Jako v pohádce

20.09.2007 05:00 - Radek Hendrych | foto: facebook interpreta

Taky se občas zarazíte nad tím, co recenzenti označují jako zbytečnou hudbu? Basshunter je dobrým důvodem toto drsné sousloví oprášit a zvážit, jestli v případě jeho desky "Lol" není na místě jej použít. Na ploše šestnácti tracků nepředkládá jediný rozumný důvod k poslechu.
1/10

Basshunter - Lol

Skladby: Dota, Boten Anna, I'm Your Bass Creator, Russia Privjet, Professional Party People, GPS, Hello There, We Are The Waccos, The Beat, Without Stars, Patrik And The Small Guy - Throw Your Hands Up, Strand Tylösand, Between The Two Of Us, Boten Anna (Instrumental), Dota (Club Mix), Jingle Bells
Vydáno: 18.06.2007
Celkový čas: 59:43
Vydavatel: Warner Music
Vítejte v pohádce o Basshunterovi, švarném to junákovi ze skandinávské země oceli, faluňské červeni a jedné z nejstarších univerzit Evropy. Ano, ze Švédska. Tenhle chlapík míval ještě před nedávnou dobou jeden velký sen: bude svou hudební produkcí oblažovat masy, a dosáhne tak svých warholovských patnácti minut slávy. Co čert nechtěl (doslova...), ono se to podařilo! Globální trh s hudbou má zas další chvilkový přírůstek do portfolia, na jehož vzestup a pád bude nějakou dobu zábava spekulovat.

Nic proti pohádkám. Jenže všichni víme, že jejich přínos pro skutečný život se opírá většinou o totální negaci v pohádce zmíněného a zdůrazněného. Jonasi Altbergu, je mou povinností Vám sdělit, že myslivec nepřijde, aby Vás zachránil. Společně s babičkou pak budete sežráni zaživa vlkem, jenž je reprezentován bezhlavým konzumentským davem lačnícím po stále nových zdrojích plytké zábavy na jedno použití. V Basshunterově hudbě jako celku zcela absentuje, byť mlhavý náznak jakékoli hloubky nebo muzikality. S duší se to má jinak: věřím, že jeho hudba jde od něj, od srdce. Že ho baví prostě bavit. Já mu nevnucuji hledání svatého grálu, nějakého přesahu v hudbě. Zkrátka jsme se neměli potkat.

Jenže Jonas Altberg si na sebe plete bič sám. Povrchní tvorba apelující na nejnižší pudové reflexy člověka (chuť jít na diskotéku a tam tančit a pak mít nespoutaný sex jako ve filmu) bez špetky invence, parazitující na subtilních dozvucích toho, čemu jsme kdysi říkávali trance, jej řadí po bok pěšáků disko čety, jmenovitě Crazy Frog, Verona nebo O-Zone. Spíše než umělcem v konzervativnějším podání toho slova je artiklem, který je vhodné rozprodávat po částech, vždy však tak, aby spotřebitel byl uspokojen stejně jako producentova peněženka. Být prostředkem k něčímu obohacení je poslední věc, o kterou bych já osobně usiloval. Pokud chce Basshunter něčeho skutečně dosáhnout, "dokázat to", jak píše v ohyzdně zpracovaném bookletu, musí udělat víc. Spoléhat na kvílející syntezátory diktující k uzoufání primitivní melodie je cestou nejsnazší, nejprvoplánovější, vede do pekla, ne jinam. Album "Lol" o šestnácti písních je nesmírně konzistentní - a to ve své prázdnotě.

A jak že se to má se zbytečnou hudbou? Žádná hudba není zbytečná, pokud si najde svého posluchače. Toto kritérium Basshunter bezpochyby splňuje. S odpovědí na otázku, jak jeho pohádka za pár měsíců skončí, už to tak jednoznačné není.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY