Nemaluj máslo na zeď

09.08.2007 05:00 - Martin Dobiáš | foto: facebook interpreta

Čtrnáct let trvalo, než se ve finální podobě na svět vynořila debutová deska "Tula" frýdecko-místecké kapely Najzar. Na povrchu profesionální práce ostřílených umělců, uvnitř značná dávka amatérismu. Tohle mimino mělo zůstat v lůně ještě o trochu déle.
4/10

Najzar - Tula

Skladby: Abú Jabí, Osudová, Bůh Bo, Víří vodou, Svítalo, Jonáš, Námořnická, Jen aby, Uražený, Bláto, V sadu hoří
Vydáno: 27.04.2007
Celkový čas: 45:29
Vydavatel: Najzar
Na počátku byli tři. Tři obyčejní chlapíci, jejichž cílem bylo prorazit a ukázat, že v nich je špetka talentu a že s ním umějí pracovat. Tehdy se psal rok 1993, vesnické zábavy byly pořád ještě v kurzu a tam vedly první krůčky projektu, který byl před třemi lety přejmenován na Najzar. Po mnoha personálních změnách, roztržkách s konkurencí a hledání sebe sama našla kapela konečně stálou podobu. Nyní už čtveřici pánů z Beskyd nic nebrání zkompletovat to nejzásadnější a nejpodařenější, co se jí podařilo na zvukových zkouškách nahrát. "Tula" budiž důkazem.

Hned první stopa "Abú Jabí" do mě však zaryla zub pochybnosti. Naprostý pocit těžkých víček, hudba ušima jen tak proletí, není nikterak zajímavá, bez nápadu. Pokus o jakési tvrdé rockové riffy v refrénu, které jako když utne, a hned hop do další uspávací sloky. K tomu příběh o pasáčkovi z Dillí. No sakra. Po poměrně chytlavém singlu "Osudová" pokračuje jízda k dalšímu skvostu, a to k vyznání ostravskému nářečí "Bůh Bo". Instrumentálně opět nezáživný kousek překvapí půvabným veršem "Podobá se žábě, něco o tom vím...," který dává už sám o sobě znát, jaké asi texty na celé desce jsou. Za všelijakými roztomilými rýmy se skrývá snaha zaujmout, přitom však posluchače netrápit a dát mu možnost nenáročného poslechu. Za jeden z nejlepších rozhodně považuji refrén skladby "Bláto": "Na zdi máslo a pod postelí krém s mátou, už se zhaslo, tak si mě klidně vem, bláto." Tohle prostě nikdo nemohl myslet vážně.

Ovšem nejen texty krmen jest posluchač. Také zvuková kulisa je veledůležitá. A i tady Najzar často klopýtá. Jak už bylo zmíněno, instrumentálně kapela rozhodně nevyniká, spíš patří k šedivému střednímu proudu. Samozřejmě, i tady se nachází výjimky. Například "Námořnická" dokáže po celé čtyři minuty držet tempo a nenudit, stejně jako "Jonáš". U zbytku stopáže jsem však měl občas problém udržet oči v pozoru a neponořit se do Morfeovy říše.

Musím uznat, že mě pánové z Najzaru zcela zbytečně zklamali. Od léty prověřené kapely jsem očekával daleko víc. Zkušenosti mají, talent jakbysmet, snad jen odvaha odrazit se dál od břehu jim chybí. Takhle to víc jak na čtyřku nevidím.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Český slavík jako okno do duše domácí populární hudby Farna, Ztracený, Kabát a Calin. Český slavík má znovu stejné vítěze Jan Bendig - Být sám sebou je pro mě důležitý Skvělý Vojta Dyk a kapela D.Y.K. rozbouřili O2 arenu až v samotném závěru "Branickému zázraku" je konec aneb Jak se vydařila derniéra muzikálu s Tomášem Klusem

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

David Stypka - Svítalo