Je to tak, cesta okolo Hradce je trnitá. The Coolers živě debutovali v tamním klubu Event, v němž jsem kdysi organizoval jednu povedenou párty, jenže nám tehdy nad ránem vypnuli proud v celém městě a bylo po ptákách. Nevím, jak to tam funguje dnes, ale křest "We Live For A Kick" byl prý zdárně odvedenou prací. Pokud to však klapalo jako samotná deska, tak nevím, zda bych souhlasil s chválou, ta u mě padla jako první ranní mlha. O nějakém zásadním odvaření nemůže být ani řeč, začínám tušit podobný nedodělek jako v případě Le Pneumatiq - hodně slov, ale skutek utek'.

První zatahání za uši přijde s anglickou výslovnosti zpěváka Michala Dvořáčka; je to taková ryze česká tradice, jsme holt nepoučitelní. Hudební složka občas připomíná dosti dlouhý nákupní seznam, co vše tu zaslechnete. Kluci tvrdí, že to je alternativní pop, to beru, ale kromě samotného popu slyším inspirace latinou, cosi jako hip hop, rap á la Linkin Park, náznak etnických prvků, nějaká ta elektronika... Taková rozmixovaná a neučesaná všehochuť.

"Oh, My Friend" je hitovka, těch tu je ale poskrovnu, spíše vítězí nenucený průměr a sem tam nějaký chytrý studiový fígl. Například "I Like You Like They Like" je odrhovák, který z hlavy jen tak nevyženete. Naopak "DADADA, Wake Up!" je taková hloupoučká paralela, v které slyším snad i ruský balajkový folklór, což k textu o "my car is a funky place" moc nepasuje. "Enigmatic Tunes" jsou více synťákoví Linkin Park a takto by se dalo pokračovat dál. The Coolers se prostě hledají, to je z tohoto výkopu značně cítit a asi to moc zatím nebude velký "Money Maker". Ale radost z hraní je k nezaplacení.

"We Live For A Kick" je zatím vlažný začátek, pokud The Coolers zúží svůj nákupní košík a více se vyhraní, bude to pro ně prospěšná věc. Šanci si asi zaslouží, to bych jim křivdil, ovšem druhá deska, podobně jako v případě Le Pneumatiq, rozhodne.