© facebook interpreta
Pavel Parikrupa - K výškám, až nad mraky! (8/10)
Vztah k interpretovi: Jedna z nejlepších britských kytarovek, "Bittersweet Symphony", všechny sólovky Ashcrofta, takže to musí být pozitivní vztah. Tak tomu říkám návrat ve velkém stylu. Pravda, nevíme, jak tento návrat bude probíhat dále, co přinese a jak dlouho bude pokračovat, ale i kdyby výsledkem bylo jen album "Forth", stálo to za to. Snad se nemýlím, ale tento comeback The Verve mi nesmrdí kalkulem (i když třeba Ascroft po svých sólovkách potřeboval zase kapelu, co by ho nakopla). Naopak, není to zas tak lehce papatelná deska. Melodie jsou schované pod nánosy hypnotických kytarových vrstev a na své si přijdou hledači diamantů v psychedelických mlhách a oparech. Přitom to není maskování neschopnosti napsat skvělou melodii s výborným sloganem, jen rozpití barev, ať to není všechno tak přímočaře jasné. "Sit And Wonder", "Valium Skies" (která posluchače zklidní po klaustrofobickém záhulu "Noise Epic"), "Love Is Noise", to jsou zárodky budoucích klasik. Opětovné spojení kapely po více než deseti letech obvykle zavání ostudou, ale toto není ten případ. Budoucnost The Verve je ve hvězdách, jejich hudba s nejasnými konturami připomíná obraz impresionisty střízlivějícího z absintového poblouznění, ale s "The Forth" se pomalu vznesete až nad mraky. Michal Koch - Uhrančivá nahrávka (7/10)
Vztah k interpretovi: Znal jsem jenom "Bittersweet Symphony". To se po poslechu "Forth" velmi zásadně změnilo. Už mám všechna alba. Jo, přiznávám se vám bez nátlaku: zase jsem se přihlásil do makra desky, aniž bych od The Verve, téhle jistě velmi důležité kapely, znal více než všemi rádii světa do omrzení obehrávanou "Bittersweet Symphony". Možná mě přilákalo právě to, že se mi ta písnička přes snahu rozhlasových dramaturgů stejně neomrzela. Na "Forth" žádnou takovou druhou nenajdete. Najdete ovšem desítku písní, jejichž síla není v prvoplánové chytlavosti, ale v kombinaci zasněných melodií a rozostřeného, psychedelií výrazně ovlivněného doprovodu. Rozbité rytmy bicích ("Judas"), tajuplné kytarové orgie ("Noise Epic"), naléhavost zpěvu ("Rather Be") - to vše nutí se do poslechu téhle nahrávky vyloženě položit. Pravdou je, že více svižných kousků ve stylu "Love Is Noise" nebo poslední čtvrtiny již zmíněné a mně nejmilejší "Noise Epic" by albu pomohlo rázněji se uchránit před jednotvárností, do které v určitých okamžicích lehce upadá, ale to nic nemění na jeho uhrančivosti. Podlehl jsem a jsem tomu rád. Vašek Trávníček - Jejich comeback nebyl zbytečný (7/10)
Vztah k interpretovi: Neutrální. Znám všechny jejich desky i Ashcroftovy sólovky. Ale bližší vztah jsem k nim nikdy nějak nenašel.
© theverve.co.uk
Vztah k interpretovi:"A Northern Soul" je pro mě klenot emotivní psychedelie. "Urban Hymns" větší, ambicióznější ale také odtažitější. Všechno je v pořádku, tam, kde má být, přesto musím The Verve vnímat měřítkem, čeho jsou, respektive byli schopni. Zřejmě náhodou zvolili stejně prostý titul jako jejich britští souputníci Portishead. Jenže jejich comeback "Third" dává ve své totální dotaženosti, a nebojím se slova genialitě, smysl. I když vlastně zůstali v základu na svém, tak formu posunuli za hranice trip hopu. Oproti tomu Verve jenom navazují na "Urban Hymns" a přidávají jakýsi duch moudrého smíření, což může budit sympatie tím, jak se nebojí přiznat si svůj věk. Působivosti nahrávky to ale ubírá, protože syrovými emocemi se tady hodně šetří. Přestože rozvolněná struktura skladeb ve své proaranžovanosti hladí ty správné neurony a dává pocit, že tady se děje něco epochálního, těžko skryje, že nejde o nijak silnou kolekci písní. Ostatně ty nikdy nebyly jejich nejsilnější stránkou, když jim průlomový hit napsaly valící se kameny Jagger s Richardsem. Naštěstí kapela udržela na uzdě Ashcroftovy tendence k přeafektované rozevlátosti, která mě irituje na jeho sólovkách. V narážce na obal bych podotknul: "Příště byste se v těch mracích mohli ztratit úplně, což by ostatně mohlo být zajímavější než tahle Čtvrtá." Karel Veselý - Na půl cesty domů (6/10)
Vztah k interpretovi: "Urban Hymns" jsem měl ve své době hodně rád. Teprve později jsem pochopil, že praví Verve jsou trochu jinde. Všechna čest The Verve, že nechtěli po tak dlouhé odmlce zopakovat popový model "Urban Hymns". Ashcroft se to pokoušel na svých sólovkách a dopadalo to dost strašně. Místo toho servírují pořádnou porci svého psychedelického severského soulu, kterým se vždy vyčleňovali ze škatulky "brit-pop druhé generace", kam bývali zařazováni. Jejich comeback má proto alespoň určité opodstatnění, už díky zkouřeným trackům jako "Numbness" nebo "Judas". Nejlepší skladbou je pro mě ale úvodní sedmiminutová "Sit And Wonder", která naznačí, jak asi mohl zní jejich majestátný kosmický rock r. 08 beroucí si to nejlepší z "Urban Hymns" a "A Northern Soul". Bohužel, zbytek desky působí, jako kdyby se Verve při natáčení rozhádali a nestihli ji už dodělat. Po dvou týdnech poslechu jsem si čtyři tracky z deseti umazal (včetně dost hrozné singlovky "Love Is Noise") a album dostalo trochu kompaktnější podobu. Proto to hodnocení nahoře.
Album: The Verve - Forth
Průměrné hodnocení: 6,8/10
Celkový čas: 64:22
Skladby: Sit And Wonder, Love Is Noise, Rather Be, Judas, Numbness, I See Houses, Noise Epic, Valium Skies, Columbo, Apalachian Springs