Zpěvák libanonského původu Serj Tankian předstupuje před fanoušky System Of A Down se svou skutečnou podobou. Dokázal se oprostit od této tvrdé kapely a nahrál podle mnohých výtečné album, které nám ukazuje skutečnou podstatu věci. Album "Elect The Dead" je plné tvrdých rockových kytar, neotřelých aranží a skvělých textů. Po hlavní recenzi Luboše Kreče jsme vystavili "Elect The Dead" důkladnému rozboru. Serj se v našem hodnocení dostal na solidních dvaasedmdesát procent.

---

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

---

Zuzka Macháčková - Kdepak politický manifest, ale padající hvězda (9/10)

Nejsem fanouškem System Of A Down. Vždycky mi na nich vadila ta maniakální tvrdost. Singl "Aerials" ve mně vzbuzoval tíseň a obrazy matrixovského skutečného světa... jako by nebylo kam utéct. Ale mám k nim respekt, ať už jejich hudba vyvolává jakékoli pocity, důležité je, že je dokáže vyvolat tak dokonale. Ze sólovky Serje Tankiana se všechny tyto bariéry vytratily. Možná, že některým fanouškům SOAD to bude vadit, ale myslím, že většina se přikloní k názoru, že "Elect The Dead" je vynikající deska. Jsou na ní úžasné klavírní pasáže a Serj je výborný zpěvák. Díky svým arménským kořenům dokáže využívat velmi jemné nuance mezi tóny. Krásně se tyto dva prvky spojují ve skladbě "Honking Antelope". Hlavním přínosem alba je barevnost, zpěvné refrény, které člověka zasáhnou přímo do srdce. Jednou takovou písní je "Baby". Je mi fuk, že je celá deska o politice, zní velmi osobně, uvěřitelně a aktuálně. Hudba je tu také od toho, aby vyjadřovala nespokojenost a kritizovala, jen to nesmí vyznít trapně. To ovšem není případ Serje Tankiana, jeho sólová hudba je v pomalých pasážích velmi silná a dokáže ve správnou chvíli i tvrdě udeřit. Je jako padající hvězda, která se nejdřív zlehka mihotá a když dopadá, rozzáří se oslepujícím světlem, ve kterém každý vidí svět skutečnýma očima.

Martin Dobiáš - Svět mrtvých (a) politiků (9/10)

Serj Tankian je vskutku unikátním zpěvákem. Barva jeho hlasu, neuvěřitelný rozsah a kadence blížící se veleslavnému Kalaschnikovu AK-47. Stejně rychle však také dokáže ovládat své prsty, které dokážou vytěžit maximum ze všeho od piána až po činely. Jako by mu jeho domovská Arménie vstříkla hudbu přímo do žil. A je poznat, že při tvorbě "Elect The Dead" skutečně potil krev. Už úvodní "Empty Walls" je od stropu až po podlahu návykově prokreslená melodickými momentkami a vynikajícím vokálním projevem. Následující "The Unthinking Majority" nasazuje laťku kvality do závratné výše. Té se až na pár výjimek drží i zbytek alba. Zřejmě nejpodivnějším kouskem je "Praise The Lord And Pass The Ammunition". Spíš než plnohodnotná část desky mi to připadá jako bonus, který měl ukázat, že Serj nemá problémy se žádným žánrem od hip hopu až po popík. "Elect The Dead" je v každém případě skvělým vstupem Tankiana na sólovou dráhu. Dokázal, že kdo se bojí, nesmí do hudebního byznysu a s armádou instrumentů má našlápnuto k pořádným úspěchům.

Miroslav Böhm - Pozoruhodné album pro pozorné posluchače (8/10)

Líbí se mi silně politicky angažované texty, které vztyčují jak prostředníček v gestu vzdoru, tak ukazováček do varovného úhlu. Líbí se mi bohatá aranžmá, která nejsou parazitováním na jediném motivu, ale opravdu překypují nápady a neustále posouvají písničky dál a dál. Líbí se mi, že všechny ty smyčce a tvrdé kytary nejsou pouhou líbivou a tendenční omáčkou okolo, ale že by jejich vypuštěním písničky neztratily své kouzlo. Líbí se mi, že se naprostá většina skladeb vryje do paměti již při prvním poslechu, a přesto se neoposlouchá. Líbí se mi, že se nejedná o album pro každého, že se nedělaly prvoplánovité kompromisy, že jde pořád o desku, ze které upřímnost tryská deset metrů vysoko nad hladinu všech ostatních kritiků současného politického smýšlení. Nelíbí se mi, že se mi všechno tohle jenom líbí. Že mě nic z toho neposadí na zadek s tím, že něco takového jsem už dlouhou dobu neslyšel a minimálně stejně dlouhou dobu taky zase neuslyším. Pozoruhodné album pro pozorné posluchače.

Tomáš Tenkrát - S kusem lidské expresivnosti (8/10)

Serj to má v té hlavě evidentně srovnané, ví, proč to dělá, ví, co chce říct, a ví, jak udělat dobrou písničku v rámci jasně vytyčeného žánrového pole. Díky jeho nové sólové desce a všemu, co se kolem ní dělo a děje, si jsem už konečně jist, že Serj je momentálně jednou z nejdůležitějších postav na poli popmusic. Dokáže totiž vymyslet senzačně chytlavou píseň s obsahem. Mám rád, když hudebník není jen postavička, která pouze dělá skvělou muziku. Baví mě vědět, jaké má názory, jak tvoří a miliony dalších věcí, prostě mě zajímá, jaká je to osobnost. A Serj je velká osobnost, což dokazuje nejen hudbou. Avšak i z čistě hudebního hlediska je novinka velmi zábavná a lze si její poslech opravdu užívat. Zklamání však přijde ve chvíli, kdy zjistíte, že máte jaksi doobjeveno. Což se stane zhruba po deseti posleších. Přesto je ale "Elect The Dead" vynikající a hravá deska. Zůstaly zběsilé přechody, přeskakování ze štěkavého řevu do zpěvu a plno dalších detailů, co znáte ze Systémů. Plus ovšem přibyl pro mě tak podstatný prvek, kterým je vložení kusu lidské expresivnosti do hudby. Vynikající hudba s duší.

Kateřina Červenková - Možná zbytečně překombinované (7/10)

Neznamená to prý, že Systémové definitivně skončili, pouze si na dobu neurčitou dávají oddech a jednoho dne se možná zase vrátí. Ale stejně truchlím. Všechny řadové desky už znám úplně nazpaměť, ze dna internetové misky vyškrabuji poslední nevydané songy. Jako velice vítaná výplň čekání přišla Tankianova sólová deska. Ať se ale snažím jakkoliv, nedokážu se přinutit neporovnávat "Elect The Dead" s alby SOAD. Když slyším Tankianův hlas, nezadržitelně mi to evokuje staré dobré časy "Toxicity" a "Chop Suey!". Nová deska je skutečně taková, jakou ji Tankian sliboval - tedy že bude vyhovovat všem fanouškům Systémů. Ta samá výborná muzika; nyní sice okleštěná o Malakianovy ztřeštěné kytarové pasáže, zato však okořeněná přítomností piana. To dodává albu zvláštní nádech a je důležitým elementem při budování znamenité atmosféry. Bohužel to někdy zní příliš, ehm, americky velkolepě. Připadá mi, že po dokončení připadala Tankianovi deska příliš fádní, a proto se rozhodl ji více vyšperkovat - sem podivný bridge, tamhle drobný detail - výsledek je pak nevídaně propracovaný, některé skladby se ale jeví jako zbytečně překombinované. Z toho důvodu na mě nejvíce zapůsobily "Beethoven’s Cunt" nebo "Feed Us" s poměrně klasickou výstavbou. Zřejmě nejslabším článkem je prapodivný omyl jménem "Praise The Lord And Pass The Ammunition", který příliš nezapadá do celkového kontextu alba. Zarážející je i příšerný vokál v jinak výborné skladbě "Lie Lie Lie". Ale to všechno se v konečném součtu promíjí.

Pavel Parikrupa - Víc hlav lépe táhne (7/10)

Serj Tankian si udělal svou desku skoro celou sám a ujistil nás, že je nejen fantastický zpěvák a schopný autor, ale i zručný multiinstrumentalista. Tři v jednom. Proti jeho desce, která má jasný názor a téma, je výborně nahraná a produkovaná, mám (jen) dvě výhrady. První je stejná jako v případě sólovky Gahana z Depeche Mode: "Elect The Dead" se příliš neliší od tvorby domovských System Of A Down, nadto jí chybí onen synergický efekt tvorby se spoluhráči (aneb "Jak je důležité mít svého Malakiana"). A za druhé - samostatně Tankianovy skladby ohromí pestrostí, změnami temp a nálad a úžasně divokým Serjovým zpěvem, ale jako celek skládající se z položek dle mustru "pomalá pasáž, rychlá divočina" (pravda, kromě pomalé titulní písně) je paradoxně stereotypní. Jsou tu skvělé hity, "Empty Walls" nebo "Sky Is Over", ale nejlepší skladbou je pro mne "Lie Lie Lie", jež má v sobě až kabaretní dekadentnost a díky tomu zní oproti zbytku desky osvěživě.

Tomáš Parkan - Vyznavači Cimrmanovy frustrační kompozice, pozor! (6/10)

Nejsem rockový fanoušek a přiznávám, že SOAD jsem poznal až s posledními dvěma alby, ovšem na jejich základě jsem čekal od jejich frontmana podobně skvělou sólovku. Bohužel "Elect The Dead" mi přinesla spíše zklamání - styl osamoceného Tankiana mi nesedí. Teatrálnost a velký kus dramatičnosti, které byly u SOAD dávkovány v rozumné míře, se na "Elect The Dead" rozvíjejí do obludných rozměrů. Ty pak často přebíjí výborné melodie. Nemohu se ubránit dojmu, že se Tankian v některých partiích "Elect The Dead" zhlédl v Cimrmanově frustrační kompozici. Také on střídá dva prvky - prvek očekávání a prvek zklamání. Nechci upřít Tankianovi snahu dělat rock po svém, ale v tomto by možná mohl být ten největší problém desky. Asi nejsem schopen pojmout jemné nuance jeho hudby, ale nemohu se zbavit pocitu, že Serj Tankian pracuje v podstatě pouze se dvěma nebo třemi hudebními postupy, a album tak splývá pouze do dvou ničím neohraničených rovin - té umírněné a té naléhavé. Ačkoliv jsem na Tankianově debutu nenechal nit suchou, pořád je zde patrná řádná dávka SOAD a výborné melodie, a tak ve výsledku mohu psát o nadprůměrné nahrávce, nikoli však výborné či zásadní.

Ondřej Michal - Při třetím poslechu album vydá vše (6/10)

Souhlasím s kolegou Krečem, který v hlavní recenzi označil "Elect The Dead" za desku neskutečně poslouchatelnou. Řekl bych, že je ovšem poslouchatelná až moc. U desek, které se otevřou hned při prvním stisknutí tlačítka play, mě totiž zaplaví vlna nedůvěry a okamžitě začnu interpreta podezírat z prvoplánovitosti a kalkulu. U takových alb mi chybí onen proces pronikání, objevování. Nebo vás snad baví, když to holka vybalí hned na prvním rande? Mě teda ne. Na druhou stranu se ovšem "Elect The Dead" nedá upřít preciznost a propracovanost. Že už to nebude taková metalová jízda, jakou předváděli mateřští System Of A Down, se dalo celkem čekat. Nemalé zastoupení tady mají volnější, melodické kusy spíše rockového střihu. Na způsobu zpěvu toho Tankian mnoho nezměnil a vlastně ani nebylo co. Stále si libuje ve vyšších polohách a melodiích. Až příliš chytlavých melodiích. A jsme zase u toho. Co je platná politická angažovanost textů, když po třetím poslechu máte pocit, že jste z alba vymačkali vše?

David Věžník - Nadávejte mi klidně do "Beethovenovy ď****" (6/10)

Když jsem tenkrát uslyšel dvojčata "Hypnotize" a "Mezmerize", cítil jsem se jako "Troubící antilopa". SOAD mi ukázali, že heslo Tvrdý rock je jen pro pitomý máničky je "Lež lež lež". Na rozdíl od "Nemyslící většiny" jsem se tedy na Tankianovu sólovou desku celkem těšil. Jenže, "Baby", už mě to tak nebere. Jako by ta "Obloha byla najednou fuč". Tankian na to jde pořád dobře, "Krmí nás" producentskými vychytávkami, které činí z jeho hudby neobvyklou záležitost. Je cítit, že to nedělal jen pro "Prachy". "Uctívá Pána a uhýbá střelám" šedi. Škoda že "Nás ochraňuje" před chytlavými melodiemi. Tohle album mě prostě tak nebaví, písně jsou pro mě někdy jak "Prázdné zdi". Nadávejte mi klidně do "Beethovenovy ď****", já si jdu "Zvolit své mrtvé" někam jinam.

Honza Sedláček - O čtyřech prutech a království bez krále (6/10)

Serjovu mateřskou bandu jsem sledoval prakticky od jejích prvních nesmělých krůčků s bezejmenným a trochu neforemným debutem až po vrcholné, mezi mnoha žánry rozkročené desky "Mezmerize" a "Hypnotize". Nejsem tedy asi sám, koho zamrzelo avizované přerušení činnosti skupiny a její uložení k ledu na dobu neurčitou. Mé obavy, že velký potenciál téhle americko-arménské čtveřice zůstane nevyužit, se pak letos alespoň na čas snaží rozptýlit právě Tankianova sólovka. Fakt je, že "Elect The Dead" si drží standard, na který jsme navyklí od časů "Toxicity". Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že kamarádi z kapely ve studiu chyběli. Kytarové party jsou předvídatelnější, bicí místy tuctové a písně na druhé polovině desky zcela postradatelné. Možná že celá tahle sólová sranda ukazuje, proč je dobře, že měl kolega Malakian u posledních dvou počinů větší slovo. Možná. Spíš to ale vypadá na pověst o třech, respektive tedy čtyřech prutech knížete Svatopluka. Ne snad, že by to Serj bez svých "bratří" ve výsledku absolutně nezvládnul, ale představte si, jak by nám, ubohým a na své krále čekajícím poddaným bylo, kdyby všichni čtyři zavládli v království po čase opět společně.

---

Album: Serj Tankian - Elect The Dead
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 45:09
Skladby: Empty Walls, The Unthinking Majority, Money, Feed Us, Saving Us, Sky Is Over, Baby, Honking Antelope, Lie Lie Lie, Praise The Lord Ans Pass The Ammunition, Beethoven's Cunt, Elect The Dead