Naše vzpomínání na minulou dekádu se tentokrát zastavilo v roce 1996. Po první části z minulého týdne vám celkem už desátý díl prozradí, co ještě nám zůstalo v paměti z roku, kdy se konala letní olympiáda v Atlantě, počítač Deep Blue porazil Garryho Kasparova, skončila první válka v Čečensku, Bill Clinton se stal podruhé prezidentem USA a narodily se naklonovaná ovce Dolly a programovací jazyk Java. A co se dělo v populární kultuře? Pojďte s námi zpět do devadesátých let.

• Články věnované roku 1993 najdete zde - část první a druhá.
• Články věnované roku 1994 najdete zde - část první, druhá a třetí.
• Články věnované roku 1995 najdete zde - část první a druhá.

Cestovatelé časem:
B = Bourek
JB = Honza Balušek (musicserver.cz)
JK = Jana Kománková (Report, Radio 1)
KV = Karel Veselý (Karl Muzzik Lab)
MB - Miroslav Böhm (musicserver.cz)
PK = Petr Kolář (Lidové noviny)
V = Vít Čondák (Postcrap, New Music)

Stručné profily jednotlivých autorů si můžete přečíst ZDE.

---

Nick Cave - Murder Balads

Nick Cave byl po dvanácti letech na scéně tehdy už vlastně veterán. Největšího komerčního úspěchu se ale dočkal až s deskou "Murder Balads". Mohl za to hlavně duet "Where The Wild Roses Grow"s popovou zpěvačkou Kylie Minogue, který byl obdařen působivým videoklipem. Díky desce se Cave dokonce dočkal i nominace na ceny MTV v kategorii nejlepší mužský interpret, na vlastní žádost byl ale nakonec z klání vyškrtnut.

JK: Myslím, že v roce 1996 mezi "cool" a "nezávislé" umělce či hudební fans proniklo víc popáče, než bylo zdrávo. I když proti dnešku, kdy se "rock" a "rebelie" říká něčemu, co rockem a rebelii není ani trošilililinku, to ještě byly zlaté časy. Měla jsem Cavea ráda a považovala ho za něco, co je opravdové a přitom půvabné. Když nazpíval duet s Kylie, chvíli mi trvalo, než jsem se přenesla přes "hm, chápu, že je otrok svého libida, ale nemohl se s ní - ehm - spojit někde v tichosti?" Morytáty z desky "Murder Ballads" mě pobavily a mám je ráda dodnes, ale tenhle slaďáček, který nadto vypadá jak klip k harlekýnce, mi k srdci nepřirostl.

KV: Zvláštní časoprostorová anomálie - po poslechu téhle písně jsem si myslel, že Cave a Kylie jsou fakt hodně dobří a že bych si měl sehnat jejich desky. Brzy jsem samozřejmě zjistil, že to byl omyl. Oba nestojí za moc.

JB: Mě v té době hlavně bavilo to, jak Caveovi fanoušci museli lapat po dechu při jeho hláškách, že byl vždycky velký fanoušek Kylie a má doma všechna její alba, singly i remixy. Remixy!!!

JK: Kdo nevěří, ať tam běží. Nějak si neumím představit, jak při těch svých několika mezikontinentálních stěhováních, která do té doby absolvoval, tahá kupy desek s "Locomotion" navrchu! Tehdy nadto bydlel v pidibytě v Londýně a říkal, že je super obývat garsonku, neboť na všechno hned dosáhne. Ne, nevěřím, že do garsonky člověk stěhuje ponožky, sako, hrneček a kompletní sbírku remixů Kylie.

V: Já jsem slyšel, že si Cave speciálně kvůli těm CD ještě koupil venkovskou usedlost s krytem, který si nechal upravit na klimatizovaný archiv a zvukotěsnou posluchárnu (trochu se totiž potýkali s hlukem záložního generátoru).

PK: Hmmm... O obou jsem si už dopředu myslel to, co KV zjistil až po poslechu zmíněné skladby - celkem banálního vyumělkovaného oplodňováku.

V: Podle mě to byla hodně zvláštní kombinace a hodně k tomu přispěla i shoda okolností. Cave byl v té době miláčkem rockových hudebních kritiků, takže v Rock&Popu měl v podstatě neustále vyhrazenou jednu stránku, a Kylie se pořád vzpamatovávala z odchodu od party Stock-Aitken-Waterman a snažila se komerčně prosadit pomocí "inteligentního popu", což se pak samozřejmě ukázalo jako nemožné. Ale někdy v té době vznikla tahle písnička a vzhledem k textu mi teda banální nepřipadá. Za zmínku stojí i nezapomenutelná česká coververze dvojice Pavel Bobek a Marie Rottrová ("Divoká růže"). Škoda že k tomu taky nenatočili podobný klip:)

---

Nedvědi na Strahově

V hlavní roli dva folkoví bardi a druhý největší sportovní stadion na světě. Ani odpoledne vřelé lásky, českých písniček a lidské dobroty monstrum bohužel nezbořilo a bratry nezasypalo. Zkáza přišla až s rozpadem jejich dvojice.

JK: To mi připomnělo všeříkající historku. Někdy v 90. letech jsem jela busem do Anglie. Řidič celou cestu vášnivě točil dvě kazety s Nedvědama. O pauze pravil drsně a přesvědčeně ke střídajícímu řidiči: tuhle muziku by lidi měli poslouchat POVINNĚ! ...aargh.

KV: Spartakiáda, svědci Jehovovi, dva tlustí ohyzdové s kytarama. Přemýšlím, kdo by vyprodal Strahov dnes? Megavýprodej koberců?

JK: Český sen neskončil, český sen trvá.

MB: Na výšce jsem měl předmět "folková hudba" a na začátku první hodiny se docent Prokeš zeptal, jaké folkaře že prý známe. Někdo vykřikl, že Nedvědy. Odpálkoval ho slovy: "Někdy před Vánoci se budeme bavit o tom, co je to kýč, tak si můžete připravit referát..."

PK: Honza, Franta, Petr Novotný. Všichni jsme tu kamarádi a kdo není kamarád, toho zastřelíme! Co dodat? Snad jen, že kdyby byli frajeři, řeknou stejně jako Rotten přímo: "Nevermind the bollocks, holt potřebujeme vaše prachy!"

V: Já myslím, že prachy nebyly na prvním místě. Tam byla spíš Novotného megalomanie, že něco takhle velkého zorganizuje a musím uznat, že se mu to povedlo, takže jako organizátor je rozhodně nadprůměrný. Jan Nedvěd byl už tehdy postižený akutní hypersrdečností, ale věřím tomu, že v jeho případě to není vypočítavost, ale diagnóza.

JK: Já myslím, že chválit někoho za to, že zorganizuje megapřehlídku kýče, není nejlepší nápad.

JB: A proč ne? Není hledisko jen hudební/umělecké/blabla..., ale i ekonomické. A tohle byl sukces!

JK: Že to je posuzováno z ekonomického hlediska, jsem si již všimla. Trvám na tom, že velebit někoho za to, že umí prodat hodně podřadného zboží, je nedobré.

V: "Buď třeba švec, ale vynikej!" :)

JK: Napadá mě přísloví "na to nemusim bejt švec, abych poznal, že mam špatně ušitý boty".

MB: A co na to Jan Tleskač? A co na to Jan Baťa??

---

Smrt Tupaca Shakura

Válka hiphopových scén západního a východního pobřeží eskalovala přestřelkami, ve kterých zemřely obě největší hvězdy. Tupac Shakur je od té doby uctíván jako rapová ikona a na jeho legendě (a zdánlivě bezedných archívech) vydělává jeho matka Afeni Shakur.

KV: Smrt mu sluší. Vsadím se, že kdyby Tupac a BIGie tehdy nezemřeli, hip hop by byl dnes úplně někde jinde. Minimálně by odpadlo absurdní uctívání mrtvol.

V: Já teda fakt nejsem žánrový odborník, ale při pohledu zvenku mi nepřipadá, že by tahle událost měla na současný hip hop nějaký velký vliv - totiž na to, jak dnes zní. Tupac se možná stal oldskool ikonou, na kterou se přísahá, ale tím to asi končí. A uctívání mrtvol je asi nevyhnutelné, ba přímo žádoucí. Pokud nějaký hudební styl nemá svou významnou mrtvolu, tak se doopravdy neprosadil.

JK: No počkej. Co znamená prosadit se? Vždyť celá taneční scéna, celej britpop, fungovaly v podstatě bezmrtvolně. MTV RnB popík je pořád hodně výdělečnej,a myslím, že zatím žádnou z těch div netrefilo (jo, nebohá Aaliyah je v Pánu, ale nepovažuju tu událost za něco, co mělo vliv na hudbu jako takovou - pletu se?). A kde máš nu-metalovou mrtvolu?

V: To byla samozřejmě trochu nadsázka, ale fakt si myslím, že ty slavné mrtvoly chybí. Po letech se vždycky vzpomíná hlavně na největší hvězdy a když jsou ještě naživu, tak to přece jenom není ono. A takový Liam už tu správnou chvíli prošvihnul. :)

JK: Britpopovej Liam, nebo prodigí Liam?

V: Taky mě to u té věty napadlo a záměrně jsem to nechal otevřené.

KV: S tím vlivem je to komplikovaný. Moje soukromá teorie zní: Biggie a Tupac byli tak dobří, že se nemá cenu snažit je dohnat. A tak budeme všichni s klidem průměrní.

JK: Divná teorie.

PK: Jardu Starku to asi dost zasáhlo. Mě to bylo šumák tehdy a je i nyní.

JB: Blbost. Tupac není mrtvej. Vždyť každý rok vydává aspoň dvě desky.

---

Madonna jako Evita

Dlouhá léta se Madonna pokoušela prorazit ve filmovém průmyslu, až jí to v roce 1996 konečně vyšlo ve snímku "Evita" natočeném podle muzikálu Andrewa Lloyda Webbera. Snímek režiséra Alana Parkera s Antonio Banderasem v druhé hlavní roli získal jednoho Oskara a tři Zlaté Glóby a patřil mezi nejúspěšnější filmy roku.

PK: Hmmm... Neplakal jsem pro Evitu ani pro Madonnu. Asi je to tím, že nejsem z Argentiny.

JB: Nuda, co všichni měli potřebu chválit. Ale někde jsem měl nějaký taneční remix "Don't Cry For Me Argentina", to byla tucka jak pro Evropu 2.

JK: Madonna ve filmu? Někdo o ní tehdy napsal, že "nehraje, ale předvádí se" - myslím, že to vystihnul dokonale. Mockrát jsem si na tu větu vzpomněla ještě později, kdy si vzala do toho svého cirkusu symboly nějakých subkultur a dokonale je připravila o obsah. Byla jsem se o mnoho let později podívat v Berlíně na jejím koncertě (poznej svého nepřítele!) - sice profi práce, ale třeba ten "dýdžejský" gramofon a ty "otrhané" džíny, to mě až uráželo. Pro Madonnu jsou věci, které původně něco znamenaly, jen dekorací - a jelikož musí mít pořád nové šaty a kulisy a kdeco, tak si půjčuje další a další prvky image od hudebních žánrů, které těmi věcmi NĚCO VYJADŘOVALY. A tehdy si halt půjčila příběh osobnosti, jejíž lesk asi chtěla využít jako doplněček.

V: Líčíš to hrozně sugestivně a ten postřeh o tom, že to střídá jako šaty, je přesný, ale s tím vypůjčováním bych byl v tomhle případě opatrný. Madonna ten film neprodukovala ani nerežírovala, takže autoři si spíš půjčili a použili Madonnu. Ale stálo to za to, ne? Od té doby se zaběhnutá věta "Madonna se jako herečka nikdy neprosadila." rozšířila o vsuvku "kromě Evity". V kině jsem samozřejmě nebyl. Ale pobavilo mě, když Sinéad O'Connor v jednom rozhovoru vyprávěla, že když v mládí obcházela pěvecké soutěže, tak měla v repertoáru jednu spolehlivou tutovku - "Don't Cry For Me Argentina". Starší členky poroty ji milovaly a vítězství bylo doma.

JK: No, osvěžila jsem si paměť, která mi říkala, že se Madonna o roli dost drala a podle tisku (a Wikipedie) to bylo tak, že Madonna po té roli strašlivě pásla - viz wikivěta "Madonna was campaigning for the role and spent a lot of money doing so over the next ten years." Pobavilo mě, že při lovení této informace jsem se dočetla "The movie earned Madonna a Guinness World Record title 'Most costume changes in a film'." Echm.

V: No dobře, stahuji námitku. Ale stejně mi pořád není jasné, za co ty peníze měla utrácet. Že by to byl jeden z mála případů, kdy herec platí producentovi za to, že hraje?

KV: Říkám si, že všechny ty filmový ceny jí daly hlavně proto, aby už přestala opruzovat ve filmovým průmyslu. Povedlo se.

JK: Nedala by se zasytit ještě nějakejma dalšíma cenama, aby už zalezla úplně?

V: Kam se sakra poděla úcta ke starším? :)

---

Comeback Sex Pistols

Britští punkeři Sex Pistols se dali znovu dohromady po sedmnácti letech a odjeli šestiměsíční celosvětové turné "Filthy Lucre". Na šňůře samozřejmě chyběl mrtvý Sid Vicious.

KV: Nejspíš si z toho Rotten udělal tradici. Každých deset let jeden comeback. Škoda, že si tím úplně pokazil pověst.

MB: K něčemu dobré to ale bylo. Jak o tom všichni psali a mluvili, tak jsem si to konečně sehnal, pustil a už se toho nepustil... Jinak by mě jejich debut určitě míjel ještě hodně dlouhou dobu.

PK: Dodnes si pamatuju datum: koncert byl 7.7. Hrozně mě bavil nejen ten koncert, ale hlavně všechno okolo. Léta jsem si přál, abych mohl vidět alespoň jednou naživo třeba PIL. Respektive Rottena, v ideálním případě samozřejmě s přídavkem "Anarchy In The UK". Dlouho mi to připadalo stejně pravděpodobný, jako vidět Morrisona zpívat "LA Woman". A najednou hned celý Pistole. Navíc v Praze. Čekal jsem, jak to Rotten, vždy odmítající hraní "dinosaurů", odůvodní. Vysvětlení: "Docházej nám prachy a tak potřebujeme ty vaše!" bylo naprosto jasné a dostačující. Aspoň to řekl na fér a neblábolil o "chuti zase si spolu zahrát".

Jenže celej comeback Pistolí způsobil lavinu: většina drsňáků tvrdila, že Pistole popřeli sami sebe a že už to není punk. A že na koncert nepůjdou, pač to je hnus. Sakra, ale vždyť punk pravidla nemá a pokud vůbec nějaká, formoval je Rotten... A když mu lidi ty kýžený prachy daj, proč ne? Některý z těch, kteří mi v hospodě tvrdili opak, jsem pak na koncertě potkal. Jeden z nich si své vytužené číro ohnul o futro dveří na hajzlu přímo na stadionu. Snad poprvé jsem tehdy nešel do kotle. Seděli jsme po straně s klukama z naší kapely ZTP a jen čuměli. Jako šestá přišla na řadu "God Save The Queen". Jen jsme na sebe koukli: "ty woe..." Btw: vzhledem k tomu, že mám Pistole hooodně rád a slyšel jsem spousty jejich koncertů, je třeba říct, že při comebacku hráli parádně: fungovaly sbory, Lydonův hlas se posunul, fakt dobrej zážitek. A k tomu hlášky typu: "Fat, fourty and back..."

Případně: "Maybe do you remember this song?" a kytarovej začátek, do kterého začal skřehotat "I'am an antichrist..." Paráda!!! A že to bez Viciuse nebylo ono? Vždyť to stejně byla jen tupá smažka, za pódiem za něj kdysi hrával studiovej basista a on sám nevymyslel pro Pistole ani slovo, ani tón. Na rozdíl od Matlocka. Žádná škoda... Teď ještě, aby někdy přijeli ty PIL...

KV: Tak to nevím. To je na comeback až moc obskurní kapela, ne? Vlastně ani nebyli nikdy populární.

JB: Právě - protože nebyli populární, určitě taky potřebují prachy.

JK: Otázka je, jestli by comeback PiL nebyl prodělek (JÁ bych na ně určitě šla, ale to by jim nezaplatilo ani panáky).

Comebacky rockových kapel v sobě mají, aspoň pro mě, cosi děsivého. Zejména u těch part, které to svoje vykřičely, když jejich členům bylo nějakých dvacet. Tím, že mi to přijde nepatřičné, ale zároveň je až bolestně chápu (jistě kolem sebe mají lidi, kteří jim potvrdí, že se vrátit mají, a dětem je třeba platit školu), mě každý další návrat mrtvé kapely znervózňuje - ano, i tím, že mi připomíná vlastní smrtelnost a stárnutí a děs z toho, že stát se karikaturou sebe sama je snadné....

MB: To je celkem trefné. PIL nebo SP, to je jedno. Přijde mi komické koukat na solidní čtyřicátníky s děckama ve VIP sekci (v lepších případech, někdy platí i spojení šedesátníky s vnoučaty), jak vyřvávají ty samé cool kecy, co ve dvaceti. Tehdy tomu alespoň věřili...

PK: To jsem si mohl myslet. Co dodat? Kašlete na image, důležitá je žízeň:)))

---

Vzpomínání na rok 1996 ukončíme třetím dílem, v němž připomeneme fenomén Spice Girls, úspěšná alba Sepultury a The Fugees, koncert Michaela Jacksona v Praze. Podíváme se také, jak se na nás podepsalo vítězství hokejistů na mistrovství světa a stříbro fotbalistů z Eura 96 a pamětníci se vám svěří se svými oblíbenými deskami z té doby.