Velký hlas a velká slova

24.10.2008 10:30 - Tereza Nádějová | foto: facebook interpreta

Hlas Ayo se příjemně poslouchá - podobným zabarvením a rozsahem se jen tak někdo pochlubit nemůže. Problém ale nastane ve chvíli, kdy pustíte druhou skladbu a zjistíte, že se od první nebo kterékoliv jiné z "Gravity At Last" nijak neliší. A to je škoda.
6/10

Ayo - Gravity At Last

Skladby: I Am Not afraid, Maybe (Ayo Blues), Slow Slow (Run Run), Love And Hate, Get Out Of My Way, Better Days, Change, Piece Of Joy, Lonely, Sometimes, What's This All About?, Mother, Thank You, Sometimes (Home Acoustic)
Vydáno: 29.09.2008
Celkový čas: 51:14
Vydavatel: Universal
Ayo se narodila jako Joy Olasunmibo Ogunmakin rumunské matce a nigerijskému otci. Svým etnickým kořenům je nejspíš vděčná za bohatý zdroj inspirace. Hned na první poslech vás zaujme zdařile namíchanou směsicí soulu, folku, jazzu, reggae a melodiemi s nádechem etna.

Z úvodní písně " I Am Not Afraid" vytryskne marleyovské reggae už v prvních dvou vteřinách, v závěru zase jako byste slyšeli úryvky rumunské lidovky; první skladba je zároveň jednou z nejpovedenějších. V následující "Maybe (Ayo Blues)" vás zpěvačka ujistí, že vše, co může předvést, už ukázala v "I Am Not Afraid" a větší odchylky od jejího průměru posluchače nečekají. Je to velká škoda, protože Ayo má bezpochyby na mnohem barvitější repertoár. Její sílou a slabinou zároveň je fakt, že si všechny skladby i texty píše sama. Sice ukáže, že je šikovná a talentovaná (kromě toho, že zvládá psaní, skládání a zpěv, také hraje na několik hudebních nástrojů), ale potvrdí i známé pořekadlo, že víc hlav víc ví a víc muzikantů (často) předznamenává větší hudební rozmanitost.

Utišující klavír v "Better Days" a Ayino tklivé zalykání se velkými slovy a ještě většími klišé vás ujistí, že lepší časy opravdu nepřijdou - rozhodně ne do příští desky. Pokud si přečtete texty písní, nebude pro vás obtížné pochopit, proč se kdekterý fanoušek vyznává z pláče a dojetí při jejich poslechu. Charismatická umělkyně je totiž dvorní zpěvačkou citově založených jedinců, kteří v koutku postele roní slzy nad zhrzenou láskou a nespravedlivým násilím. Méně patosu by určitě neuškodilo.

Krapet nesmělého oživení přijde v "Change" - se sametovým zvukem saxofonu, rychlejším tempem a nástinem funky. Další změna v gospelovém "Thank You" sice místy zavání songy ze "Sestry v akci", ale jak se říkává "změna je život". A pro Ayo to platí dvojnásob, k přežití bude změnu potřebovat jako sůl.

"Gravity At Last" není deskou, která vám v přehrávači vydrží několik dní v kuse. Není ani deskou, kterou si pustíte pro pobavení. Je to deska plná krásného medového hlasu, příjemné harmonie a uklidňující atmosféry. Z toho důvodu není nezbytné Ayo znuděně zavrhnout po prvních třech skladbách - dejte jí čas, zaslouží si ho.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY