Forma nejlepší, obsah pokulhává

09.09.2008 05:00 - Václav Trávníček | foto: facebook interpreta

Stačilo málo. Kdyby Support Lesbiens odložili pár skladeb bokem a místo další řadovky vydali letos jen EPčko, mohlo se rýsovat superalbum. Na novince "Lick It" totiž srší svěžími nápady, ale zároveň opakují formule, které už použili v minulosti. Škoda.
6/10

Support Lesbiens - Lick It

Skladby: Too Modern Life, End Of Pretend, Still Love, Seas, God On The Go, We'll See, Rubber Soul, Lazy, Twice Shy, The Beach, Spaceman Drive, bonus track: Sweet Little Something remix
Vydáno: 8.9.2008
Celkový čas: 46:07
Vydavatel: Universal
Sedmá studiová deska Support Lesbiens přichází ve stejný rok, kdy parta kolem zpěváka Kryštofa Michala pracovala na hudbě k Brabcově "Máji". Zatímco ve filmu tvoří jejich melodie asi nejlepší složku snímku, novinka "Lick It" už tolik invence nepřináší. Bílý obal s jazykem a nanukem uvnitř skrývá kolekci jedenácti nových písní plus remix staršího hitu "Sweet Little Something". Můžeme je rozčlenit do tří oddílů:

Do toho prvního zahrňme "Still Love", "God On The Go" nebo "Spaceman Drive". Tracky, ve kterých kapela ukazuje svoji tvrdší, syrovější tvář. "Still Love" ženou kupředu nekompromisní bicí staronového bubeníka Sváti Čecha, "Spaceman Drive" zase čerpá z rockové hudby osmdesátých let a je jednoznačně nejlepší skladbou na albu. V těsném závěsu za rychlejšími písněmi se drží "We'll See" a pilotní singl "Twice Shy", který jakoby vypadl z poslední studiovky Snow Patrol.

Druhý oddíl tvoří písně, jejichž starší sourozence jste už slyšeli na předchozích deskách. "The Beach" je nepřiznaným, ale zřejmým pokračováním "English Stereo", otvírák "Too Modern Life" zase plynule navazuje na "Ambadoned Prayers". Oba starší songy pochází z předchozí řadovky "Euphony And Other Adventures", oba napsal kytarista René Rypar. Písničky to nejsou špatné, ale je to jako když Mike Oldfield složil nejprve "Moonlight Shadow" a poté "Man In The Rain".

Třetí část naplňují jsou songy, které se na desku neměly dostat. Jde o neinvenční "End Of Pretend", "Seas" a "Lazy". Ty album ničím neobohacují, absentuje u nich výrazný hudební nápad. Jsou vyloženě do počtu.

Suma sumárum? Supporti přitvrdili (Kryštof Michal sice tvrdí, že nebyli měkcí a že to je poznat třeba na koncertech, ale to i takový James Blunt zní naživo tvrdě), jejich kytary dostaly konečně kýžený prostor a nezní tak krotce, jako na posledních řadovkách. Projevilo se živé nahrávání, které dělá z novinky "Lick It" jednoznačně nejlépe nahrané album v diskografii kapely. S obsahem je to však slabší - kdyby byly dvě tři nudné skladby nahrazeny něčím jiným, bylo by hodnocení jednoznačně vyšší. Takto je to jen za šedesát procent.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY