Trend mladých písničkářů se asi jen tak nezastaví. Nedivím se, neb to stále funguje a rodící se hvězdy chrlí zajímavé singly a desky. Jeden z nich, jmenuje se Newton Faulkner, si dokonce se svými souputníky střihl turné. James Morrison, Paulo Nutini a John Mayer - s nimi cestoval a koncertoval na jednom pódiu, zatím však hlavně po Británii. Byla to dobrá volba. "Hands Built By Robots" je jeho debut, ale nenechte se zmást názvem ani jeho vizáží tvrdého metaláka s dredy, tato placka je skoro samá něha. Holky, nachystejte si kapesníčky.

Z výše zmíněného seznamu talentů vzešla i Faulknerova tvorba. Opakované přirovnávání k Jamesi Bluntovi je lehce matoucí, protože Newton tolik nezabředl do cukrkandlového patosu, jeho písničky se nikterak nebrání přibrat k akustickému základu linky kláves nebo decentní programming. Odzbrojí vás hlavně v momentech, kdy se chopí jen své kytary a vystřihne třeba "Gone In The Morning" nebo zazpívá za doprovodu klavíru křehkou "Straight Towards The Sun".

Newton má čich na výběr singlů, minimálně dvojice "Dream Catch Me" a "Teardrop" funguje excelentně. Pokud vám "Teardrop" něco připomíná, jste na správné cestě, jedná se o pecku Massive Attack, jen ji zde najdete v jiném aranžmá. Přesto neurazí a má zajímavě živelnou podobu. I když na cédéčku je sedmnáct písniček, nudit se nebudete. Má to spád, nápaditost a chvilková Newtonova ruka robota ovlivněná květinovou érou ("She's Got The Time" a "U.F.O") vás přiměje se usmát.

Postavičky z bookletu ožívají a Newton Faulkner se s nimi vydává do boje. Nic není výtvorem umělé inteligence, jsou to hlavně písničky s vlastní tváří a výrazem. Nicméně to není nijak bombasticky originální, takže druhé album bude nadmíru důležité pro udržení se v první lize.