Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je rybníček Brčálník, a co se kolem něj děje, ví každý už od ranného dětství. Pokud vás ale vždycky zajímalo, jaké je to přímo v krajině věčně husté mlhy, pusťte si aktuální album "Dragging A Dead Deer Up A Hill" Grouper. Portlandská písničkářka Liz Harris totiž jako by pocházela právě odtamtud.

Zasněné a rozpité písně bez zřetelných obrysů a hran totiž přinášejí stejný zážitek, jako když se procházíte ranní mlhou zahaleným podzimním dnem. Svět kolem sebe vnímáte jinak - monotónně, líně a bez zřetelných jasných barev, zato s rozmazanými konturami. Ale monotónnost nemusí nutně znamenat nudu, jen se musíte do husté okolní atmosféry, kde i sluneční paprsek představuje jen matný světlejší flek v mléčném rozmazaném okolí, správně ponořit.

U Grouper je tomu přesně tak. Nejdřív ani nevnímáte texty, k těm se lze proposlouchat až po dlouhé době, kdy se s oparem sžijete a naučíte se v něm bezpečně pohybovat. Stejně jako na vlhkých a sychravých blatech musíte přizpůsobovat zrak, abyste se neztratili nebo nešlápli vedle, tady zacházíte naprosto stejně se svým sluchem. Ale jste-li romantici se sklonem k depresím, velmi rádi si s poslechem tu práci dáte.

Freakfolkové písničkářky jsou dnes v kurzu a Liz Harris představuje jednu z nich. Jejím světem se neputuje snadno a nejspíš ani nebudete mít chuť se do něj vracet příliš často. Ale stejně jako mlhou protkané podzimní dny, které jsou po slunečném létě vítanou změnou pro své příjemné výtvarno a tajemný nádech, i Grouper v tomto ohledu poslouží naprosto stejně. Ono totiž čas od času přijde vhod zpomalit, zamyslet se a odtrhnout se od běžného světa a každodenních starostí.