Svlečený zpěvák. Svíjející se zpěvák. Zpěvák jako komentátor fotbalového meče. To všechno byl Kryštof Michal během vystoupení Support Lesbiens v brněnské Hale Vodova ve středu večer. Kapela přijela s novou deskou "Lick It", aby popřela mýtus o tom, jak po bestofce skupiny startují slabší poločas své kariéry.
© Tomáš Krs Letos navštívili
Support Lesbiens moravskou metropoli už podruhé. Počátkem léta tu odehráli solidní vystoupení na festivalu
Majáles - tehdy s přehledem uvrhli do orgasmu desetitisícový dav a ještě se zdálo, že je to sakramentsky baví.
Tentokrát se předvedli v hale v rámci turné Lick It 2008. Jako předskokani zapracovali pražští
Clou, jejichž výkon byl profesionální, zpěvák Lukemo se po hlasové stránce celkem vytáhl, to ale bylo tak všechno. Vystoupení snad pobavilo velké fandy, ale člověk znající pár jejich singlů z Óčka, případně něco málo z festivalů si párkrát pokýval hlavou, načež se přistihl s pocitem, že už by je radši viděl odcházet. Navíc mě iritovalo Lukemovo sebevědomí, s nímž uváděl některé nepříliš známé skladby jako slavné hity.
Když se
Clou rozloučili, proběhla rychlá výměna nádobíčka, za pódiem se do tmy rozsvítila velká panelová obrazovka a za tajemných zvuků a světel intra se na pódium vplížili členové
Support Lesbiens. Spustili a okamžitě uvedli publikum do varu. Propracovaná souhra světel a obrazu se prodírala umělým oparem a vytvářela skvělou vizuální atmosféru, která dodávala na komplexnosti jejich projevu. Od první vteřiny kapela dokazovala, že není zpopovatělý boyband, jak si o ní spousta lidí - i díky rádiu - myslí.
Frontman
Kryštof Michal byl ve středu velmi komunikativní, během koncertu dokonce stíhal komentovat zápas Chelsea a AS Řím, který sledovali bedňáci v zákulisí. Vůbec neřešil, jestli to, co říká, je vtipné, nebo ne. Říkal, co chtěl, a dělal, co chtěl. Párkrát, když šaškoval, mi v hlavě blesklo něco jako
"To je ale blbec!", ale mé sympatie i v těchto (a možná dokonce hlavně v těchto) chvílích rostly. On si to prostě neskutečně užíval. Podobně navíc působil i zbytek kapely, jenž kromě obsluhy svých nástrojů svorně odpěl s Kryštofem většinu setlistu.
© Tomáš Krs Ten obsahoval všechny stěžejní skladby z posledních tří řadových desek, pár starších věcí a také ukázky ze soundtracku k filmu
"Máj", který se dostal na pulty pár dní po desce
"Lick It". Přestože songy ze sotva dva měsíce starých počinů pochopitelně neprovázel takový les zdvižených rukou jako provařené pecky, rozhodně to byla kvalitní reklama na nové album a důkaz toho, že Supporti jsou ve formě i po patnácti letech hraní (s jednou "menší" pauzou, abych to upřesnil).
Kryštof řádil takovým způsobem, že u "Nothing Is Something" mikrofon odmítl další spolupráci. Zpěvák se ovšem svíjel na pódiu dál a okázale ignoroval bedňáka, který se mu snažil podat nový mikrofon. Těžko říct, jestli to byl další jeho divadelní kousek nebo jestli se na pódiu zvuk chová opravdu tak moc jinak, že zpěvák neslyší, co se z jeho majku leze, ale každopádně to působilo vtipně. Navíc se to rozhodně dalo poslouchat i bez zpěvu.
Jako už tradičně jsme se během koncertu několikrát dozvěděli, že v Brně je skvělé publikum... Ano, je to klišé, ale příjemné klišé a zvlášť od Supportů, kteří si večer zjevně užívali, to znělo celkem upřímně (jakkoli je zřejmé, že to říkají ve všech městech). Méně upřímně už znělo, když
Kryštof prohlásil, že pro něho je koncert výborný proto, že je naostro. Nevěřil jsem mu to. Uvěřil jsem, až když si o dvě písničky dál shrnul kalhoty do půlky zadku a zařval:
"Abyste viděli, že nekecám!" Sklidil ohromný aplaus a já mu ode té chvíle věřil vážně všechno.
© Tomáš Krs Když se po šťavnaté hodince a něco členové kapely poprvé rozloučili, začal pořádný dupot. Silnější dupání jsem zažil jen po vítězném utkání hokejového klubu Kometa Brno a to je téměř nepřekonatelný kalibr. Znovu se pak objevil
Kryštof Michal v námořnickém triku, světlých plátěných kalhotách a fialových converskách a pak i zbytek kapely. Zahráli "English Stereo" a po další skladbě se opět s pozdravy odebrali ze stage, jenže diváci si vydupali druhý přídavkový nášup. Stala se jím správně nakvašená "Mother Fucker Stealing".
Asi nemá cenu se nad tím rozčilovat, ale nikdy nepochopím, jak nás třeba na Eurovizi může reprezentovat
Tereza Kerndlová nebo
Kabát, když tu máme kapely jako právě
Support Lesbiens. No nic, pořád si myslím, že
Support Lesbiens je jedna z nejlepších českých kapel a ještě dlouho mezi elitou zůstane. Kapela, která, minimálně svými koncerty předčí mnohé světové hvězdy. Jsem rád, že vás tu máme, hoši.
Setlist: Too Modern Life, On My Line, You Are My Star, Twice Shy, Seas, God On The Go, Still Love, Bet My Soul, Máj, We'll See, She's So Complicated, Lazy, The Beach, Sweet Little Something,
Cliché, In Da Yard, Nothing Is Something,
Once, Let's Dance, English Stereo, Gotta Get
Home, M.F. Stealing
Support Lesbiens, Hala Vodova, Brno, 4.11.2008