První dva dny festivalu Sperm mi utekly mezi prsty, o to více jsem se těšil na programově nabitý finálový večer v Abatonu. Čtyři scény, našlápnutý line-up nejenom s profláknutými jmény, který fungoval téměř načas. Takto dotažené fesťáky mám rád a i do třetice v tomto Sperm nezklamal. Začátek večera měli pod palcem Sub n Bus, jejichž shoe-gaze bylo příjemným budičem. Elektronika s akustickými rovinami pasovala k videoprojekci dua Janček a Palček. Místy prosté obrazové nápady byly infikovány hlukovými rovinami z Lukova laptopu, ani Koco se s kytarou neztrácel a dotvářel kulisy, které přelétaly prostorem. Publikum bylo zkraje vlažnější, ale na konci Sub n Bus odměnilo slušným potleskem.

Jeden člověk nemůže stihnout vše, pokud tedy nechce jen přeletovat mezi scénami a získávat cenné skalpy ulovených jmen. Tímto z mé strany nejvíce utrpěla zóna Cinema, která prezentovala audiovizuální sampling v mnoha podobách. Nakoukl jsem jen na část vystoupení tria Opuka, jejichž hledání styčných bodů mezi zvukem a obrazem bylo vskutku povedené.

Stejně jsem odflákl i stage Wasted, jejíž programový výběr zaštítila dvojice Jason Forrest a Pure. Jason byla ona persona, kterou jsem si nechtěl nechat ujít. V nejspodnější části Abatonu nebylo k hýbnutí, vzduch byl brzy vydýchaný a Forrest (taktéž zmámý jako DJ Donna Summer) svůj breakcore a happy hardcore hustil do lidí na maximum. Málem jsem tedy ohluchl, ale mělo to šťávu a jasnou tendenci vyhajpovat starý dobrý rave. Stejně tak vzpomínková paralela na "Out Of Space" The Prodigy zafungovala na jedničku. Forrest ani neopomenul vystřihnout tři tracky z trojvinylové edice "Panther Tracks", která brzy vyjde na cédéčku. "Rock Rock Rock", "Get The Fuck Off" a "Party People" v tomto omezeném prostoru rozparádily snad každého.

Další prostor zaujímal festival Blip (byl založen v roce 2006 v New Yorku), který na Sperm dovezl jakési best of ze scény 8 a 16-bitových herních konzolí. Zde jsem si náhodně vybral dva aktéry, nejprve Herberta Weixelbauma, chlapík, který si s publikem povídal a servíroval vtípky mezi skladbami. Představte si Ivana Mládka a jeho banjo, jen celý band vyměňte za herní konzoli a máte přesně to, co Bud hraje.

Nejvíce času jsem z pochopitelných důvodů strávil na hlavní Show stage. Joakim & His Ectoplasmic Band, ti byli nedávno v Praze, ale i tak bylo na ně bezkonkurenčně nejvíc narváno. Zahráli průřez deskami "Hello Mom!" a "Happy Birthday!", bavili publikum a stihli je totálně postříkat dvěma šampusy. Videoprojekce z dílny Pfadfinderei jim byla ušitá na míru a i přes její výpadek si publikum své mazlíčky hýčkalo a nechtělo je pustit z pódia. Fandy Apparata potěšili vlastním remixem skladby "Holdon" a tracky "Goodspeed", "Sucker Pin" nebo sranda na téma Scooter "Hyper Hyper" s hlasem Otto von Schiracha bortily, co se dalo.

Můj osobní vrchol přišel chvíli na to, když se svého laptopu a hracích škatulek chopil Scott Monteith alias Deadbeat, aby Praze představil zatím poslední album "Journeyman's Annual". Ambietní plochy střídal s minimalem, dubem a chvilkovými náznaky etnických motivů. Jeho set měl neskutečnou dějovou linii, kdy dokázal ubrat na energii a následně všechny rozpohybovat ve svém pojetí sub-bassu. Minimum světel k jeho hudebním experimentům pasovalo výtečně a jejich temnější odér neměl chyb. Neskutečně složitou pozici pak měl Jan Ragan se svým projektem Raganova, jehož cosi mezi deepem, technem a minimalem mě začalo uspávat, což byl asi ten pravý moment letošní Sperm opustit.

Jak jsem již zmínil v úvodu, Sperm si striktně drží svou laťku kvality a uceleného konceptu v představovaní aktuálního dění nejenom na poli čistě elektronické muziky. "Confuse" se povedlo, každý si dokázal ze široké nabídky vybrat a už teď se těším na další ročník.

Sperm Confuse, Abaton, Praha, 8.3.2008