Co poslouchá musicserver 2/2008

12.01.2008 05:00 - Pavel Novák | foto: facebook interpreta

Druhý letošní díl přinese španělskou popovou ikonu Martu Sánchez a její poslední desku, australskou zpěvačku Amiel, skupinu The Human League, která oslavila své třicetiny, švédské skinheady Perkele a úpravu ruských a ukrajinských lidovek v podání The Wedding Present.
Co poslouchá musicserver
© facebook interpreta
Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle si představíme Martu Sánchez, Amiel, The Human League, Perkele a The Wedding Present.


Pavel Novák: Marta Sánchez - Miss Sánchez (2007)

Marta Sánchez - Miss Sánchez
Španělskou zpěvačku Martu Sánchez sice většina čtenářů znát nebude, ale možná bude mít v povědomí její hit "Desconocida", který u nás přezpívala Lucie Bílá jako "Čarodějku". Pět let po své poslední řadové desce následované výběrem největších hitů se loni vrátila s novinkou "Miss Sánchez", kde nabrala výrazně taneční ráz. O produkci se postaral osvědčený Carlos Jean, který za tuto desku následně obdržel nominaci na Latin Grammy v kategorii producent roku. Podařilo se mu natočit nahrávku, která se může hrdě postavit vedle Madonnina "Confessions On A Dancefloor", "X" Kylie Minogue a dalších tanečně popových desek zpěvaček, které jsou zrovna v kurzu. Jen s tím rozdílem, že si nehrál tolik na současné trendy, výrazněji čerpal z osmdesátých a devadesátých let a vyprodukoval uvolněnou desku. Kromě toho se na "Miss Sánchez" objeví i několik balad, jež s taneční většinou desky nemají nic společného, ale přesto jejich přítomnost neruší. Naprostou bombou je pak duet se španělskou hvězdou osmdesátých let Alaskou "Si Me Cambian Los Recuerdos", který je ke slyšení i na zpěvaččině MySpace.com profilu.
Nejlepší skladba: "Si Me Cambian Los Recuerdos"


Tomáš Parkan: Amiel - Audio Out (2003)

Amiel - Audio Out
Tentokrát si dovolím představit australskou zpěvačku Amiel. Přivedla mě k ní další Australanka Delta Goodrem. Ne že by měly něco tyhle dvě společného, ale nebýt Delty, pravděpodobně by Amiel v roce 2003 svým debutem "Audio Out" zbourala australské hudební ceny ARIA. Takhle zůstala lehce pozapomenuta a deska u nás třeba vůbec nevyšla. Říct jednoduše, že dělá pop, by nebylo zcela vypovídající - spíše se pohybuje někde mezi Björk a Robyn, kterou ovšem o pár let předběhla. Její pojetí popu je alternativní a velmi nekonformní - ve své době se stavila proti Britney a spol. "Audio Out" začíná kytarově - písničkářsky, ale vypíchnuté spojení fuckin' lovesong dává tušit, že se můžeme dočkat nejednoho překvapení. A taky ano, za jejím andělským výrazem se skrývá pěkná dračice a hudební chameleón. "Audio Out" se sice ještě chvíli tváří jako řadová popová deska, ale v dalším okamžiku už nabírá rockový směr a přes inspiraci v Depeche Mode nakonec vyústí například do tanečních triphopových vod. Původně milostná balada hýří hutnými beaty a elektronické pazvuky a nebojí se ani disca v houseovým opojení. Jestli vám chybí doma deska, která vás dokáže překvapit v každém svém momentu, pak si někde sežeňte "Audio Out". Je právě pro vás.
Nejlepší skladba: "Obsession (I Love You)"


Dan Hájek: The Human League - Secrets (2001)

The Human League - Secrets
Tato skupina loni v tichosti oslavila své třicetiny, kdy základní kámen The Human League vytesal Philip Oakey. Z kraje osmdesátých let byli leadery na poli synthi popu, původní jádro kapely se ale posléze rozdělilo na Heaven 17 a frakci okolo Oakeyho pokračující pod původním jménem. Jejich starší desky mě však nikdy zásadně neoslovily, vlastním jen "Octopus" (1995) a zatím poslední "Secrets". Ta často zapadá do mého playlistu pro svou nápaditost, nadčasovost v použití analogových syntezátorů a prostého programmingu. Hlasové variace tria těží z již osvědčených postupů a singl "All I Ever Wanted" k tomu nejlepšímu z onoho roku. Je paradoxní, že tato parta dnes nemá žádný oficiální web nebo zdroj informací. Pokud "Secrets" nenalezne svého nástupce v podobě nového studiového počinu, bylo to loučení ve velkém stylu, které nese rukopis povedených popových pecek. Nikdy však neříkej nikdy a ono se uvidí, co bude nebude.
Nejlepší skladby: "All I Ever Wanted", "Love Me Madly?", "Sin City"


Ondřej Michal: Perkele - Voice Of Anger (2001)

Perkele - Voice Of Anger
Prosincové setkání redaktorů musicserveru bylo důvodem, proč mi uniklo pražské vystoupení švédských skinheadů Perkele. Od té doby aspoň točím jejich "Voice Of Anger" ve svém iPodu řekněme víc než často. Ty, kteří se úplně neorientují, mohu ujistit, že se v žádném případě nejedná o hochy s odkrvenými pravačkami a hlásající nesmysly o nadřazenosti bílé rasy. Ono by to stejně nebylo úplně na místě vzhledem k tomu, že basák Christopher Anthony je původem ze Srí Lanky. Tohle jsou praví skins. Jejich texty jsou plné sociálních témat, života na ulici stejně jako chlastu nebo poklon milovanému Švédsku. Právě slova zpívaná nahrublým vokálem Rona Halinoja ve spojení s našlápnutým svižným Oi! působí doslova jako energetická bomba.
Nejlepší skladby: " Trendy Wankers", "Psychopath"


Milan Slezák a Jan Šída: The Wedding Present - Українські Виступи в Івана Піла (1989)

The Wedding Present - Українські Виступи в Івана Піла
Byla to zřejmě aktivita tehdejšího kytaristy souboru Petera Solowky, u nějž lze vystopovat ukrajinské kořeny, že se v rámci John Peel Sessions pustili přední britští indie kytarovkáři The Wedding Present do úprav ukrajinských a ruských lidovek. A že za to vzali pěkně zhurta, dojde každému hned od začátku. Už první kousek "Давні Часи" (mimochodem, vybraný tehdy i jako singl) je sdostatek nabroušený, rychlý, ale i skočný a nakažlivě energický. Chtělo by se skoro říci punková verze, ale díky tomu, že album provází mj. také tóny mandolíny, houslí, flétny a balalajky, tak spíše odvazový folk ethno punk (či jaký termín vlastně použít). Povětšinou se tu, pravda, jedná o víceméně instrumentální verze jednotlivých skladeb, ale i ty zpívané mají své kouzlo. The Wedding Present se podařilo milé odbočení ze své stylové cesty a koneckonců předznamenali tím pozdější Solowkův projekt The Ukrainians. Ve své době to byla vcelku vyhledávaná nahrávka a půvab rozhodně neztratila.
Nejlepší skladby: "Верховино", "Світить Місяць", "Вася - Васильок"




DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY