Není tomu dlouho, co kapela Zpraku! vydala třetí cédéčko, tentokrát nazvané "Za hranici". Pravda, žádný překvapivý odklon od jasně daných punkových kolejí se nekonal, nicméně důvody k popovídání se najdou vždy. Třeba to, že Zpraku! objíždějí republiku už od roku 2001, ale na pořádné prosazení se mezi pomyslnou tuzemskou špičku pořád čekají. Oni však tvrdí, že hudba je pro ně pořád hlavně koníček. Náš rozhovor s celou kapelou (Tma - zpěv, basa; Machy - kytara; David - kytara; Jirka - bicí) proběhnul v jedné smíchovské restauraci krátce předtím, než skupina vyrazila na koncert do Rokytnice nad Jizerou.

Jak se vám nahrávalo nové album, když to srovnáte s předchozími? Přeci jen jste si dělali sami i mastering...

Tma: Já myslím, že to oproti těm předchozím bylo víc v klidu, protože jsme nebyli honěný časem. Chtěli jsme to udělat pořádně, takže v tomto ohledu to svůj účel splnilo. Teda já jsem spokojenej, kluci třeba už míň.
Jirka: Já myslím, že to bylo těžší, protože jsme to chtěli udělat líp než to minulý a když jsme přišli do studia, tak jsme zjistili, že hrajeme hůř. Nebo možná stejně.

Proč máte všechny texty tak nasraný? Je to tak, Jirko, že jsi permanentně rozčílen?

Jirka: Asi jo, no. (smích) Tak někudy to musí jít ven, ne? Hůř se přeci zpívá něco veselýho, tím myslím prvoplánově veselýho... Navíc do naší hudby, kterou už tak máme dost lalala, ještě zpívat něco veselýho, tak z toho by ti vylezlo něco, čeho bych se bál. Jde mi to takhle líp.

Na vašem webu jsem četl, že jste po jakési nepříjemné zkušenosti změnili styl, co se stalo?

Machy: My jsme nezměnili ani tak styl jako spíš název.
Tma: To byl spíš předěl, kdy jsme do roku 2001 pořád přitvrzovali, až jsme došli do bodu, kdy jsme zjistili, že se nejde jmenovat Lesní plody a hrát přitom něco úplně jiného, než co si pod tím většina lidí představí.
Jirka: A navíc jak to bylo hodně punkový, tak to lidi vůbec nebrali. Když viděli na plakátu tenhle název a pak nás viděli hrát, tak na nás řvali, co jsme za debily.
Tma: Ale teď zpětně se mi často stává, že někdo řekne: "Ty vole, to byl tak dobrej název..." Ale já jsem docela rád, že jsme se ho zbavili.

Objíždíte to tady od roku 2001, což už je docela dlouhá doba, čeho byste vlastně chtěli dosáhnout?

David: Samozřejmě bysme chtěli, aby chodilo víc lidí, aby se to dostalo k lidem, který o nás nevědí a třeba by se jim to mohlo líbit. A rádi bysme, abychom někam přijeli, kde by bylo všechno připravený, my měli vlastního zvukaře a tak.
Jirka: Teď se dopravujem malinkým autem například. Chtělo by to nějakou úroveň.

Takže teď je to pro vás koníček?

Tma: Přesně tak, ono ani není naším cílem se tím živit, když začneš dělat muziku jako práci, tak tě to začne srát, si myslim. Pro nás je to koníček.
Jirka: O to nám nejde, ale aby ty koncerty měly větší úroveň, o to nám jde. Teď když někam dorazíme, tak se to třeba ani nestihne nazvučit nebo se to nazvučí špatně, organizátoři nevědí, která bije a tak, to nás deptá.

A kde to za to stojí?

Tma: V Rock Café je to většinou výborný. Tam jsme zhruba jednou za čtvrt roku a obvykle jsou to skvělý mejdany. Třeba posledně jsme hráli v Rock Café na den dětí a to byl fakt super večírek. Málokdy se stane, že se všichni čtyři shodnem, že to byl super koncert, většinou minimálně jeden brblá, ale tenkrát na tý kinder párty jsme byli spokojení všichni.

Desku jste si financovali sami, vyplatilo se vám to vůbec?

Machy: Ne. (smích) Je v tom hodně vlastní práce, co byla zadarmo, včetně třeba našeho závěrečnýho mixu.
Tma: Když se to rozpočítá, tak my jsme chtěli mít cédečko za dvě stě korun jako maximum. A i když se prodá ten náklad, co jsme udělali, tak pořád to nebudeme mít pokrytý. I když se prodá všechno, tak pořád v tom jsme za nějaký prachy, ale to je jedno, spíš jde o to dostat se z finančních komplikací.

A jak dál? Myslíte si, že cestou je prodej hudby přes internet?

Jirka: Je to cesta, ale musí se to zlevnit.
David: A nebo to skončí tak, že si každá kapela svoje skladby vyvěsí zadarmo na web a bude vydělávat jen z merchandisignu.
Jirka: Teď měl dobrej nápad Gerry (fotograf musicserveru a bývalý manažer Zpraku! - pozn.red.), který říkal, že veškerý punkový kapely by to hodily na jeden web a jedna písnička by stála třeba sedm korun. Ale muselo by to být jednoduchý, abys prostě napsal sms a přišel ti kód pro stažení. Kolikrát si chci stáhnout na netu desku jen kvůli tomu, že sedím u pc a nechce se mi pro to chodit do krámu a hlavně to chci slyšet hned. Kilo za to dám, ale víc ne, to sorry, víc se mi nevyplatí.

Jste spolu už dost dlouho, Machy s Jirkou dokonce od základky, co dělá kapela Zpraku! pro to, aby spolu vydržela?

Machy: Určitě spolu nejezdíme na dovolený.
Tma: A právě díky tomu, že spolu nejezdíme na dovolený a tak podobně, spolu dokážeme fungovat. Jsme parta, kámoši, všechno supr, ale pak je dobrý, že po zkouškách a koncertech má zase každý svůj život. Umět vyvážit čas pro kapelu s těmi ostatními věcmi.

Prošli jste si nějakou krizí, kdy už jste si říkali, že to balíte?

David: No jasně, to máš každej druhej tejden.
Machy: Jedna fakt vážná byla, ale to se vyřešilo na baru.
David: Ty vole, já jsem slyšel, že končí Krleš. V pondělí poslední koncert.
Tma: Kecáš.
David: Ne, právě jsem zaslechl, že nebudou ani Flaming Cocks.
Machy: Tak to se žení a dětí, ne? To není možný...
Tma: Ten bez hudby podle mě nemůže bejt, to nejde prostě.
David: Alespoň vidíš, že to nefunguje všude.

Chodíte spolu ještě pařit?

David: Po zkoušce občas zajdeme na pivo, na koncertech kalíme normálně spolu.
Jirka: Na koncertech, když je to nějak blízko, tak zakalíme, když je to dál, tak jedeme domů.
Machy: V autě je většinou dost dlouhá doba na to si pokecat a něco vyřešit.
Tma: Já to mám tak, že když jsem třeba byl čtrnáct dní na dovolený, tak už jsem se pak fakt těšil, že si zahrajem, už je to součást mého života a jsem rád za to, jak to funguje.

Změnili se nějak poměry od té doby, co jste začali koncertovat? Jsou znát třeba posuny ve vybavení klubů?

Jirka: Možná se to malinko zlepšilo, ale ne o moc. Třeba minulý pátek jsme hráli v Litoměřicích a to byl fakt klub...
David: Tak hlavně těch promotérů, co dělají punk rock, zase tak moc není. A hlavně vždycky někdo odpadne a začne to dělat někdo novej opět od nuly a takhle pořád dokola.

Proč vás nikdy nelákalo zkusit se prosadit pomocí nějaké vyhledávací soutěže?

Tma: K tomuhle máme všichni despekt.
Machy: V muzice zrovna nejsme soutěživý typy a budeme radši, když si nás posluchači najdou sami.
David: A hlavně mezi houfama těch pidlikačů, co jsou třeba v Jim Beam Music, bysme se stejně nechytli.
Machy: Tam je spousta muzikantských onanistů, pak třeba ještě sedí v porotě Pavlíček a co my. (smích)

Ale taky se tam chytli třeba Cocotte Minute.

David: Tak jako... Zeller prostě.
Tma: Já si myslím, že je lepší si to tady prostě odjezdit, když to někdo má jinak, respektuji to. Vem si třeba fiXu, ta si tady taky deset let odkroužila a teď sklízí ovoce a zaslouží si to. Fakt nechci říct, že kapely vyhnaný těmito soutěžemi jsou nějaký podřadný, ale pro mě to nejsou osobnosti nebo jak to správně vyjádřit. Víc si cením člověka, co si to objezdí.
David: Objevily se takhle dobrý kapely, ale většinou ty členové už mají něco za sebou. Cocotte Minute už taky jeli x let předtím, Zeller jel v Praseti taky nějakou dobu.
Tma: Ale tak jako Cocotte Minute nebo 100°C jsou v pohodě, ty si myslím, že na to maj'.
David: No ale třeba Temperamento nebo i Škwor, to jsou podle mě ostudy. Ale ať si dělají, co chtěj.

Nemyslíte si, že trochu škodí to velké množství koncertů, kdy třeba v Praze je v jeden den spousta zajímavých akcí? Na mysli mám hlavně mladší kapely.

Jirka: To jim nemůže uškodit, musí být jednoduše lepší.
Tma: Mladý kapely mají takovou tu skvělou fázi, kdy na ně chodí mraky kámošů na každý koncert, takže tu první vlnu nějak ustojí a pak je ta druhá vlna, kdy už to kámoše přestane bavit a tam už musí zatnout a něco dělat. Ale návštěvnosti rozhodně klesly.

Ale to pak můžeš objíždět, jak dlouho chceš, když hraješ ve stejný den proti prvoligové kapele.

Machy: Ale tak tomu se říká koníček. (smích)
Tma: Samozřejmě, když hraje v tom samém městě nějaká hvězda, tak je to průser, ale třeba minulý týden jsme hráli proti Horkýže slíže a ještě někomu, to jsem si řikal, jaký to bude průšvih, a ono ne, lidi přišli na punk rock.

Teď bych trochu odbočil: jaký máte názor na Kaplického návrh knihovny?

David: Já jsem pro.
Jirka, Machy: Taky pro.
Tma: Mně se to nelíbí. Já na Letný bydlím, miluju to tam a prostě to tam nechci.
David: Tak teď tam máš sparťanský chuligány a najednou by tam chodili knihomolové.
Tma: No, nechci to tam prostě.
Jirka: To šustění stránek by tě asi rušilo.
David: By se ti tam líbila nějaká pořádná továrna, viď?
Tma: Hele, to asi taky ne.
David: Asi by mu vadilo, jak by tam chuligáni šustili záložkami.
Machy: Ještě by to šlo dát místo Sparty, tu můžem zrušit.
Tma: Já tomu asi nerozumím, mně se to z mého ignorantského, amatérského, neuměleckého pohledu nelíbí, ale kluci jsou grafici, tak do toho vidí asi trochu víc.

Co vůbec děláte v osobním životě?

Jirka, David: My jsme grafici.
Machy: A já dělám webový stránky, programuju a tak.

To je zajímavý, že všichni hudebníci jsou buď grafici, nebo dělají v reklamce...

Tma: Jen já dělám webový obsahy.