělou institucí, lpící na zoufale zastaralých viktoriánských tradicích britského impéria. Uniformy, upjatá pravidla chování, takřka vojenský dril, dlouhé tresty, krátké vlasy.

V takovémto svazujícím kasárenském prostředí mohli studenti své mimoškolní zájmy realizovat pouze o víkendech, ve sportu, případně muzice. Na druhou stranu o to intenzivněji, neboť nebyli rozptylováni svody okolního světa, prožívajícího revoluční změny. Škola poskytovala solidní základy klasické (artificiální) i církevní hudby, a výrazně tak formovala jejich umělecké vnímání. Stačí si vybavit rozmáchlou kompoziční stavbu, majestátní sound, vrstevnaté texty, divadelně působivou prezentaci a další artefakty raných Genesis (MySpace.com) z první poloviny 70. let. Jak uvádí biografická literatura, vzpomíná například Peter Gabriel na nesmírný citový prožitek, jaký mu přinášel společný zpěv církevních hymnů, kdy se v kostelní kapli ocital, jakkoliv vyčerpaný a vykřičený, na vrcholu blaženosti.

---

From Genesis To Revelation (1969)
Většina fanoušků toto album programově ignoruje. Genesis na svém debutu skutečně znějí mdle a nesměle, takoví naředění Moody Blues anebo nepovedení Barclay James Harvest. Tříminutové písničky, jedna jako druhá, obalené v cukrové vatě smyčců. Zaujmou jednotlivosti, gospelový úvod "Where The Sour Turns Sweet", zvučná drnčivá kytara v "In The Beginning", nadýchnutý prostor "Fireside Song", lehce bluesový akcent "The Serpent"... jen fragmenty. Artové Genesis budeme hledat na "From Genesis To Revelation" marně. Podle Tonyho Bankse byly pastorální písně v pořádku, ale ty takzvaně říznější dopadly, až na "In The Wilderness", strašně, zněly všechny naprosto stejně. Producent Jonathan King (biblický název Genesis byl z jeho hlavy) naproti tomu album (a sebe) hájí slovy "je to skvělé, nezaslouženě podceňované album". Osobně vnímám prvotinu jako zakřiknutý teenagerovský pokus o hudbu, kdy vděk za příležitost potlačil vlastní ambice.

Hodnocení: 4/10

---

Trespass (1970)
První opravdové album Genesis. Gabrielův tesknivý vokál rozhrne za doprovodu Banksových varhan oponu, scény se během mžiku zmocní celá parta. "Trespass" se stylovým přebalem Paula Whiteheada komplexně definuje až vizuálně působivý projev raných Genesis, vypravěčskou hudbu plnou pastelových barev i kontrastů, utkanou ze svůdných melodických pramenů. Z dnešního pohledu široce sdělné, až romantizující dílo, tehdy však natolik neobvyklé, novátorské a originální, že oslovilo jen úzkou vrstvu vysokoškolských studentů, kteří Genesis znali z četných vystoupení na akademické půdě, a byla jim blízká i poetická rovina se všemi jejími odkazy a konsekvencemi. Někteří recenzenti vysvětlují onu výjimečnost izolovaností Genesis při komponování alba, kdy mládenci programově neposlouchali nic jiného než sebe sama. Na první poslech se mi pod kůži prořízl "The Knife", závěrečný devítiminutový kus, postavený na hardrockovém riffu. Enormní nasazení a překotný vývoj Genesis si vybraly svou daň. Anthony Phillips, v několika směrech vůdčí osobnost se rozhodl odejít. Preferoval intimnější a decentnější akustické formy svých strunných dřev, jen příležitostně obklopených elektrifikovanými instrumenty. Spoluhráči však měli tendence sound posunout k rockové objemnosti, argumentem byl ohlas takových skladeb na koncertech.

Hodnocení: 7/10

---

Nursery Cryme (1971)
Erbovní "Musical Box", bizarní příběh Henryho, ztrácejícího svou hlavu při hororové partii kroketu, je inovovanou sestavou vymalován s nebývalou muzikantskou grácií. Vitální a nápaditý Phil Collins otevřel nové obzory, Steve Hackett pak s citem navázal na Phillipsův akustický odkaz a zvuk obohatil o podmanivou zvukomalbu. "Nursery Cryme" na "Trespass" plynule navazuje, je muzikantsky vyspělejší, objevují se nové barvy klávesových nástrojů, příkladně mellotronu, sound je barvitější a mohutnější, instrumentace i vokály suverénnější. Své udělal i výrazně kvalitnější zvuk, je slyšet, že Genesis i ve studiové práci pokročili, jednotlivé nástroje jsou čitelnější, vyváženěji působí poměr mezi Gabrielovým plným, hrdelním vokálem a ostatními instrumenty. Anglie stále výrazněji nereagovala, jako první se probudily davy v Belgii, následovala země zaslíbená artrockerům - Itálie, kde si hned při prvním turné Genesis poprvé užili pocity uctívaných stars.

Hodnocení: 8/10

---

Foxtrot (1972)
Opuštěná krajina v okolí Neapole se stala inspirací pro fantazijní "Watcher Of The Skies", Genesis své příběhy prokládají surrealistickými i pohádkovými motivy, křehké miniatury vedle výpravných olejomaleb, vše směřuje ke grandióznímu finále: třiadvacetiminutové, sedmidílné "Super's Ready". Magnum opus Genesis vznikal postupně, kdy se k základní, zhruba desetiminutové části přiroubovávaly výhonky dalších rozpracovaných motivů, vtipné hříčky, pasáže vzniklé z improvizovaného muzicírování i pečlivě vygradované plochy. Barvitá hudební koláž splynula v celek s grácií mistrovských děl klasické hudby. Přesto byla dle sarkastických slov Tonyho Bankse "pouhým" "soubojem hlasitého a tichého, romantického s naprostou blbostí". Samostatnou kapitolou se stal scenáristicky vystavěný text Petera Gabriela o boji sil světla a stínu, vrcholící zjevením. Údajně byl inspirován vlastní spiritistickou příhodou v domě Johna Anthonyho, kdy, jak pravil, "každý z nás měl pojednou tvář někoho jiného, bylo to, jako kdyby do nás něco vstoupilo a využilo jako místo pro svou schůzku". Přestože v první polovině sedmdesátých let nebyla pátnáctiminutová ani delší stopáž až tak nic mimořádného, stala se "Super's Ready" ojedinělá svou sytou melodičností a posluchačskou vstřícností. Genesis - na rozdíl od většiny ostatních progresivních rockerů - programově rezignovali na samoúčelné exhibiční instrumentální vycpávky a fanoušky prováděli svým hudebním labyrintem takříkajíc za ručičku.

"Foxtrot" formálně i obsahově završuje přelomovou vývojovou etapu, započatou druhým elpé. V době zahájení podzimního turné, těsně před vydáním elpé, přišel Gabriel se svou liščí hlavou, dalším šokujícím kostýmem. Související publicita se odrazila v rostoucím zájmu širšího rockového publika, které doposud bralo Genesis jako snobskou posluchačskou záležitost ulítlých intelektuálů. Během sedmi týdnů v britské hitparádě dosáhlo album 12. místa, současně bylo prvním, které zahájilo frontální útok na naše duše za ostnatými dráty.

Hodnocení: 10/10

---

Genesis Live (1973)
Z dnešního pohledu především cenný dokument tehdejšího live soundu Genesis. Záznam pochází z února 1973, ze dvou akcí v Manchesteru. Absentující obraz samozřejmě ochuzuje vjem z koncertní prezentace, na druhou stranu soustředění se jen a jen na hudbu umožňuje snadněji rozpoznat rozdíly oproti původním studiovým verzím. Zejména starší songy zpřed collinsonovsko-hackettovského období mají novou tvář, znějí razantněji a promakaněji. Stačí si například porovnat verze "The Knife". Údajně bylo "Live" připravováno jako dvojalbum a mělo obsahovat extra dlouhou verzi "Supper's Ready", dokonce prý existuje pár holandských promo výlisků tohoto provedení.

Hodnocení: 6/10

---

Selling England By The Pound (1973)
Spontánní přístup k nahrávání, jenž do kapely přinesl Phil Collins, nakonec zvítězil i v případě "Selling England By The Pound". Společné improvizované přehrávání fragmentů skladeb přinášelo ty správné tvůrčí impulsy. Dřívější pečlivé vypilovávání a neustálé předělávání zdržovalo a invenčně vyčerpávalo. Prvním vrcholem je pro mne podmanivá "Firth Of Fith", zejména díky jak nektar opojnému vazbenému Hackettovu sólu. Nenápadným - ovšem pro budoucí postgabrielovskou éru až prorocky znějícím - příspěvkem je něžná "More Fool Me" se sólovým pěveckým partem Phila Collinse. Kontrastní, kompozičně rozvětvená "The Battle Of Epping Forest" vypráví o krvavé válce gangů v londýnské čtvrti East End. Druhým Everestem je jedenáctiminutová, poklidnými melodickými vlnami nesená a nápaditou instrumentální improvizací gradující "Cinema Show". Celek sází především na muzikantskou, kompoziční i aranžérskou vyspělost, vyhranost. Genesis po nebývalém vývoji v letech 1970-72 zakotvili, jen dobrušovali detaily a pohrávali si s kombinacemi zvuků nástrojů. Kdo neustále překvapoval, byl Peter Gabriel svými spletitými, často až surrealistickými texty, předurčenými k různým výkladům. Genesis se konečně i na ostrovech stali ikonami.

Hodnocení: 9/10

---

The Lamb Lies Down On Broadway (1974)
Na "Jehně" se dá nahlížet všelijak. Například jako na Gabrielovu autopsychoanalýzu, kdy obnažuje své nitro prostřednictvím příběhu rozpolceného Raula, odehrávajícího se převážně v newyorském podzemí. Metaforické alegorie, moralismy, mnohomluvné náznaky, to vše je dodnes předmětem výkladových diskusí fanoušků Genesis. Nebo jako na (ne)obyčejnou kolekci různobarevných rockových písní, evokující "White Double" Beatles, tak jak to zdůrazňovali ostatní členové Genesis. Určitá dramaturgická rozpolcenost zřejmě vyplynula z dvojkolejného tvůrčího procesu, kdy hudba a text vznikaly autonomně na dvou uměleckých frontách. Líbí se mi zejména "The Cage", mohutný a přitom zdobně brázděný skalistý hřeben, vyrůstající z podloží hammondového riffu. Peter Gabriel se doslova našel v hypnotizující "Back In N.Y.C.", kdy se náladově rozprostře jak vějíř, "Lamia" připomíná ranou tvorbu z období "Nursery Cryme", nová teritoria naproti tomu osahává "The Waiting Room". Atakdále, atakdále.

Rockový monument, i když trochu nesourodý. Na jednu stranu Genesis nepodlehli svodům plochy dvojalba a neutápěli se v nekonečných kompozicích, jako kupříkladu Yes na svém "Tales From Topographic Oceans", na druhé byla jejich kolekce méně vyrovnaná než na předchozích albech a nekorespondovala s překombinovaným epickým rozměrem textů. Domácí kritika si smlsla, padala i ostrá slova jako zbytečné smetí kolem pár zlatých tónů nebo obstarožní nuda.

Hodnocení: 10/10

---

Hudební rockové divadlo v provedení Genesis předběhlo svou multimediálností dobu. Kompletně přehranou, hodinu a půl trvající "The Lamb Lies Down On A Broadway" (zachycenou na "Genesis Archive 1967-75"), vizualizovalo více jak tisíc diapozitivů promítaných na tři plátna, k tomu stroboskopy, kouřové efekty, ultrafialové luminiscence a další rekvizity i převleky, mezi nimiž vynikal ten ve tvaru rosolovité cibule pokryté puchýři. Uvnitř kapely nepanovala s bombastickým turné spokojenost. Phil Collins vzpomínal: "Mimohudební prvky začaly nakonec převládat, a protože byly všechny soustředěny kolem Petera, mohla si část publika klidně myslet, že je na one-man show."

Ostatním také vadilo, že pevná dramaturgická kostra znemožňovala improvizaci a vynechání slabších kusů. Nahromaděné napětí vyústilo v Gabrielovo definitivní rozhodnutí odejít z Genesis a z rockové mašinérie vůbec. Jak později přiznal, obludárium rockového byznysu v něm tehdy zcela uhasilo oheň elánu, umělecké svobodomyslnosti a idealismu. Nechal se ještě přemluvit k dokončení turné a bobříkovi mlčení před novináři. Poslední společný koncert se odehrál koncem května 1975 ve Francii.