
© facebook interpreta
Radek Londin - Nejlepší deska roku? Téměř jistě nejintimnější (10/10)
Vztah k interpretovi: Zahraniční písničkáře sleduji, zejména americké. Mám pozitivní vztah k labelům Jagjaguwar a 4AD, na nichž deska vychází. Melancholii v hudbě miluji, ale jsem alergický na laciný sentiment. Příběhy vzniku desek a mýty kolem života interpretů vnímám také jako součást šikovné PR. Ten kolem sólového debutu Justina Vernona, jenž nastínil ve své recenzi Miroslav Böhm, ale prostupuje celou nahrávkou. Přes lo-fi zvuk, napovídající, že jste obklopeni dřevěným obložením vyhřáté horské chaty, až po sbory, kde slyšíte mnohokrát znásobený Justinův hlas. Jako by násobil i vnitřní prožitek a katarzi, kterou s ním prožíváte. Za každým slovem slyšíte emoci, která vychází z prožitku, není výsledkem, že by písnička byla takto zamýšlená. Ani v jedné z 37 minut se proto nemůže dostavit pocit únavy a odcizení. Až splynete s proudem, zjistíte, že každá z devíti písní je hit, zásah. "For Emma..." je úkaz, zhmotnění představ mnoha lo-fi kytarovkářů o dokonalé nahrávce. Deska, která může změnit váš vkus, nasměrovat posluchačské preference. Dan Hájek - Tekoucí ledová tříšť emocí (9/10)
Vztah k interpretovi: Neznal jsem žádného Justina Vernona, Dr. House však ukázal, kde hledat. Žádný z dřívějších projektů Justina se ke mně neprobouchal. Když jsem ale na STV1 sledoval oblíbený seriál "Dr. House" a prožil emocemi vygradovaný závěrečný díl čtvrté série "Wilson's Heart", rozhodně mi neunikly dvě písničky: "Teardrop" Josého Gonzálese a "Re: Stacks" Bon Ivera. Odtud vedla už celkem snadná cesta k "For Emma, Forever Ago", každým poslechem mě ošplouchl tok emocí a rtuť teploměru vykazovala v mém těle horečku. Ponor do rozsahu jeho usilovné a niterné skladatelské práce bere dech a s každým trackem hledáte nová srozumění s tím, co má za nutkání vám sdělit. Není to příliš veselá vzpomínka, i když zamilovaná "Flume" dokáže dokonalé mást: jen láska není okolo nás, krutá to pravda. Osobně mám radši hned následující "Lump Sum", v které proklouzne do popředí i nějaká ta elektronika, i když pro někoho příliš primitivní. Ty písničky jsou křehké, tak jako Justinův hlas. Justin Vernon je všeuměl, na desce je to čistě v jeho režii a já mu to věřím, což se mi nyní příliš často nestává. "For Emma, Forever Ago" je ledově hřející přísun atmosfér. Tomáš Tenkrát - Jižní Osetie, hory, 19. 8. 2008 (9/10)
Vztah k interpretovi: První setkání.

© stereogum.com
Vztah k interpretovi: Žádný. Je to debut. Debut Bon Ivera poslouchám už od letošního jara a pokaždé se znovu a znovu divím, jak moc mě dostává do kolen. To album má přímo magickou sílu podmanit si posluchače a jeho největší zbraní je přitom jen střídmá krása devíti jednoduchých písniček o ztracené lásce. Vernon sice občas balancuje na hraně romantického kýče, ale nikdy do té pasti úplně nesklouzne. Hluboké emoce jen chladně naznačuje, místo aby je dával na odiv. Okolnosti vzniku desky mluví za sebe, Bon Iver stvořil intimní kroniku osamění, která se s klidem může rovnat s nejlepšími americkými folkovými deskami z posledních deseti let, jako jsou "I See Darkness" Bonnie 'Prince' Billyho nebo "The Creek Drank The Cradle" Iron & Wine. Desítku nedávám jenom proto, že je to debut a Justin Vernon má určitě v sobě ještě nějaké rezervy. David Věžník - Zažil jsem to a chápu to (8/10)
Vztah k interpretovi: Do června 2008 neexistoval. Ani nevíte, jak moc toho Mirka Böhma s tou jeho desítkou chápu. Zažil jsem to taky - se "Šancí" Irish Dew. Tomu se prostě nedá bránit. Na člověka se to z těch beden prostě vyhrne a naprosto ho to zavalí, rozdrtí a rozšmelcuje, ale místo totálního zničení a vyčerpání následuje stoprocentní extáze - čili zavalí, rozdrtí a rozšmelcuje v tom dobrém smyslu slova. Zažil jsem to a chápu to, ale s deskou "For Emma, Forever Ago" to mám jinak. Bon Iver se na ní prezentuje jako písničkář melancholického druhu a falzetového typu, ten falzet, navíc nahraný vždycky aspoň dvakrát, každému sedět nemusí, ale ta nálada je jasná. Funguje. Devět prudce melancholických písní vtahuje do světa padajícího listí a bolavých srdcí, a přitom to není kýč, takže to česká rádia hrát nebudou. Kdo chce hledat mouchy, najde třeba opožděného bubeníka v úvodní "Flume" nebo fakt, že zpěvu není moc rozumět. To všechno ale nakonec vynahradí závěrečná "Re:Stacks". Ta jediná si desítku opravdu zaslouží. Ale deska je to móc pěkná, to taky jo.
Album: Bon Iver - For Emma, Forever Ago
Průměrné hodnocení: 9,0/10
Celkový čas: 37:12
Skladby: Flume, Lump Sum, Skinny Love, The Wolves (Act I And II), Blindsided, Creature Fear, Team, For Emma, Re: Stacks