Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle se vrátíme o celých dvaadvacet let zpátky za projektem Propaganda, připomeneme si živák z osmadevadesátého roku belgických Front 242, debutovou desku slovenské slavice Barbary Haščákové, potkáme se s gothic rockovými Bauhaus a slovenskou dvojicí Marek Brezovský a Oskar Rósza.

---

Dan Hájek: Propaganda - A Secret Wish (1985)

Label Trevora Horna ZTT se může pyšnit dvěmi geniálními záseky do hudební historie. Frankie Goes To Hollywood (hlavně díky desce "Welcome To The Pleasuredome") společně s Propagandou (a jejich debutem "A Secret Wish") zažili velký rozruch a záhy se tato zmíněná alba stala kultovními; obě vyšly i v různých verzích. Jádrem druhé jmenované skupiny byla čtveřice (v dobách největších úspěchů) ve složení Michael Mertens, Suzanne Freytag, Ralf Dörper (zároveň i spoluzakladatel německé legendy Die Krupps) a Claudia Brücken, která se podepsala pod mnoha dalšími projekty, ten nejnovější, Onetwo, má venku vydařenou placku "Instead". Na "A Secret Wish" dostal synthi pop industriálnější podobu a nemalou rozpoznávací fazónu dodal i chladnější vokál Claudie. Je to hodně silný počin, který i po letech banízí mnoho nadčasového potenciálu.
Nejlepší skladby: "P-Machinery", "Sorry For Laughing", "Dr. Mabuse"

---

Ondřej Michal: Front 242 - Re:Boot:Live '98 (1998)

Příznivcům tvrdé elektronické hudby belgické Front 242, myslím, není třeba představovat. Na samém počátku osmdesátých let stáli u zrodu toho, co se dnes pyšní názvem electronic body music. Přestože se jedná již o částečně zapomenutý styl, význam kapely v hudebních dějinách to nikterak nesnižuje. "Re:Boot" je v podstatě výběrovka toho nejzásadnějšího, co se do té doby objevilo v tracklistech jejich alb. V porovnání se studiovými nahrávkami tu ovšem kapela dala značný důraz na tanečnost. Svůj typický temný zvuk mistrně zkombinovala s hybným kopákem, hajtkou a texty ořezala na pouhá hesla. Deska nepostrádá patřičnou koncertní atmosféru, kterou ostatně mělo možnost před lety posoudit také české publikum v sále pražské Lucerny. "Headhunter", "No Shuffle" nebo "Welcome To Paradise" jsou pecky, které na takovém výběru samozřejmě nesmí chybět.
Nejlepší skladba: "Headhunter", "Welcome To Paradise"

---

Pavel Novák: Barbara - Barbara (1997)

Před týdnem jsem narazil na nedávné vystoupení MC Erika & Barbary a snad z nostalgie si pustil jejich desky (ruku na srdce, kdo je v polovině devadesátých let neposlouchal). Vzápětí v mém přehrávači uvízla debutová deska Barbary Haščákové. Její sólová kariéra už byla o něčem trochu jiném. Dalo by se říct, že svým debutem skoro až předběhla čas, protože na tehdejší dobu natočila hodně různorodé album, což je móda, která začala u zpěvaček frčet hlavně v posledních letech. Jako skladatelku jsme ji znali už z dob Maduaru, a tak nikoho nepřekvapí, že si skoro celou desku složila sama, dvakrát svou pomocnou rukou přispěl Peter Nagy (hlavně výtečná "Srdce, kotva, kríž"). Barbara se pohybuje mezi dojemnými baladami ("To čo je vzácne", "Si jediný"), přes tanečnější songy ("High And High") až po pěkně rockovou "Startling Numero", která je sice z celé desky nejvíc mimo, ale i tak ji mám nejradši.
Nejlepší skladba: "Startling Numero"

---

Milan Slezák a Jan Šída: Bauhaus - Crackle (1998)

Není to tak dávno, co jsme spolu probírali téma hudebníci ve filmech. Samozřejmě jsme nemohli opomenout ani "Hlad" režiséra Tonyho Scotta s Davidem Bowiem a Catherine Deneuve představujícími duo novodobých upírů. Jednou z působivých scén filmu je 'lov nových obětí' v klubu, kde hrají Bauhaus svůj opus "Bela Lugosi's Dead". No a to už byl jen krůček k tomu, aby se nám kompilace remasterovaných skladeb Bauhaus dostala zpět do přehrávačů. Dá se říci, že "Crackle" je vcelku reprezentativní výběr z jejich tvorby. Playlist sestavený z jejich specificky potemnělých skladeb s nervní kytarou a charismatickým vokálem Petera Murphyho představuje nesmírně příjemnou vzpomínku na soubor, jenž bývá občas označován za praotce gotiky. Kdo se chce vypravit proti proudu času a hledat inspirační zdroje gothic rocku, má šanci třeba právě tady.
Nejlepší skladba: "Bela Lugosi's Dead"

---

Vašek Trávníček: Marek Brezovský, Oskar Rósza - Hrana (1999)

Když v roce 1994 zemřel jeden z nejtalentovanějších slovenských skladatelů Marek Brezovský, bylo mi sedm. Jeho tvorbu jsem objevil až poté, co ji Brezovského dlouholetý kamarád a spoluhráč Oskar Rósza (mimochodem velice uznávaný hráč a producent) nahrál na album "Hrana". Deska, na které hostují bubeník Marcel Buntaj nebo kytarista Andrej Šeban a která vyšla v nákladu tisíce kusů, se ke mně dostala někdy v patnácti a od té doby se k ní s menšími nebo většími pauzami vracím. Proč? Protože pro mě znamená geniální (za tím slovem si stojím) propojení art rocku s vážnou hudbou a minimalistickými texty. "Hranu" prostě považuji za skvost, který by měly poslouchat povinně děti ve školách. Je obrovská škoda, že Brezovský zemřel v tak mladém věku. Kdo ví, čeho bychom se od něj ještě dočkali, kdyby nenarazil na heroin.
Nejlepší skladba: "Všetko je inak"

---