Justin Vernon nahrál vynikající desku "For Emma, Forever Ago" v podstatě sám a dlouho ji také sám představoval. Pak ale přibral někoho za bicí, následně za kytaru a do Berlína již přivezl svůj projekt Bon Iver jako čtyřčlenný. Jaká je Vernonova zpověď naživo a ve čtyřech, se dozvíte v našem reportu.
© Miroslav Böhm / musicserver.cz Písčitá pláž u řeky Sprévy, která se nachází v tak východní části německé metropole, že už tam ani turisty nenajdete, nebyla jediným extrémem, který bylo možné v okolí bývalého poštovního komplexu Postbahnhof am Ostbahnhof poslední zářijovou neděli zaznamenat. Do tamějšího skromného klubu Fritzclub (skromného proto, že celou místnost s barem a zvukařem byste před pódium Paláce Akropolis nacpali pětkrát) totiž
Justin Vernon aka projekt
Bon Iver přivezl pravou wisconsinskou zimu a také do vermontského podzimu vybarvený folk
Anaïs Mitchell jako support.
Začátek koncertu byl naplánován na osmou hodinu a jelikož platí, že
jiný kraj, jiný mrav, tak opravdu v osm začal.
Anaïs Mitchell přesně v celou sestoupila po točitých schodech na pódium a jako by s sebou z domova přivezla všechny barvy proslulého podzimu ve Vermontu - v pěti písních ze své aktuální desky "The Brightness" a jedné nealbové nabídla typickou zamyšlenou podzimní melancholii, jen nad mnohdy zásadnějšími tématy, než by se dalo od skromně a pokorně, leč
sebevědomě a jistě vystupující písničkářky na první pohled čekat.
© Miroslav Böhm / musicserver.cz Je přesvědčivá, v pauzách mezi písničkami bezprostřední, a publikum si tak rychle získala na svou stranu. Z jejího vystoupení nevříská snaha o typickou folkovou symboliku, tedy
jen chytit vítr,
Anaïs Mitchell se vrhá nejen do pomyslných střetů s politickými či lidskými tématy ("The Wall"), ale nebojí se ani naopak hmatatelně skutečné balady o spoušti, kterou loni v New Orleans udělal hurikán Katrina ("Out Of Pawn"). Bude to znít jako klišé, ale vážně byste jí uvěřili každé slovo. A v neposlední řadě je nutné zmínit její hlasový projev - zpátky až někam ke Guthriemu a ke klasické americké lidové písni, ještě před tu chvíli, než celý americký folk změnil
Bob Dylan. Ve studiu je to proti živému zážitku jen slabý odvar, ale její
MySpace.com profil rozhodně navštivte.
Po zhruba dvacetiminutové ladící pauze se schody protočila také čtyřčlenná sestava Vernonova projektu
Bon Iver. To už byl berlínský klub zcela zaplněn (odhadem dvě stě padesát lidí). Začátek dal tušit, že by i toto vystoupení mohlo odpovídat scénáři, který byl napsán pro jarní americké turné - hraje se kompletní tracklist desky
"For Emma, Forever Ago" a na konci se střihnou dvě coververze. Jenže pro Evropu připravil
Justin Vernon kromě rozšíření koncertní sestavy o dalšího člena i jiný setlist.
© Miroslav Böhm / musicserver.cz Po úvodní otvíračce v podobě "Flume" a tradičně naživo říznější verzi skladby "Lump Sum" přešel
Bon Iver přímo ke skladbě "Wolves (Act 1 & 2)", v jejímž až punkově ostrém závěru dává poprvé tušit, že ona intimita z debutové desky Justina Vernona se s příchodem dalších muzikantů přeci jen lehce vytratila. Zdvojené bicí pumpovaly do skromných zasněných melodií velké množství energie a celá sestava na pódiu vizuálně i slovně komunikovala, a působila tak jako reálná kapela. Publikum zase reagovalo na Justina, odpovídalo na jeho repliky a byla z něj cítit přátelská atmosféra, čehož muzikanti využívali k tomu, aby představili i některé ze svých nových písniček.
U první z nich "All Babies" Justin odložil kytaru a sedl si za klávesy. Jde o klasickou, v boniverovských harmoniích bloudící melodii, kterou prostupují známé vokální harmonie. Hodně připomněla "Wolves (Act 1 & 2)", a to ne jen kvůli postupnému přechodu k ostřejšímu závěru. Následovala druhá novinka, kterou
Bon Iver v Berlíně zahrál, a sice skladba "Blood Bank", jež naopak doslova šokovala svým kytarovým napětím a tvrdým zvukem - ze čtyřky melancholiků se v ní stala našlápnutá rocková kapela. Nové písně tak nejsou jen příslibem pro druhou desku, ale také náznakem možné hudební variability.
© Miroslav Böhm / musicserver.cz Po další tvrdší pasáži zůstal na pódiu
Justin Vernon samotný a protrápil svého lespaula mrazivou písničkou "Re: Stacks", během níž se beztak přestalo čepovat i pivo u baru, protože takové ticho by mohli v Berlíně prodávat hned vedle plechovek s berlínským vzduchem, které byly v centru města u každého druhého stánku. Celý základní set pak skupina zakončila zřejmě nejvřeleji přijatou skladbou "Skinny Love", aby jako přídavek mohla definitivně vystřihnout pravou rokenrolovou show. V rámci coververze písničky "I Believe In You" skupiny
Talk Talk přenechal Justin zpěv na převážně hlavního bubeníka Seana Careyho, aby - stejně jako v závěrečné "Creature Fear" - spustil pravé kytarové běsnění: ruchy, vazbení, mlácení do strun i skvělé kytarové sólo nevyjímaje.
Bon Iver v Berlíně zahrál koncert, který na Vernonův sólový debut vrhá jiné světlo. Vystoupení postrádalo onu tajemnou intimitu, která z desky dělala něco opravdu výjimečného, ale zároveň ukázalo, že písničky mohou fungovat i jinak. Že nejde jen o kouzlo jednoho místa, jednoho příběhu a jedné zimy kdesi v opuštěném koutu Wisconsinu, ale o mnohem víc. Dalších dvě stě padesát lidí po téhle berlínské neděli totiž tuší, že druhé album značky
Bon Iver sice bude znít jinak, ale zároveň může být klidně ještě lepší než
Emma.
Setlist: Flume, Lump Sum, Wolves (Act 1 & 2), For Emma, Blindsided, All Babies, Blood Bank, Re: Stacks, Skinny Love, I Belive In You, Creature Fear
Bon Iver,
Anaïs Mitchell, Fritzclub, Berlín, Německo, 28.9.2008