Často se slýchám, že scéna všech těch laptopářů začíná být už pěkná pruda a že koncerty takovýchto projektů jsou skoro nulovým zážitkem. Hlavně z důvodu, že stačí stisknout pár kláves a mašinka se promění v samohrajky. Aktéři takovéhle show si pak v klídku mohou dopřát cigárko a pohodičku. Stroj je sice neomylný, ale ke všemu přistupuje s neoblomnou chladností. Zvukové manévry se však dají ovlivnit mnoha vstupy a výstupy nebo projekcemi, záleží tedy na úhlu pohledu. Samplery a laptopy se již staly nedílnou součástí hudební produkce a mají své zastánce, ale i odpůrce.

Mochipet je zvukový hračička, který si s velkou chutí vyhrává s parodiemi na mnoho hvězd a jejich nejenom hitové tracky. Zároveň je bossem labelu Daly City Records, na kterém vychází kupa zajímavé muziky, mezi častými doplňky nechybějí různorodé kompilace. "Baby Godzilla" je jednou z nich, do Evropy však doráží s velkým zpožděním, ale svou pozornost si rozhodně zaslouží. Při jejím sestavování si možná tento člobrda nedal tolik práce, protože od sebe samotného tam nahrnul celou čtvrtinu materiálu tohoto cédečka s prapodivným obrázkem na obalu.

Zde bych hlavně vyzdvihl kolaborace s Rayem Barbee, tam si užijete skvostnou jízdu. Přemíra abstraktně hiphopových prvků však místy trochu zavání nudou, ale existuje milé tlačítko skip. Vítězí však skladby, které nabízejí nejširší spektrum spojitostí, práce projektů Edit, Eustachian nebo Bloodysnowman si snadno oblíbíte. Mix odrůd idm, glitche (případně glitch-hopu), electronic dubu, blippu a experimentálních ploch potěší každého posluchače jiné taneční muziky.

Pokud překousnete fakt, že "Baby Godzilla" je ukuchtěna přesně podle receptu pejska a kočičky, možná právě v tomto je přesně zakódovaný důvtip a úspěch práce Mochipeta, užijete si ji v nadmíru vydařeném dýchánku. Pokud očekáváte komerci, jste jednoznačně na špatné adrese.