Nenacházím smysl kulturních cen

25.02.2008 05:00 - Honza Kulig | foto: facebook interpreta

Na jaře se ze zimního spánku probouzí nejen příroda. Čekají nás totiž všelijaká předávání cen za výkony odvedené v uplynulém roce. Ať už to je na poli filmu, divadla či hudby, s rozličnými cenami se roztrhne vždy pytel. Své vítěze zkrátka vyhlásí nejen hudební časopisy.
Anděl
© Akademie populární hudby
Různorodé akademie nám opět předvedou někdy více, někdy méně zábavný kulturně humoristický "slavnostní" večer a my v půlce března nebudeme vědět, co už předáno bylo a co nás teprve čeká. Je toho dost nejen ve světě, ale i v naší vlasti. Už znáte vítěze Zlatých glóbů, Grammy, dokonce i Oscarů, svou polívčičku si začne přihřívat také česká scéna (něco už předáno ovšem bylo). K čemu ale jsou všichni ti Andělé, Lvi, Thálie, Žebříci, gramofónky, Brit Awards a další?

Pro obyčejného smrtelníka v podstatě k ničemu. Pro nominované a oceněné umělce pochvalou, v mnoha případech jen další trofejí na krb. Poplácávat se vzájemně po zádech nemá mnoho z nich zapotřebí a pokud ano, radši se o tom nezmiňovat. Veškeré kulturní ceny, ať už je to tolik přeceňovaný Oscar nebo vítězství na Andělech, mají jediný smysl. Jaký?

Grammy
© grammy.com
Ukázat umělce ve světlech reflektorů a vystavět na tom jejich další kariéru. Jinými slovy: prodat je dál. Přeci jen lidé budou spíš chodit na film, který režíroval oscarový režisér, než na komedii sice šikovného, leč neznámého Franty Nováka. Raději si koupí desku vítěze Grammy než debut talentované, ale v médiích neproprané Marušky Novotné z Kladna. Ne všichni pečlivě sledují dění okolo filmu, hudby či divadla, aby byli natolik zběhlí, že mohou objevovat "nadějné" umělce. Na druhou stranu je třeba říct, že řada cen původně asi vznikla z upřímné snahy ocenit ty nejlepší, až posléze se z toho stal konzum. Třeba u hudebních časopisů nejde ani tak o to zviditelnit interprety, jako spíš upozornit na samotný magazín a dodat mu na lesku.

Kulturní ceny jsou ve své podstatě k ničemu. I když: fanoušky potěší, když jejich favorit vyhraje, hlavním aktérům to přinese nové možnosti, někdy investora navíc. Ale reálný výsledek? Nula. Ocenění, potlesk před sálem, minuta na poděkování. To je fajn, jen tomu chybí nějaký hlubší smysl. Nebo se nachází v kusu designérského díla, sošce v ruce?

Ano, každá cena potěší, dodá energii do další tvorby, ale ten pravý význam, něco založeného na vyšší podstatě, ceny nemají. Představíte si snad pod pojmem filmová, divadelní nebo hudební cena něco povznášejícího, něco, co by umělci mohlo dodat sílu pokračovat dál?


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY