Hudebně nabitý týden přichystali Pražanům skutečně zásadní světoví muzikanti. V pondělí to byli Coldplay, v současnosti mainstreamová kapela číslo jedna. V úterý se otřásal palác Akropolis díky kultovním hrdinům Melvins a v sobotu přijela do Prahy legenda s velkým L. Elegantní pán, prozaik, básník a písničkář, čtyřiasedmdesátiletý Leonard Cohen, který své narozeniny oslavil před šesti dny. Jeho koncert byl původně plánovaný už na léto do romantického místa Pražského hradu, vzhledem k přesunu části evropského turné se přenesl až na konec září a do méně útulné Tesla Arény.

O vzácnosti koncertu a skutečné výjimečnosti této události vypovídalo mnoho ukazatelů. Vstupenky se prodávaly přednostně registrovaným zájemcům, jejich cena nebyla z nejnižších - na plochu jste se pod dva tisíce nedostali - a po příchodu do haly jste potkávali jednu známou osobnost za druhou. Nikdo si nechtěl koncert nechat ujít, a tak Michal Horáček seděl na svém místě již více než čtyřicet minut před avizovaným začátkem, kromě něj se na kanadského písničkáře přišli podívat třeba Ivo Mathé, Wabi Daněk, Jan Hřebejk nebo Matěj Stropnický.

Krátce po osmé hodině se v hale zhaslo a za loudání posledních pozdě příchozích návštěvníků většinou z VIP míst dorazil na pódium šedivý shrbený pán v klobouku, z kterého ale sršela obrovská energie, radost a pohoda. Smekl a spolu se svou devítičlenou kapelou zahájil večer písní "Dance Me To The End Of Love", titulní skladbou z alba "Various Positions" z roku 1984. Vyprodaná hala byla od prvního okamžiku jeho. Diváci nadšeně a dlouho aplaudovali a pozorně sledovali a reagovali na jeho občasné promluvy nebo drobné připravené legrácky. Ta první přišla už s druhou písní "The Future". Cohen pozměnil text - muže z And The White Man Dancing změnil na dívky což byl pokyn k roztančení jeho vynikajích vokalistek.

Přátelská atmosféra spolu s excelentním zvukem od samého počátku vystoupení pohltila celý sál. Posluchači se nechali unášet zkušeným lodivodem Cohenem a jeho vynikající posádkou. Ta dostávala velmi mnoho prostoru, předváděla fantastické výkony. Nebylo sóla, po kterém by nedošlo k představení instrumentalisty spokojeným zpěvákem. Se světly zbarvenými často jen do jedné barvy tak byla ponechána pestrost na tom nejdůležitějším - na hudbě, a divák se tak mohl bez problémů soustředit právě na ni.

Jediným drobným zaškobrtnutím byl malý technický problém při "Bird On The Wire", která musela být začínána na dvakrát, přesto atmosféra koncertu tím nijak nemohla utrpět. Horší byla ukázka české malosti v závěru prvního bloku písní. Poté, co Leonard Cohen během písně oznámil, že bude následovat pauza, zvedlo se docela dost lidí, aniž by nechali kapelu dohrát. Bez špetky elementární slušnosti tak mohli mít radost z toho, že budou mezi prvními ve frontě na pivo nebo WC, to, že na pódiu dohrávají poslední takty "Anthem", nebo snad to, že ruší ostatní posluchače, jim bylo zcela lhostejné.

V podání Leonarda Cohena je každá píseň hitem, legendou. Takže si připadáte podobně jako třeba na vystoupení Paula McCartneyho. Ty největší ovace sklidily podle očekávání "Suzanne", "Hallelujah", "I'm Your Man" a "So Long Marianne". Čiperný elegán, který se při návratu na přídavek na pódium vždy doslova přiřítil, dával do svého výkonu všechny své emoce a v souznění s vynikající Sharon Robinson tak jedním z vrcholů večera předvedli excelentní duet "In My Secret Life".

I když jsou Cohenovy písně spíše poklidné a hala byla uspořádaná k sezení, stejně se v přídavku všichni zvedli. Ono totiž dost dobře sedět nešlo. Pan Cohen s kapelou si bouřlivý potlesk jednoznačně zasloužili. A po ovacích ve stoje už si lidé na židle nesedli, řada z nich se přesunula dopředu a ve stoje si tak vychutnali poslední dávky té fantastické atmosféry. Publikum nemělo problém pohupovat se a tleskat do rytmu, když ale zazněla nejkřehčí skladba večera, "If It Be Your Will" v podání The Web Sisters, celý sál ztichl a napjatě vychutnával úžasný projev obou zpěvaček.

Leonard Cohen je po patnácti letech, co nekoncertoval, ve fantastické formě a Praha měla to štěstí, že si jeho vystoupení mohla vychutnat, vzdát hold jednomu z nejzajímavějších světových písničkářů, zazpívat si spolu s ním. Sobotní koncert byl pro mnohé koncertní událostí roku. Vzpomínky na něj jen tak neodplují.

Setlist: Dance Me To The End Of Love, The Future, Ain't No Cure For Love, Bird On The Wire, Everybody Knows, In My Secret Love, Who By Fire, Hey That's No Way To Say Goodbye, Anthem, přestávka, Tower Of Song, Suzanne, The Gypsy's Wife, The Partisan, Boogie Street, Hallelujah, Democracy, I'm Your Man, Heart With No Companion, Take This Waltz, přídavky, So Long Marianne, First We Take Manhattan, Famous Blue Raincoat, If It Be Your Will, Closing Time, I Tried To Leave You, Whither Thou Goest

Leonard Cohen, Tesla Arena, Praha, 27.9.2008