© facebook interpreta
Dan Hájek - Dvě srdce a jiné tváře Kylie (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Její kariéru poctivě sleduji, nemám však příliš v oblibě tvorbu z rukou trojice Stock-Aitken-Waterman. Mě si Kylie získala až obdobím, kdy byla tak trochu indie, deska "Impossible Princess" patří k mým velmi oblíbeným, i když jejím nejméně prodávaným. Tento paradox však vyvrací třesk v podobě "Light Years", kdy se přeci jen více vrátila k tomu, kde se cítí jistější v kramflecích. Poslední dva roky ji však postavily před další výzvu. Ta se důsledně podepsala na "X", kdy všehochuť producentů, různá období a místa natáčení roztříštila to, co dříve byl většinou ucelený obraz jednotného konceptu alba. Na novince mi nejvíce rozmělňují chuťové buňky tracky podepsané Calvinem Harrisem (jeho debut "I Created Disco" mám ale rád), v nich se obraz Kylie otiskl jaksi nejméně a výsledek zní jako Calvin v sukních. "Nu- Di -Ty" bych klidně vyřadil úplně, co si s takovou deskou tedy počít? Pestrost nápadů ji shazuje a singl "Two Hearts" dokonale mate. Po několikátém poslechu je jasná nálož hitů, ale i oddělená vata. Kylie pokračuje na své disco vlně, tentokráte více v retro stylu a rozhodně to nezní zlé, ale je to asi nejslabší počin v éře po "Light Years". Jsem zvědavý, co předvede v rámci chystaného turné. Lukáš Franz - Nadýchaný jako jehňátko (7/10)
Vztah ke Kylie: Cením si hlavně její řeč těla, s kterou prostě nejde být jinak než šťastná, že jo? Překvapení se nekoná, protože každému je jasné, že Kylie tenhle druh popu... Vlastně jaký druh popu? Její produkce se nijak nevyhýbá zajetým kolejím, které položil Stuart Price společně s Madonnou při jejích zpovědích a po nichž teď jezdí takřka každý mainstreamový expres s "mašinfírerovou". Přesto to má v sobě přesně ono australský kouzlo, díky němuž mají Kylie rádi i tam, kde pro tenhle sound není zrovna měkoučko - Glastonbury. Velká škoda je, že se na "X" víc nepodepsala spolupráce s Calvinem Harrisem, jehož (nechtěný?) otisk tak zůstává snad jenom ve skladbě "In My Arms", která zní, jako by nepoužitý materiál z "I Created Disco" obcoval se slečnou Minogue z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Vokodéry, disco beaty, sexy hlásek, vlasy nadýchaný jako jehňátko, ten respectful zadek, cesta pop music tam a zase zpátky, koncepce tracků přímo vyzývající ke spoustě (ne)povedených remixů a tklivá zavíračka "Cosmic" - to (a pro někoho ještě mnohem víc) je "X". Tip na hit: "Stars". (A vůbec ne kvůli tomu názvu.) Pavel Novák - Trendy, co nejsou pro moje ucho (6/10)
Vztah ke zpěvačce: Její hity (zvláště ty z devadesátých let) si poslechnu rád. Pro některé mám opravdu slabost, jako třeba "Confide In Me". A deskou "Impossible Princess" si získala můj respekt.
© www.hm.com
Vztah ke zpěvačce: Kylie je pro mě ikonou perfektní popové zpěvačky. Takhle se učebnicově vydělávají peníze v showbusinessu. Pokud zazní na jedné z dnes tak oblíbených 80s parties "I Should Be So Lucky" nebo "The Loco-Motion", první tóny těchto skladeb budou na návštěvníky fungovat bezpochyby jako veřejností odsouhlasený signál k přesunu na parket. O statusu Kylie Minogue se nedá přít. Od prvních hitů z konce osmdesátých let se přirozeně jen za jemné změny hudebního stylu a bpm pohybuje na vrcholu hudebního mainstreamu a ve společnosti top class producentů, režisérů a módních návrhářů. Přece jenom se stala oblíbenkyní Dolce & Gabbana, že. Tedy mámě před sebou ikonu. Ikonu, která se znovu vrátila, aby zaujala na scéně místo, kam patřila téměř dvacet let. Ale chyba. Album "X", které jí mělo sloužit jako zpáteční billet k vrcholovému popu, není v porovnání se současnou produkcí hvězdiček se zanedbatelnou životností ničím výjimečné. Není to perla, jak jsme byli u značky Kylie navyklí. Není v tom stopa invence. Kylie už neudává krok, ale veze se na vlně trendů posledních pěti let. Přesto je to stále Kylie. Oproti holčičkám typu Avril Lavigne osobnost. Když přivřu oči nad inspirací některých fotek u Davida Bowieho, pak je deska "X" alespoň pěkným estetickým zážitkem. Ondřej Pravda - Zdravá diskoprincezna (5/10)
Vztah ke zpěvačce: Nikdy jsem z "její" hudby nebyl odvázaný, ale pár dost dobrých kousků ve svém ranku na kontě má. V hlavní recenzi je pohled příznivce popu, novinka Kylie je pro mě po Pet Shop Boys a Sealovi důkazem, že už to o sobě nemohu říkat, i bych se tomu jinak zas tak nebránil. Protože pop nerovná se disko. Na dobrý pop nestačí recyklace osmdesátkového zvuku s trochou moderny. První singl je dost slabota, nemá cenu chodit okolo horké kaše, to úúúú mě po invazi Scissors Sisters a Miky nebere. "One" je opravdu juchačka, ale že by to bylo to, co od Kylie všichni čekají, bych neřekl, za sebe bych raději pecku typu "Can't Get Out Of My Head", té se na novince neblíží nic ani náhodou. Jestli dříve neměla žádný super hlas, tak teď, možná nemocí, je ještě nevýraznější. A když zapojí vokodéry, už je těžko poznat, kdo vůbec stojí za mikrofonem. V pár skladbách si říkám, že se nějak pomíchaly s Madonnou, což není žádná pochvala. V "Sentisized" jsem se trochu probudil, ale to jen díky vysamplovaným Renegade Soundwave, pak docela zaujala i hybná "Stars" nebo "Nu-di-ty" (i když zase ten problém vokodéru a nerozpoznatelnosti). Takže pár skladeb je pro mé uši nekonfliktních, až celkem zajímavých, ale to je málo, když chybí pecky, aspoň nějaký trochu experiment. Kylie bez obrazové složky je moderní staré disko, ale to u mě znamená průměrnost. I když ji může těšit, že v tom není zdaleka sama. Ale je dobře, že se uzdravila.
Album: Kylie Minogue - X
Průměrné hodnocení: 6,0/10
Celkový čas: 45:11
Skladby: 2 Hearts, Like A Drug, In My Arms, Speakerphone, Sensitized, Heart Beat Rock, The One, No More Rain, All I See, Stars, Wow, Nu-di-ty, Cosmic, Rippin' Up The Disco (PC track)
