Holka, která je prostě jiná

20.10.2007 13:00 - Radek Hendrych | foto: facebook interpreta

Křehká? Nejkřehčí. Silná? Nejsilnější ve své podstatě. A nejsnadnější jako cíl. Taková je Nancy Elizabeth. Debutové album "Battle And Victory" ji ukazuje jako obnaženou bytost, v celé její kráse. Momentální novopísničkářskou vlnu reprezentuje velmi zdatně. Nuance její desky prozrazují osobitost.
8/10

Nancy Elizabeth - Battle And Victory

Skladby: I'm Like The Paper, I Used To Try, Off With Your Axe, The Remote Past, Coriander, 8 Brown Legs, Electric, Hey Son, Weakened Bow, What Is Human, Lung, How Can I Stop?, Battle And Victory
Vydáno: 24.09.2007
Celkový čas: 44:03
Vydavatel: Starcastic
Známe ty recenzentské hry: vyjmenuj tři interprety, kteří tak nějak znějí podobně a pak to sjeď. Čím drsněji, tím lépe; triumf ega nemá sladší alternativu. Prvním člověkem, jehož hlava by v tomhle ubohém slovním fotbale mohla představovat míč, je Nancy Elizabeth. Debutové album "Battle And Victory" je připodobnitelné asi tak ke stovce různých písničkářských projektů. Jedno z těch trefnějších přirovnání se váže k Joanně Newsom a Marisse Nadler. Připodobnit Nancy můžeme ale jen za cenu zjednodušení a ignorace detailů: u "Battle And Victory" by něco takového ale byla cesta do pekel, která nesnesitelně devalvuje sílu její výpovědi.

Tahle holka se dřív cejtívala jako voda na nádobí a pořád má ráda svý kámoše, i když ji někdy rozpláčou. Sympatické. Při poslechu jejího debutu člověka jen tak nenapadne, že to je póza. Uvěřit jí není těžké, stáváte se zpovědníkem Nancy Elizabeth a s tak intimním vztahem interpret-konzument není radno si zahrávat. Odevzdat se samozřejmě umí i Nadler nebo Joanna Newsom, Nancy u toho ale umí i pohladit. Vše s jedním účelem: podtrhnout osobitý projev interpretky. To se daří. Duše Nancy Elizabeth se na debutovém albu odhalila v celé své křehké kráse. "Battle And Victory" je dost pudová hra, apeluje na ochranářské reflexy zakořeněné hluboko uvnitř mužského elementu.

"Battle And Victory" má velmi dravý úvod. Reprezentuje jej dvojitá zpověď "I'm Like The Paper" a "I Used To Try". Dlužno ovšem říct, že potenciál těchto hitovek je spíše zasáhnout napoprvé a co nejhlouběji, neboť při cca desátém poslechu už začnou působit prázdně. Zbytek alba tímto stigmatem netrpí, nebo alespoň ne tak znatelně. Hladina adrenalinu a zvědavosti se drží při celistvém poslechu stále ve zdravě vyrovnané rovině, mírně klesá jen při předposlední "How Can I Stop?". To je dobrá vizitka, Nancy se dokáže v těsném prostoru balady otáčet a balancovat až na hraně. Velký přínos mají pro Elizabethin debut také dvě čistě instrumentální skladby "8 Brown Legs" a "What Is Human".

Jako celek má "Battle And Victory" silnou konzistenci. Ačkoli se nejedná o nijak revoluční práci a spousta z nápadů, které Nancy používá, už tak nějak všeobecně vešla ve známost, je na albu zkrátka duše, ten pocit, je tam nadhudba. "Battle And Victory" navíc odhaluje ve svém posledním stejnojmenném opusu potenciál Nancy do budoucna: přitlačit na kompoziční pilu a využívání více hudebních nástrojů ne tak přímočarým způsobem. Pokud by se to Nancy Elizabeth Cunliffe podařilo a zároveň by zachovala sílu své výpovědi, debata o tom, jestli Británie našla odpověď na Joannu Newsom, by konečně mohla skončit.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY