Nebylo v silách trojice redaktorů ve složení Pavel Parikrupa, Dan Hájek a Honza Kulig vidět, slyšet a zažít úplně všechno, ale snad vám náš mix alespoň trochu přiblíží letošní atmosféru barevného festivalu v Ostravě. Samostatné reporty hlavních headlinerů Happy Mondays, Sinéad O'Connor, Goldfrapp a Gogol Bordello jsme vám přinesli již dříve, nyní nabízíme souhrnný článek o celém čtyřdenním hudebním maratonu.

Den první - čtvrtek

Po pár tónech saxofonisty Jana Garbarka bylo jasné, že svým mocným dechem rozehnal mraky nad Ostravou, jež celý den hrozily pokropit festivalový areál nevlídným deštěm. Zařadit jako první koncert na hlavní scéně (Česká spořitelna stage - Spektrum) vystoupení fenomenálního norského saxofonisty byl od dramaturgie festivalu odvážný krok. Garbarek se svými spoluhráči (mezi nimiž je indický perkusista Trilok Gurtu alias "Tisíciruký génius") je sice ukázkovým příkladem stírání hranic (což je největší deviza Colours), ale i pro tolerantní festivalové posluchače to může být docela náročná výzva. A to se ještě dá předpokládat, že pro letní festivalový koncert muzikanti vybrali přístupnější repertoár.

Ačkoliv vystoupení Garbarka vyžadovalo od posluchače plné zapojení a jednalo se o plnohodnotné dvouhodinové vystoupení, na konci i sedící diváci povstali (bylo to tuším poprvé, kdy na Spektru byly židle a lavice!) a poděkovali potleskem za úžasný zážitek. Pár zvědavců odpadlo, ale jinak zde byla výborná návštěva, jež byla svědkem hudby z úplně jiných dimenzí. Byla to nejen cesta kolem světa, ale snad i do jiných světů a v některých momentech i podsvětí. Velmi působivá muzika, obrazotvorná a nadžánrová, fantastické hráčské výkony, souhra, cítění. To vše s vynikajícím zvukem.

Z docela jiného soudku pak byla jízda jménem Shantel & Bucovina Club Orkestar - perfektní ukázka případu, kdy bych si jejich desku asi doma nepustil, ale tady a teď fungovali výborně. Po půl hodině už sice mohli znít posluchačům vzadu monotónně, ale vepředu kotel žil a lehce se nechal rozpumpovat kombinací balkánských rytmů, diska, hutného rytmického spodku a humoru. "Disko Partizani" z "Planety Paprika" se stalo předzvěstí událostí, na které jsme se mohli těšit v příštích dnech. (Pavel Parikrupa)

Den druhý - pátek

Čtvrtek jsem si na Colours nechal ujít a mé festivalové užívání začalo až den před víkendem. Letos se pořadatelům povedla skladba kapel a interpretů, kteří na jednotlivých scénách zahajovali blok nekonečných hudebních překvapení. V pátek na Barvách dostáli těmto slovům Charlie Straight. Můžete o nich tvrdit, že jsou jen dalším výplodem naší pop-rockové scény a u mnoha známých se dočkáte souhlasného přikyvování, ale můj pohled je zcela odlišný. Kombinace jazzu, popu a rocku s příjemným anglickým hlasovým projevem frontmana Alberta zafungovala v neustávajícím vedru jako živá voda. Uvidíme, zda se tahle kapela prosadí. (Honza Kulig)

První položkou mého zápisníku z letošních Colours Of Ostrava byli Irfan, kapela z Bulharska, která spojuje tradiční bulharský folklór s temnou gotikou a orientem. Příznačně zazněla i jedna coververze jejich velkého vzoru, formace Dead Can Dance. Hlasy Vladislavy Todorovové a Kalina Yordanova se skvěle doplňovaly a souzněly ve všech momentech, od těch poklidnějších po dramaticky vypjaté. Bylo to ideální naladění před dalším programem druhého dne. (Dan Hájek)

Mimo všelijaké hudební styly se dokázala vměstnat i zajímavá divadelní vystoupení. Ve Farské zahradě přitáhl nejvíce pozornosti Jaroslav Dušek se svým Divadlem Vizita. Každé představení tohoto spolku je svým způsobem premiérou, jelikož divák nikdy neví, jakým směrem se Dušek vydá. I když jsem nechtěl, musel jsem si tuhle jedinečnou show nechat ujít, jelikož dostat se dovnitř bylo nemožné. Takže jen zprostředkovaně - Dušek byl skvělý první půlhodinu, poté mu do toho začali řvát Precedens s Bárou Basikovou a zbylou půlhodinku si z toho dělal srandu. (Honza Kulig)

Sidi Tobiasz, slovenská šansoniérka s hlasem drsným jako smirkový papír, se ve stanu pod Hradem dočkala vynikajícího přijetí. Doprovázena akustickým kvartetem (kytara, cajon a perkuse, flétna, basa) odzpívala emocemi nabitý koncert, bylo slyšet (i vidět), že už má odžito mnoho dobrého i zlého. Vystoupení začalo lehce se pohupující písničkou "Fedi a Piti", ale už v následující "Tak málo lásky" šla na dřeň a tyto momenty, kdy odhalovala bolavá místa, byly nesmírně silné (nejvíce se to projevilo ve skladbě "Slunečnice"). Byl to velmi intimní, křehký a krásný zážitek. (Pavel Parikrupa)

Hoši z Jeseníku Priessnitz přišli, zahráli, všechny dostali do varu a songy z poslední desky "Stereo" si s nimi pobrukovala většina přítomných. Jaromír Švejdík překvapil znalostí textů, v poslední době to nebývalo zvykem. Jejich set se vyznačoval vyvážeností, tihle staříci do toho umí pořád pěkně řezat a ve skoro domácím prostředí rozskákali valnou většinu Černé louky. (Honza Kulig)

Na festivalu překvapila i izraelská hvězda s krátkým jménem Noa, jejímž parťákem je kytarista a zvukový mág Gil Nor. V Ostravě zaznělo i několik písní z nové desky "Genes & Jeans", před titulním trackem zpěvačka vyměnila sukni za džíny, to aby pobavila publikum. Její repertoár sahá směrem k tradičním arabským lidovým písním, k nimž jsou v protipólu téměř popové vsuvky. K silným momentům patřila skladba věnována jejímu otci ("Dreamer") nebo chvíle, kdy kromě zpěvu stihla hrát i na perkuse. Na úplný závěr v přídavcích zazpívala klasiku "Ave Maria", vedle které provedení Lucie Bílé bledne jako uvadlá orchidej. (Dan Hájek)

Občas bylo třeba si trošku odpočinout od neustálého hopsání, přecházení z hradu na výstaviště a vychutnat si Colours jinak. Divadlo Petra Bezruče má v Ostravě specifické postavení, hrají se tam hry s trochou psychedelie a navíc - autorské duo SKUTR je zárukou kvality. Inscenace "Should i stay or should i go?" v sobě skrývá plno metafor, imaginace, neustále si reálně kladete otázku, zda odejít nebo zůstat. Herci aktivně zapojili i diváky, kteří však odcházeli s otázkou: "Bylo to úžasné nebo otřesné?" (Honza Kulig)

Přemetem v náladách bylo vystoupení Ingy Liljeström, která všechny přihlížející vtáhla do noir filmů, přičemž velmi působivě fungovaly promítané videoprojekce. Ty nabídly temné atmosféry a nad ní laškující hlas Ingy, kterou držela pevně sehraná kapela. Při skladbách "Stardust", "All Of This" nebo "29 Poisons" (všechny z desky "Elk") jste se dostali do spirálního transu s hlavní aktérkou. Bylo jedno, jestli Inga Liljeström zpívala, nebo jen šeptala do červeného sluchátka, mělo to náboj. Oproti třeba Beth Gibbons z Portishead vlastní tato dáma plnější hlas a po jejím vystoupení jste měli lidově hlavu v pejru. (Dan Hájek)

Na co se nezapomene

1. Ovace v pět odpoledne na Irfan. Stan narvaný k prasknutí a první vrchol festivalu.
2. Jaroslav Dušek by potřeboval amfiteátr pro dva tisíce lidí, aby uspokojil všechny, kteří chtěli vidět jeho řečnické umění.
3. Špatné informace ochranky o přenášení PET lahví zakoupených v areálu. V sobotu už to bylo ok.
4. Hloupý nápad s prodejem červených a modrých píšťalek, jejichž pískot u některých koncertů vyloženě škodil (Noa, Inga Liljeström).

Den třetí - sobota

Nevím, čím to je, ale přeci jen mám lepší vztah ke scéně na Černé louce. Přijde mi, že je taková více svázaná s publikem, lidé jsou na ní uvolněnější a více si interprety užívají. Příkladem za všechny byl Xavier Baumaxa. Xavi neopomněl zmínit básně Ema Rudenka, odskočil si do první řady na tříminutovou kuřhulpauzu a svou angličtinou během songů vysvětloval rozdíl mezi normaly tree with many šiškas a abnormaly three. Neopomněl udělat si legraci sám ze sebe, ale také z kolegů Bárty či Krajča. Pitný režim posluchačů doplnil pár plechovkami hozenými do davu. Díky, Xavi, jednu jsem si chytil taky. (Honza Kulig)

To Dan Bárta & Illustratosphere se na hlavní stagi v neustávajícím vedru ponořili do svého světa a s bravurou, přehledem a zkušeností přehráli prakticky celou aktuální desku "Animage". Partou pod pódiem byla velmi kladně přijata, i když místy bylo znát, že to ještě není úplně zažitá nahrávka. Dan si však nemohl dovolit odejít bez toho, aniž by zahrál skladby "Za poryvů" nebo "Živý", na závěr si s posluchači zahrál tleskanou. Měl je všechny v hrsti, jako bezmocného ptáčka, kterému nakonec ten život daroval. (Honza Kulig)

Odpolední seance na scéně Tent s Lou Rhodes bude na dlouhé chvíle nezapomenutelným zážitkem nejenom pro její dokonalé spojení s publikem. S ním si vykládala, vtipkovala, odhalovala vznik skladeb a bez problémů dokázala narvaný stan roztleskat do rytmu písničky "Tremble". Úděsné vedro bylo na chvilku zchlazeno kompozicí "The Rain", jako by Lou chtěla tajně přivolat večerní dvoudílnou smršť. V prostých bílých šatičkách s květinovými motivy a s kytarou zpívala na přeskáčku skladby ze svých dvou desek, z nichž větší počet dosáhla novější "Bloom". Když však zazněla zcela akustická podoba jehněčí klasiky "Gabriel", aplaus nebral konce. Při přídavku "Save Me" jsem si nejenom já pečlivě uložil vzpomínky na tuto hodinku. (Dan Hájek)

Divoká jízda Francouze Sergenta Garcii přinesla nad hlavy pařících, v tanci se svíjejících lidí první letošní festivalové kapky. Déšť však všechny maximálně nabudil a nefalšovaná párty v rytmech ska, salsy či hip hopu nebrala konce. Sergent se svými kumpány pumpoval do tančícího davu jednu dávku energie za druhou. Po vystoupení tohoto supervizora se obloha na chvilku umoudřila. Ale jen na chvilku. (Honza Kulig)

Na co se nezapomene

1. Kontrast vystoupení dvou headlinerů. Sinéad byla vlažná, Goldfrapp naopak předvedli asi největší jízdu celého festivalu.
2. Odskočit si během koncertu na jedno zdravotně-nelegální brčko umí jen jeden frajer. Xavier Baumaxa.
3. Kdo vydržel suchý během celého dne, ten to již po Goldfrapp nezvládl. Přeháňka lokálního významu osprchovala všechny.

Den čtvrtý - neděle

Děti slunovratu byli v parném odpoledni lékem na dobrou náladu. Tak se na chvíli pojmenovali Tomáš Klus a jeho parťák Jirka Kučerovský. Zároveň názorně předvedli, jak nepropadnout do záhuby a snadno vykličkovat s humorem a nadsázkou ze všech nečekaných nástrah. Průlet prvotinou "Cesta do záhu(d)by", náloží novinek ("Onanie", "Tobě" a filmový "Valčík") a humorných průpovídek mnohokrát navodil úsměv na tvářích. Soutěž o název zatím nepojmenované skladby byla jen takovým bonbónkem (jméno "Bonboniéra" se mi líbilo nejvíce) navíc a roj fanynek se určitě opět rozrostl. (Dan Hájek)

Pokud někdo doufal, že Craig Adams & The Higher Dimension Of Praise (MySpace.com) svými gospely rozeženou hrozivé bouřkové mraky, šeredně se mýlil. Reverend se svými věrnými stačil odzpívat dvě písně, a pak přišel nejhorší moment celého festivalu - bouře a krupobití, které na desítky minut umrtvily festivalový život. Lidé se schovávali, kde se dalo, a do programu se poprvé vmísil časový skluz, takže např. Cartonnage a J.A.R začínali o hodinu později. (Pavel Parikrupa)

Kde se jakžtakž hrálo podle plánu, byl Tent, kde to po páté pořádně rozpálili 100°C. Mají venku rozmanitou "Brant Rock", ale to správné rodeo se děje až na pódiu, kde jsou Stupně dle mě stále lepší než ve studiu. První řady ale nejvíc reagovaly na provařené "Azataki", "Even" nebo "Africa" - mělo to drive a náboj. Jen na přídavky z časových důvodů prostě nedošlo a Špalda se role roztleskávačky (místo trumpety) chopil s vlastní vervou. (Dan Hájek)

J.A.R. se svým holohlavým šamanem Otou Klempířem, striptérem Michaelem Viktoříkem nebo klávesovým mágem Romanem Holým předvedli show, na kterou se nezapomíná. Jejich set sledovalo zaplněné podhradí, které si v rytmech funky dosytosti zablblo. Začínající průtrž však všem na náladě nepřidala, přes roztáhnuté deštníky prakticky nic nebylo vidět, aneb jasná ukázka toho, co se do areálu nosit nesmí. I na ty "Bulháry" došlo. Bylo pro mne ale trochu šokem, že jediní J.A.R. mi přišli jako velmi špatně nazvučeni, respektive jejich basové složky byly až moc ohulené. (Honza Kulig)

Déšť pak vytvořil zvláštní prostředí pro vystoupení afrického Claptona. Habib Koité & Bamada hráli písně ze Sahary, do toho jim pršelo a místo písečných dun jim bylo kulisou pohupující se moře deštníků. Zkrácený set obsahoval jen pět skladeb, jež však všechny trvaly k deseti minutám. Mělo to svůj smysl: dovést posluchače a tanečníky v pláštěnkách téměř do tranzu. Perkuse a pulsující rytmika vyháněly náladu do výšek a do toho Koité kreslil africké ornamenty svou kytarou. (Pavel Parikrupa)

Závěrem

Letošní ročník Colours Of Ostrava byl ve srovnání s tím loňským o hodně lepší. Line-up byl poskládaný nadmíru dobře, každý z návštěvníků si mohl najít to své a valná většina hudbychtivých návštěvníků objevila spoustu nové a kvalitní muziky. Nezbývá než se těšit na ročník příští. Snad se pořadatelům v čele se Zlatou Holušovou podaří udržet nastolený trend.

Obsáhlou fotogalerii z prvního dne najdete ZDE.
Obsáhlou fotogalerii z druhého dne najdete ZDE.
Obsáhlou fotogalerii z třetího dne najdete ZDE.
Obsáhlou fotogalerii z čtvrtého dne najdete ZDE.

Colours Of Ostrava, Černá louka a Slezkoostravský hrad, Ostrava, 10. - 13.7.2008