O obyčejnosti, která nudí

24.07.2007 05:00 - Luboš Kreč | foto: facebook interpreta

Skupina Underside vydala letos své druhé velké album "Liar". Zařazuje se na něm po bok desítek tuzemských crossoverových kapel typu Atari Terror, X-Core, Status Praesents či Workshop. Bohužel nepřináší nic nového, spíše jen opakuje zaběhlé postupy a klišé.
5/10

Underside - Liar

Skladby: Funk, Ocean, Hide In A Pill, End Search, Liar, M.J., Fly, White Spoon (remix), Funk II
Vydáno: 08.03.2007
Celkový čas: 31:05
Vydavatel: Cecek Records
Ten obal má něco z Munchova "Výkřiku", něco z Toulouse-Lautrecova Montmartru, něco z komiksové úchylnosti. Šášula se vysmívá sobě, vám, hudebníkům. Skrytý za Polívkovským rypákem se řehtá, nevěříte mu. Jednou se usmívá jako Werichovské dobračisko, podruhé jako slipknotovská zombie. A ta barva! Jako by potřené blátem, možná v západu Slunce... Musí se nechat, že Underside si na obalu své novinky "Liar" dali záležet. Samozřejmě, není to přímo jejich práce, ale to máte fuk. Výtečná úvodní kresba a maximální strohost uvnitř se perfektně vyvažují. Malba mě unesla, všechna čest a klobouk dolů.

Kéž by ovšem kritik mohl stejně nadšeně hovořit o té důležitější části desky - o hudbě. V Underside se zrcadlí veškerá průměrnost české crossoverové/metalcoreové scény. "Liar" zní jako desítky jiných kapel a projektů, které obrážejí české kluby. Magma Hotel, Workshop, Shatter, Status Praesents, Fouth Face, Atari Terror. Všechny znějí podobně a Underside došli k dokonalosti v obyčejnosti.

Možná jsem těch desek už měl doma moc, možná nemám dobré období, ale nebaví mě to. Přidušený polozpěv, který se místy stahuje ke kornovskému emo-vzlykotu, jindy skoro-rapu. Charisma vokálu kdesi kolem průměrné učitelky z průmyslovky. Riffy trošku obhroublé, sem tam HC dynamika, prostě ostrý crossover. Dá se to, jenže neodbytně se vkrádá pocit, že tohle v Česku hrají všichni, kteří se řadí do kolonky metal.

Taky by si čeští rockeři měli jednou otevřeně přiznat, že angličtina není zárukou světovosti. Pomiňme teď fakt, že zcela výjimečně zpěváci umí jazyk natolik dobře, aby nezpívali čenglish; jen málokdy dosáhnou úrovně skandinávských vokalistů. Ale texty už pominout nelze. Opravdu je třeba poslouchat nesrozumitelné triviality typu "All the pain inside me / Made the world around me / Why this really should be/ The only thing I'm Feeling"? Občas nějaká narážka na Boha, smrt, sebevraždu, prášky, lži, vše zabaleno do didaktických anglických vět na úrovní druhého stupně základní školy. Chápu, napsat sentenci složitou, obsahující frázová slovesa, bývá náročné, málokdo to dělá, ale tak - sakra - od čeho mám rodný jazyk? A píseň o zvrhlíkovi "M.J." z Neverlandu ani ekologická agitka to nespraví.

No, vypadá to, že "Liar" nevstoupí do historie. V kontextu tuzemské scény to není úplně zlé, prostě řemeslný průměr. Jenže to se nepočítá. Chybí odvážné nápady, producentská zkušenost, trocha experimentů. Zdá se, že the.switch zůstávají na poli špičkové české tvrdé hudby stále sami a neohroženi.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Skvělý Vojta Dyk a kapela D.Y.K. rozbouřili O2 arenu až v samotném závěru "Branickému zázraku" je konec aneb Jak se vydařila derniéra muzikálu s Tomášem Klusem Linkin Park dobyli český rádiový éter, v albech ale na Viktora Sheena nevyzráli Nové desky 47/2024 - od Marilyna Mansona přes Pavola Hammela po Elvise Costella s T Bone Burnettem Na albu "Vzdálená blízká" nabízí Vladimír Merta svazek klíčů k zámkům v posluchačově mysli

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Nostrrromö - Diabolicus the.switch vyrazí na klubové turné, doprovodí je Severals the.switch - "Skrytý místa" je prý naše nejlepší album v tom, že se skvěle poslouchá v kuse the.switch - Skrytý místa The.Switch se probouzejí a po sedmi letech vydávají studiovku "Skrytý místa". Jsou údernější a jdou více do hloubky Festonda Cup 2023, kurty Sokola Vršovice II, Praha, 26.7.2023 (fotogalerie) the.switch - Kolo kolo Status Praesents - My jsme vlastně nikdy nebyli čistě the real hardcore Status Praesents - Bestie Status Praesents vydávají desku "Bestie"