Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je v poslední době buď zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle na vás čekají Street Dogs, Patrick Watson, Lene Marlin, Nicole a Liza Minnelli.

---

Ondřej Michal: Street Dogs - Fading American Dream (2006)

Ten, kdo se aspoň okrajově zajímá o dění na hudební scéně, jistě uzná, že uplynulý rok byl zajímavými koncertními zážitky doslova nabitý. Ačkoliv jsem se snažil nechybět na žádné akci poznamenané v mém moleskinu, pár mi jich bohužel uniklo. Jednou z nich bylo i vystoupení bostonské party Street Dogs ve smíchovském Futuru. Po odchodu z folk-punkových Dropkick Murphys je dal dohromady zpěvák Mike McColgan. Na rozdíl od předchozí kapely se Street Dogs částečně oprostili od vlivu irské lidové hudby a inspiraci nalezli hlavně v oblasti rychlého punkrocku. Nicméně díky užití například akordeonu je tady atmosféra irského zakouřeného pubu stále patrná. "Fading American Dream" je jejich třetím albovým počinem a až na pozvolnou šlapavou "Final Transmission" je po okraj naplněná svižnými punkovými songy.
Nejlepší skladby: "Last Transmission", "Not Without A Purpose"

---

David Věžník: Patrick Watson - Close To Paradise (2006)

Často se mi stává, že dobrou muziku neobjevím sám, ale skrz někoho jiného. Třeba The Cinematic Orchestra pro mě takhle objevili Patricka Watsona a skupinu, ve které hraje a která se jmenuje stejně jako on. Deska "Close To Paradise" je dva roky stará a původně jsem ji chtěl odmávnout s radou, ať si Patrick laskavě ujasní, co chce vlastně hrát. Na první poslech nedrží pohromadě - Illustratosphere, Coldplay, Elton John, folk, blues, click'n'cut, pop, rock, to nemůže držet pospolu. Pak jsem ale objevil to pojítko, kterým je Patrickův falzet, a album si celkem oblíbil. Jasně, do "the best" nepatří, ale jako kulisa k večernímu brouzdání internetem je dost fajn. A těším se na příští.
Nejlepší skladba: "Daydreamer"

---

Tomáš Parkan: Lene Marlin - Another Day DVD (2003)

Byla to ode mě tehdy velká troufalost, dát ve své třetí recenzi nejvyšší možné hodnocení. Teď s odstupem času s hrdostí prohlašuji, že jsem rád, že jsem si tehdy tu desítku obhájil, protože "Another Day" Lene Marlin(MySpace.com) je stále dokonalá. Ovšem vedle CD existuje i DVD verze, jež vyšla prakticky současně s vydáním kompaktu. Jednotlivé písničky jsou na disku k dispozici ve dvou zvukových verzích - v klasickém sterou a v 5.1 Dolby Surround. Při poslechu si pak můžete vybrat, z jakého úhlu budete toto album sledovat. Buď vám bude stačit pouze animovaný text, nebo zvolíte inscenovanou koncertní variantu, která vznikla ve studiu, kde se deska nahrávala. Velmi intimní atmosféra desky je i díky výbornému střízlivému nasvícení podtržena dalším vjemem. Opravdu naživo Lene zpívá pouze "My Love", ale to zase vynahrazuje bonusovým akustickým setem poskládaným z písniček, jež se na desku bohužel nevešly (jedinou výjimkou je "Sorry"). A to pořád není vše. Vedle skryté fotogalerie na vás čeká ještě dokument z nahrávání s komentářem samotné Lene a producenta Mikea Hedgese s titulky v osmi jazycích. Zkrátka dokonalé album v dokonalém balení.
Nejlepší skladby: celé DVD včetně bonusů

---

Pavel Novák: Nicole - Viaje Infinito (2002)

Tentokrát někoho z Chile. Tamější hvězda si říká Nicole. Svou aktuální deskou "APT" se vrátila k rocku, obohacenému o elektroniku, vyplodila úžasný singl "Culpables" (ke slyšení na jejím MySpace.com) a myslím, že by mohlo jít o desku, která by zaujala nejen fanoušky latinskoamerické hudby a ty, jejichž uším lahodí španělština. Mým favoritem je ale šest let stará "Viaje Infinito", za níž obdržela nominaci na Latin Grammy v kategorii nejlepší ženské vokální desky. Oproti novince je to nahrávka daleko jemnější, melodičtější a hravější. Svou melancholickou stránku odkrývá Nicole v úžasných baladách "Sin Ti" a "Lagrimas De Sal", které se zároveň s akustičtější "Dime" a naléhavou "Hablame" řadí k tomu nejlepšímu z desky. Naprostou pohodovkou je pak "Un Lugar" - ta se za poslední týden stala mou nejposlouchanější skladbou.
Nejlepší skladba: "Un Lugar"

---

Dan Hájek: Liza Minnelli - Results (1989)

Lizy Minnelli, které produkovali právě Pet Shop Boys. Nejvíce mě dostala dvojice "Tonight Is Forever" a "Rent", jež Liza přezpívala do muzikálového formátu a které zcela změnily mé vnímání originálů od Chrise a Neila. Fanoušci Pet Shop Boys znají naopak podoby "Losing My Mind" (velký hit z "Results") a "So Sorry, I Said" v podání Neila, je to vzájemné dost propletené. "Results" je však povedenou deskou, která ukazuje Lizu jako zpěvačku silných popových a muzikálových melodií, ve finále je to asi i lepší počin než "Reputation" Dusty Springfield, pod kterým se částečně Pet Shop Boys podepsali též. Svou pozornost si zaslouží nejenom singly, ale i cover Tanity Tikaram "Twist In My Sobriety" s rapovou vložkou nebo úvodní "I Want You Now". Pokud si seženete remasterovanou verzi z roku 2004, dostanete navíc tři remixy (na "Losing My Mind", "Love Pains" a "Don't Drop Bombs") a bonusové DVD s klipy k tomuto počinu.
Nejlepší skladby: "Losing My Mind", "Tonight Is Forever", "Twist In My Sobriety"

---