Kiss, Lenny i Seal, skrz mobilní pýr

12.07.2008 05:00 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

Letos už jsem navštívil hodně koncertů zahraničních hvězd. Ať už to byla Metallica, Bobby McFerrin, Rihanna, Kiss nebo Seal, všude se dělo totéž: jakmile začala nějaká hitovka či jinak výrazná píseň, publikum ztuhlo a na řadu přišel les rukou s rozsvícenými mobilními telefony.
Kiss, O2 Arena, Praha, 6.6.2008
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Je to věc, která mě rozčiluje, ale na druhou stranu chápu, že se s ní nedá moc bojovat. Na každé vstupence na koncert je napsáno: "Zákaz pořizování audio-vizuálních záznamů." V případě mobilů jsou však pořadatelé benevolentní; co můžou taky dělat, že? Nevadí mi jejich tolerance, když celé stadiony porušují "zákon", štve mě spíš slabomyslnost těch, kdo si ty záznamy pořizují.

Už nesympatický Miloš Skalka věděl, že nejdůležitější je ostrý obraz a dobrý zvuk. Ani jedno z těch nejlepších mobilů momentálně prostě nevyloudíte. Já proto vážně nerozumím, k čemu je potom takovýhle spot. Vždyť když jdu na koncert, tak tam jdu, abych si ho užil, ne proto, abych v nejlepším momentě vytáhnul telefon a soustředil se na jeho displej. Fakt, že přichází o the best of je dokumentovačům nejspíš jedno - doma si potom pustí rozmazanou barevnou čmouhu s prskajícím zvukem. Jejich věc.

Ano, na některých mobilech se dají pořídit lepší snímky, než je ten prolinkovaný nahoře, ale pořád to je bída. A to nemluvím o tom, že naprostá většina lidí na koncertech fotí. Nemluvím o tom, že na focení je potřeba speciální technika a že by jim show nezdokumentoval ani solidní digitální foťák, který mají doma ve skříňce. Nemluvím o tom, protože by to nepochopili. Stejně jako jim nedochází, že obrázků se druhý den na všemožných serverech - v lepší kvalitě - objeví dost a dost.

Seal, HC Sparta Aréna, Praha, 8.7.2008
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Dokumentovači ale nekazí koncert jen těm, již se přišli bavit a najednou před sebou mají mraky displejů, ale i samotným interpretům. Když Seal spustil sedminádhernou baladu "Love's Divine", už se nezdvihly zapalovače, ale mobily. Do té doby tancují publikum se proměnilo v toporně stojící figuríny, které upřeně sledují místo pódia rozsvícený LCD obdelník. Z jeviště to musel být lehce frustrující pohled.

Dnes, kdy není nic snazšího než hned druhý den po koncertě na internetu najít tunu profesionálních fotek, kdy vychází DVD z téměř každého turné a kdy i ta nejzapadlejší kapela má svůj web s fotkami, je prostě stěží pochopitelné, proč jde tolika lidem o to mít doma slátaninu. Sice slátaninu, za to však moji, mohli by oponovat. Že by tedy za to nakonec mohlo ego?

Třeba na koncertě Lennyho Kravitze vedle mě stála slečna, které se totálně zaplnila paměťová karta. Zeptala se tedy svojí kamarádky, zda jí půjčí tu svou, když stejně sama nenahrává. Ta kývla, pročež dívčina mohla dál sledovat vystoupení skrz přístroj určený k volání. Vyplázla tisícovku za vstup, koncert si asi moc neužila, ale zato druhý den mohla v práci kamarádce říct: "Víš, kde jsem včera byla? Tady! Tady na to černý v tom světle se dívej. Už víš? Jééé, jaktože nevíš?! Lenny Kravitz přece."


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY