Zdaleka nejprodávanější album letošního roku v Británii je "Back To Black" Amy Winehouse. Jistě, Amy si k úspěchu pomáhá probdělými večírky, rvačkami a dalšími excesy, které pozorně sleduje britský bulvár, ale "Back To Black" je i bez toho poctivá funk-soulová deska. Jenomže, co si budeme povídat, Amy nebo taková Joss Stone sice mají slušný hlas, ale na opravdovou černošku mít nikdy nebudou. Tak proč sakra poslouchat kopie, když můžete mít originál? V okamžiku, kdy objevíte Sharon Jones & The Dap-Kings, už nebudete ohranou kopii "Back To Black" potřebovat.

Sharon Jones & The Dap-Kings existují už jedenáct let, vydali dvě alba a nespočet singlů. Proč se o nich ale začalo mluvit teprve letos na jaře? Hudebníci z brooklynské deep-funkové scény, kteří spolu v The Dap-Kings hrají, jsou totiž zodpovědní za mohutný instrumentální podklad "Rehab", "I'm No Good" a dalších skladeb ze zmiňované průlomové nahrávky Amy Winehouse. Vděčí za to producentovi Marku Ronsonovi, který si je pozval i k natáčení svého alba "Versions" a objevují se také na kouscích Lily Allen, Robbieho Williamse nebo Ghostface.

Osm pánů muzikantů s bohatou minulostí a neuvěřitelný hlas Sharon Jones, to je kombinace, která nemůže zklamat. Hrají spolu už od roku 1996 a jejich studiové desky "Dap Dippin' With Sharon Jones & The Dap-Kings" z roku 2002 a o tři roky starší "Naturally" zachycují funkový parní válec v plné síle, před níž není úniku.

"Jak má vypadat skvělá hudba? Musíte ji cítit v kostech, v srdci, ve všem a všude," říká nedávno padesátiletá Sharon, která se shodou okolností narodila ve stejném městě jako James Brown - v Augustě v Georgii. S kmotrem soulu ji pojí také začátky v kostelním sboru, láska ke gospelu a neutuchající energie při koncertování. A neuhodnete, jak se jí říká: Queen Of Funk. Není to přehánění, Sharon Jones je funková diva každým coulem a když ji posloucháte, mrazí vás v zádech. A kdo je viděl vloni v říjnu na Jazz & Blues festivalu v Ústí nad Labem, tak mi dá za pravdu. Mimochodem, hned po konci vlastního turné nastoupili The Dap-Kings jako doprovodná kapela Amy Winehouse na jejím americkém turné.

Je to trochu zvláštní fenomén, nahrávky Sharon a The Dap-Kings zní, jako by je natočili před čtyřiceti lety, přesto o nich básní internetoví bloggeři nejmladší generace. Mezi jejich fandy patří také Kanye West nebo Jurassic 5, kteří z jejich skladeb samplují. Může ale retro kapela prorazit v žebříčcích? Uvidíme na konci září, kdy vychází jejich novinka "100 Days, 100 Nights". Skupina ji nahrála ve svém analogovém studiu v Brooklynu, aby dosáhla toho správného syrového a dřevního zvuku. A že by byli rádi, abyste si desku koupili na poctivém vinylu, snad ani nemusím dodávat.

Květnový singl "I'm Not Gonna Cry / Money Don't Make The Man" uvádí sebevědomý, ale všeříkající vzkaz fanouškům: "Pokud tohle není nejfunkovější singl roku, tak vám pošleme vaše peníze zpátky a ještě vám k nim přidáme pár nových bot. Budete je potřebovat, až půjdete k ušnímu doktorovi, aby vám zjistil, co máte se sluchem."

---

Více: MySpace.com
Zní jako: James Brown, Amy Winehouse, The Budos Band
Přesvědčí vás:
"I'm Not Gonna Cry" (mp3)
"100 Days 100 Nights" (mp3)