Monkey Business si na oslavu svých osmých narozenin opět pozvali zvučné jméno. Tentokrát dokonce jméno, které neznačí jedince, ale přímo celou kapelu. Kapelu, která z plných plic dýchala acidjazzovou vůni kolem roku 1995 a která se celosvětově proslavila hitem "Turn On, Tune In, Cop Out". Sice je pravda, že nejprovařenější člen kapely Norman Cook ji opustil a Freak Power se po deseti letech pokouší o návrat na scénu, ale výtečného zpěváka Ashleyho Slatera ani pověstný groove neztratili.

Na pódium zpěvák naběhl v šusťákové maskáčové bundě a pod ní měl mikinu, což bylo poměrně odvážné, protože v sále bylo snad padesát stupňů a lehce mlžný cigaretový opar. Všichni členové, ač už nejsou zrovna nejmladší, si koncert vychutnávali a hráli famózně i bez onoho umíněného pána s nosem nahoru, který si momentálně užívá značku Fatboy Slim. Ashley hned při druhé písni nechal notoricky známý začátek písně "Rush" zpívat publikum a mejdan mohl začít. Přestože mají Freak Power na svém kontě jen dvě řadové desky, ty dvě desky obsahují tolik hitů, co miliarda dalších kapel nenasbírá za celou kariéru. Ale těch skočných, pravda, moc není. Tudíž bylo naprosto správně zvoleno, že Britové budou hrát první a MBs jako druzí. Extrovertní a usměvavý frontman střídal trombón s mikrofonem a vše šlapalo jako v době největší slávy. Vadilo snad jen přílišné utopení vokalistek, které byly na úkor zpěváka moc potichu.

Překvapivě totálně narvaná Lucerna tančila jako jeden ženomuž, zpívala si chytlavé "K. K. Nuns" a vzápětí zavírala oči při vyklidněné "New Direction". Nejlepší byl samozřejmě závěr, kterému vévodila reklamou proslavená a sborově odzpívaná "Turn On, Tune In, Cop Out". Bylo to příjemné vystoupení jedné z kapel, která ve své době určovala styl spolu se Stereo MCs, Jamiroquai či The Brand New Heavies. Překvapivě velmi přívětivá atmosféra koncertu dodala šťávu, a tak ani nevadilo, že podobná skupina vynikne spíše v klubu. Dr. Bone za mikrofonem byl s pražským koncertem spokojen stejně jako všichni dorazivší a korunku tomu dala závěrečná afterparty, kde se potvrdila jedna spekulace. A sice, že Freak Power chtějí, aby jim novou desku produkoval Roman Holý.

Oslavenci Monkey Business za tónů "A Song For All Nations" naběhli ve zbrusu nových showdresech, tentokrát pravěkých. Kožešiny asi nebyly do vřících teplot ta nej volba, ale nakonec v nich vydrželi do konce skoro všichni. Ruppert se svým pěstovaným plnovousem a namalovanými odřeninami by budil dojem opravdového pravěkého bombardóna, co rozdává kyjem na potkání, ale to by nesměl pět "Party Shit". Při té se poprvé dalo poznat, že dnes to bude jeden z těch nejlepších koncertů této momentální kapely roku. A to hlavně kvůli prostě neodolatelné atmosféře, která postupně strhávala všechny. Monkeys si přitom dávali moc dobrý pozor, aby se divák někdy nezačal nudit, a tak Matěj házel roznožky, plival skrz louč hrozen ohně a aby se nespadlo do přílišné teatrálnosti, spustil i Giuseppe Verdiho a jeho "Profondo Rosso". Hned v zápětí přišel jednu píseň střihnout i Ashley, kterého se svým číslem vystřídala těhotná Tonya Graves, s neodolatelnou verzí "I Can't Stand The Rain", při které by asi Tina Turner zahanbeně odevzdala svůj titul rocková babička. Tím nechci říct, že Tonya je babička, ale že prostě tuhle píseň dává lépe než ona sympatická dáma, která má kořeny v rodě Čerokézů.

Lahůdkou pro ty, co navštěvují koncerty Monkey Business pravidelně, byly nové verze dvou za sebou jdoucích písní. Nejdříve heavymetalovo-grungeová "Kit Bike", při které Ruppert se strašidelným výrazem chraptil do drhnoucích tónů kytary zběsilým způsobem refrén: "Kit bike take me to Prague." Rok stará píseň a už je na světě výtečný autoremix, který má s původní verzí společný snad jen text. Navazující "Time For The Payback" se nesla v duchu diskotékového ozvěnovitého zvuku a rovněž se jednalo o moment, na který by Ashley reagoval nikoli slovem freak, nýbrž fresh.

Závěr v podobě odeřvaných a odskákaných "Branded" a "Intercooler" se rovnal těm nejlepším momentům, jaké můžete naživo zažít. Energie. Poté následoval hrozitý aplaus, při kterém se třásly základy starého sálu a parkety, na kterým se každý rok prošoupe něco bot, dostaly dupotem rovněž co pro to. Přídavková "Saturday Night Is Over" následována "My Friends" a po hodině a půl v totálním horku, naprosto čistě, a hlavně vysoko odzpívaným "Piece Of My Life". To byl výtečný konec. Při rozloučení se slovy "To je od nás všechno, předáváme slovo Mírovi Bosákovi do studia." Monkey Business odešli. V tu chvíli se na plátně spustila projekce parodující fotbalové pozápasové rozhovory a rozbory s Jaromírem Bosákem a Ondřejem Hejmou, kteří vedli hlášky typu: "Začátek byl trošku chladnější, ale ke konci už začali spolehlivě dupat a vše šlapalo tak, jak mělo," či "Ještě, že mají v obraně Pavla Mrázka, co po celý zápas spolehlivě udává tempo hry," a tak podobně. Velmi vtipnou několikaminutovou debatu pak zakončil Matěj Ruppert jako příchozí pozápasový host, který to shrnul zhruba těmito slovy: "Hlavní je to srdíčko a jsem rád, že kopu za nejlepší mančaft v zemi.".

Koncertů Monkey Business jsem viděl, jak se tak říká na Vysočině, hafo, ale s naprosto klidným svědomým tvrdím, že tohle byl jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší. Světlých momentů měl mraky, včetně výborných gratulantů Freak Power.

Monkey Business, Freak Power, Velký sál Lucerny, Praha, 23.5.2008

Fotogalerie: