Kdo si hraje, nezlobí

06.09.2007 05:00 - Petr Adámek | foto: facebook interpreta

Fanoušci dua Tom Findlay a Andy Cato mohou po pěti letech, které uplynuly od poslední studiové desky, opět jásat. Jejich elektro dítku Groove Armada narostl další zub. Tentokrát se však nejedná o mléčný chrup ani dospělý tesák, nýbrž rovnou o stoličku moudrosti.
8/10

Groove Armada - Soundboy Rock

Skladby: Hasta Luego Mr. Fab, Get Down, The Things That We Could Share, Save My Soul, What's Your Version?, Paris, Love Sweet Sound, The Girls Say, Lightsonic, Soundboy Rock, Drop That Thing, Song 4 Mutya (Out Of Control), From The Rooftops, See What You Get, What's Your Version? (reprise)
Vydáno: 07.05.2007
Celkový čas: 60:36
Vydavatel: Sony Music
Představte si čtvrtý stupeň od slova rozmanitý a máte stručnou imaginární definici novinkového alba Groove Armada. Ačkoliv byly některé z posledních desek přijaty kritikou velmi rozličně, po delší pauze věnované sólovým projektům britské duo opět zmobilizovalo síly a zdá se, že se sedmou nahrávkou "Soundboy Rock" trefilo, kam chtělo.

Někdo si umí hravě poradit se smyčcem, jiný dokáže hbitě mlátit do bicích, Groove Armada si zase dokonale rozumí s počítačem. Když si pak svoje instrumentální nedostatky vynahradí zručným samplováním a přizve hromadu pěvců obojího pohlaví, úspěch je téměř zaručen. Navíc si GA vypůjčují jednotlivé součástky do své stavebnice z tolika odlišných stylů, až z toho člověku jde hlava kolem a bezradně se ptá, o co jim sakra jde. Především o zábavu. A o tu na desce rozhodně není nouze.

Po úvodním minutovém intru přichází na první pohled jednoduchá, přesto nadupaná "Get Down". Ta je zároveň prvním singlem alba a vůbec nevadí, že se svojí povahou podobá pravděpodobně nejlepší skladbě, šest let staré "Superstylin". V další písni se zajímavě pojí moderní a osmdesátkové disco, pak spolu zase koketují breakbeat a chvílemi znějící samplovaný zvuk podobný klarinetu. V dojemné baladě "What's Your Version" pro změnu zaslechnete táhlé smyčce a vybrnkávání akustické kytary. Mimochodem, Jeb Loy Nichols, který skladbě propůjčil hlas, mi v určitých polohách připomíná Seala. I nadále vás budou překvapovat roztodivné zvuky a smělé výpravy do odlišných hudebních krajin. Do své druhé poloviny se album přelamuje skladbou "The Girls Say" hozenou do hip hopu.

Občas to někde přece jen zaskřípe. To ve chvílích, kdy GA použijí ve dvou písních stejné pozadí nebo velmi podobně znějící aranže. Jde spíše o kosmetickou vadu, o nějakém samovykrádání nemůže být ani řeč. Druhá polovina alba pokračuje písní, která se od zbytku liší možná nejvíce. Nese jméno jako samotná deska, tedy "Soundboy Rock", a jde především o reggae. Komerčním účelům a nasazení do rádií nejvíc vyhovuje tanečně-popová "Song 4 Mutya (Out Of Control)", ve které si zazpívala Mutya Buena, bývalá zpěvačka Sugababes; z písně už se mezitím stal hit.

Co je na Groove Armada nejpozoruhodnější? Asi fakt, s jakou lehkostí propojují vše, na co narazí. Na albu uslyšíte tolik hudebních nástrojů, na kolik si jen vzpomenete. Jedná-li se zrovna o funk, disco, electro, house nebo reggae, není vůbec podstatné. Každá skladba je z jiného těsta, přesto zní album jako celek celistvě. Za zmínku stojí i pěkně graficky zpracovaný booklet ve stylu dětských videoher z počátku devadesátých let.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY